Miloš Zeman a Benjamin Netanjahu s manželkami (Jeruzalém, 27. 11. 2018) FOTO: ČTK (Vít Šimánek)
FOTO: ČTK (Vít Šimánek)
O vztahu komunistického režimu ke Státu Izrael ví každý, kdo měl co do činění s předlistopadovým státním aparátem a jeho obsesí sionismem, sionisty a jejich zaprodanými přisluhovači. Komunisté alespoň oficiálně pokládali Izrael za esenci zla, což se projevovalo šikanováním českých Židů, jaksi automaticky podezřelých ze sionismu, ale například i některých křesťanů, kteří neopatrně vyjádřili sentimentální zájem o Svatou zemi. Samotné komunisty, kteří s Izraelem po válce sympatizovali, soudruzi prozíravě popravili už v 50. letech a neopomněli za jejich jména uvádět antisemitskou nálepku, že byli „židovského původu“.
Věřím, že někteří komunisté ten boj proti sionismu nebrali moc vážně a sloužil jim jen jako klacek v konkurenčním boji o funkce. Nebo prostě ignorovali tuto stránku bolševismu a specializovali se na boj s prohnilým Západem a různými revanšisty a imperialisty za šumavskými hvozdy. Netuším, do jaké kategorie patřil komunista Miloš Zeman (člen KSČ v letech 1968–1970). Docela bych věřila, že do žádné, protože mu nějaká ideologie nikdy nic neříkala, pro něj byla a je důležitá pouze moc a manipulace okolím, pro tyto cíle si navlékne jakoukoliv ideologii jako rukavici a stejně snadno ji stáhne. Takže starý komunistický šibal klidně prohlásí: „Izrael je má druhá země.“ (Seznam, 26. 11. 2018)
Aby nedošlo k omylu, jsem si jistá, že Zeman svou lásku k Izraeli nepředstírá. Izraelci umějí skvěle vyjadřovat vděčnost svým sympatizantům a neváhají rozvinout rudé koberce, rozvinout prapory a rozehrát úžasný patos. Sama jsem si užívala ten příjemný pocit přátelské účasti, sympatií a uznání ze své skromné aktivity, a to nejsem politik. Izraelci jsou prostě pohostinní, velkorysí a upřímně emotivní. Zeman si v Izraeli konečně připadá jako státník světového významu, miluje to tam, protože mnoho zemí k návštěvě na výběr nemá a Izrael navíc není nějaká banánová republika. Lišák Bibi Netanjahu se na něj směje, třese mu rukou, tou rukou, kterou si potřásal s Donaldem Trumpem, Vladimirem Putinem a jinými Zemanovými nedostižnými vzory. A Zeman se rozplývá, cítí se být konečně obdivován, uznáván a milován.
Do jisté míry i chápu případné sympatie Izraelců k Zemanovi. O jeho řádění v České republice, o lhaní a pomluvách, za něž byl regulérně odsouzen, mnoho nevědí a nezajímají je, netýkají se jich. Zato s povděkem vítají setrvale vstřícný postoj naší republiky k Izraeli, to je zvláště výhodné vzhledem k našemu ukotvení k Evropské unii, která jako celek Izrael ráda tupě peskuje. Vzájemné blízké přátelství mezi oběma našimi nevelkými zeměmi potvrdil již prezident Václav Havel, což Zemanovi stoupenci rádi zamlčují a zlehčují, ale kromě diplomatických gest existují i zcela praktické společné zájmy a možnosti rozsáhlé a všestranné spolupráce. Izraelci jsou bytostní pragmatici. Žijí po celou svou historii v neustálém ohrožení a naučili se spoléhat sami na sebe, vytěžit ze situace co nejvíce a být vděčni za každou podporu. Nemají kapacitu ani důvod přemýšlet o rozdílu mezi prezidentem Václavem Havlem a Zemanem, nemohou si dovolit luxus řešit cizí problémy. Zeman bude v Tel Avivu a v Jeruzalémě vždy vítán a opečováván, jak se chová doma, to je jen naše věc.
Patetické námluvy
Když Zeman ve Washingtonu v roce 2015 parafrázoval slavný výrok Johna F. Kennedyho a na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC) prohlásil: „Jsem Žid“, pociťovala jsem hroznou trapnost. Nejen proto, že si člověk, který bez pomoci nepřejde ani pokoj, hraje na křižáka, buntuje k radikálnímu boji s islámským terorismem a poučuje, jak to mají Izraelci a světoví experti dělat, ale též proto, že je hrozně laciné pronášet takovou větu na místě a v čase, kde to přináší nikoliv pronásledování, ale medaile a potlesk ve stoje. Ten komunista Zeman (později jen zdánlivě prozřivší a nakonec v rouše falešného sociálního demokrata), který si zálibně hraje na hrdinu, ne-li disidenta, byl ve zločinné straně, která plynule navázala na nacistické pronásledování Židů, a nyní Zeman tutéž stranu urputně podporuje. Ví Zeman, že jeho někdejší spolustraník, ministr informací Václav Kopecký, řekl v roce 1947, „tito bradatí Šalamounové, tato židovská svoloč, která se teprve v poslední době připojila k domácímu nebo zahraničnímu odboji, nemá přednostní práva před řádnými Čechy“? Nebo doufá, že to nevíme my?
V září 2017 obdržel Zeman v New Yorku od organizace Gershon Jacobson Jewish Continuity Foundation (GJCF) ocenění Bojovník za pravdu (Warrior for Truth). Terezie Kaslová se jistě hořce zasmála, my také. Víme jak tento bojovník za pravdu, který před volební kampaní lhal, že nebude kritizovat žádného protikandidáta („Budu nekonfliktní. Ale idioty urazím rád.“, Mladá fronta DNES, 5. 5. 2012), lhal při absurdním napadání Karla Schwarzenberga („Je to lež“, brání Schwarzenberga žena, kterou podle Zemana vyhnal z bytu, iDNES 23. 1. 2013). Kdosi již spočítal Zemanovy lži i nesplněné sliby a je jich více než sto. Další přibývají. Hle, takový je ten náš český Warrior for Truth!
Mezi přáteli Izraele má Zeman díky těmto gestům dost fanoušků. Obdivují jeho svalnaté řeči a sliby. Třeba, že přestěhuje české velvyslanectví do Jeruzaléma. Byl kolem toho v roce 2018 poměrně značný rozruch, ale už je zase ticho. A tak je tomu vždy. Zeman si zahrál na rázného státníka, sklidil potlesk a zaměřil se zas na jiné kratochvíle. Mnozí čeští sympatizanti Donalda Trumpa spojovali své vřelé sympatie s Putinem a se Zemanem jako s přáteli Izraele. Zvláštní souhru v obdivu k jestřábí a populistické politice těchto ranařů vidíme u některých amerických letničních křesťanů a u také některých Židů, kteří se domnívají, že v autokraticky vystupujících vůdcích přichází téměř mesiášská postava. Naděje bobtnají do nerealistických a nebezpečných fantazií, například o rozšíření území Izraele, o vyhlazení jeho nepřátel, o naplnění biblických proroctví. Troufám si předpovědět, že brzy přijde kocovina.
Pro člověka, který celý život obdivuje a také hájí Izrael a hájil ho i v době, kdy to vyžadovalo značnou dávku psychické odolnosti, je tohle zemanovské poskakování a vytrubování směšné. Směšné, trapné a ubohé. Kdyby ubral na patosu a prostě si užíval příjemné atmosféry a pohostinnosti Izraele, mlčela bych. Koneckonců je to země otevřená, přátelská a nesmírně krásná. Proč by si tam nemohl starý pán létat třebas každou zimu a odpočívat na sluníčku nebo se cachtat v moři? Přála bych mu to. Ale jeho toxická politika Izraeli a jeho dobrému jménu v České republice v důsledku nakonec škodí a je vodou na mlýn všem možným protiizraelským aktivistům. Zeman svým jménem a činy Izrael diskredituje. My, kdo máme Izrael rádi, jsme se dostali do situace, kdy raději o Izraeli veřejně nehovoříme, neboť to téma uzurpovala hradní klika a opravdu podivné existence. S těmi nechceme být spojováni. Při Konvičkových nenávistných šarádách občas vlály izraelské vlajky. Prezidentův mluvčí, nyní pobožný katolík, včera komunista, zběsile tweetuje: „Karlštejn bezesporu patří mezi symboly naší státnosti. Což se o ultralevici, která nenávidí Izrael, říci rozhodně nedá.“ (5. 3. 2020) Neptejte se mne, jak souvisí Karlštejn s Izraelem, ale vím, jak souvisí agilní redaktor Haló novin s ultralevicí. Ano, úzce.
Přítel Izraele má antisemity rád
Zeman, jak víme, nemá ve skutečnosti rád nikoho a nic, pouze sebe. Nemá tedy rád ani Izrael, ani Židy, ani antisemity. Ale dovede obratně využívat lidi i ideály pro svůj prospěch. Tak 28. října 2016 měl převzít Řád T. G. Masaryka přeživší šoa a filantrop Jiří Brady. Pan Brady po dlouhé roky mimo jiné své aktivity na celém světě ze svého kanadského exilu intenzivně podporoval demokracii v Československu. Tehdy se Zeman malicherně rozzlobil na Bradyho příbuzného Daniela Hermana, který byl ministrem kultury, a to kvůli jeho setkání s dalajlámou, a udělení řádu Jiřímu Bradymu zablokoval. Vše probíhalo nesmírně trapně za doprovodu mnoha lží a výmluv a za ryčení antisemitských urážek.
Zeman nikdy neřekl ani slovo, když se jeho vlastní podporovatelé, voliči a stoupenci, internetová proputinská a nacionalistická scéna utrhli a při obhajobě jeho rozhodnutí poukazovali na Bradyho židovský původ, například takto: „Údajný Hermanův strýc po válce žil a žije v Kanadě, kde (snad) platil a platí daně, živil a živí se přednášením a psaním o Holokaustu. Kde je sebemenší zásluha o český národ, resp. český stát? Když chtějí Židé jednoho ze svých soukmenovců vyznamenat, ať to udělá Mezinárodní židovský kongres, nebo stát Izrael!“ (Jiří Baťa, Pan Brady to snad pochopí. Tedy, měl by pochopit, Czechfreepress, 25. 10. 2016) Jiný pisatel to také vyjádřil lapidárně: „A on je to klasická chazarská zlodějská kurrwa…“ (Libor Malý, Jiří Brady si pouze myslí, že pomohl demokracii, je tomu naopak“, NWOO, diskuse 4. 11. 2016)
Atmosféra podzimu roku 2016 byla vůbec dost vypjatá, lidé se hromadně scházeli na podporu Jiřího Bradyho, ale také na podporu Zemana. V podvečer 17. listopadu téhož roku se na Letné sešla skupina asi 600 Zemanových stoupenců, v níž zaznívaly antisemitské projevy již zcela otevřeně. Byl urážen prezident Václav Havel i americký velvyslanec Andrew Shapiro (Robert Sattler ,Vlastizrádní lidovci, hanba Shapirovi‘. Letná oslavovala Zemana“, Lidovky.cz. 18. 11. 2016.) Jaroslav Mach štval dav proti Židům a propagoval pamflet Protokoly siónských mudrců přístupné v archívu obskurního Svobodného vysílače. Všude vlály Zemanovy portréty a transparenty na jeho podporu. Oldřich Lukáš varoval před židovskými světovládnými organizacemi a jejich domácími kolaboranty. Pak se masa vydala Badeniho ulicí do centra Prahy a před izraelským velvyslanectvím pořvávala: „Ne, ne, ne, Izrael tu nechceme!“ Prozemanovská demonstrace se v centru Prahy spojila s demonstrací Národního odporu a pokoušela se proniknout do ulic Židovského města. Před Pinkasovou synagogou, která je památníkem 80 000 umučených českých Židů, Zemanovi stoupenci křičeli: „Ani metrem židovským městem!“ Na Betlémském náměstí dav skandoval: „Ať žije Zeman! Nic než národ“ a „Čechy Čechům!“
Zeman si tuto chvíli slávy užíval a ani slůvkem své příznivce neusměrnil. Stejně tak Zemanova láska k Izraeli musela počkat, když v září 2016 skonal bývalý izraelský prezident a laureát Nobelovy ceny za mír Šimon Peres. Zatímco se na jeho pohřbu sešla politická elita světa, Zeman si vyjel na Rhodos na pozvání podivného ruského oligarchy Vladimira Jakunina. Tento obhájce okupace Krymu, Putinův přítel a příslušník KGB uspořádal konferenci nazvanou Dialog civilizací a Zeman tam vystoupil s asi desetiminutovým projevem, kde vůbec nic zajímavého neřekl. Vlastně na tom nezáleželo, důležitější než „dialog civilizací“ byla očividně zákulisní jednání, o jejichž obsahu je snad lépe ani nevědět, ale nic pěkného z nich pro nás nevzešlo a nevzejde.
Lež, která pomohla při volbě
A na závěr pro ty, kdo snad ještě věří v Zemanovu lásku k Izraeli a v jeho „židovství“: podstatnou zásluhu na Zemanově vítězství při první prezidentské volbě měl Adam B. Bartoš, nejznámější a odsouzený český antisemita, Václavem Klausem označený za geniálního novináře, autor Seznamu Židů v Česku.
Když se zdálo, že jsou síly obou kandidátů téměř vyrovnané a Karel Schwarzenberg získává výraznou pozici, vypálil Zeman a jeho štáb opět řadu lží včetně nehorázné pomluvy, kterou mu na stříbrném podnose úslužně naservíroval právě Adam B. Bartoš. Ve svém článku „Tak tohle už je moc, na hradě Schwarzenbergovy manželky se hajluje“ vydaném na jím redigovaném antisemitském webu Freeglobe.cz napsal, že na zámku Hardegg v Dolních Rakousích, údajném rodinném sídle Schwarzenbergovy manželky, visí obraz s nacisty hajlujícími vstříc německé orlici (Bartošův článek s reprodukcí zmíněného obrazu vyšel také na Ostrava online dne 4. 11. 2013). Ve skutečnosti zmíněný hrad rodině nepatří již skoro 300 let a předmětná malba samozřejmě žádné hajlující nacisty nepředstavuje. Jsou na ní poněkud naivisticky vyobrazeni křesťanští poutníci v tyrolských kloboučcích, kteří vztahují ruce k letícímu alegorickému orlovi s ověnčeným jeruzalémským křížem v pařátech. O žádné velké umění nejde, ale nacistické symboly by v takové malůvce viděl jen opravdu hodně zaslepený divák.
Když pomluva vykonala své a pohoršení voliči zavrhli údajného nacistu Karla Schwarzenberga, Zeman i Bartoš se tiše omluvili, ale účelu již bylo dosaženo. Že byl milovník Izraele a budoucí nositel ocenění Warrior for Truth přednímu českému antisemitovi patřičně vděčný, vyjádřil oficiálním pozváním Bartoše s manželkou na Pražský hrad 28. října 2013 při příležitosti předávání státních vyznamenání. Na slavnost nebyli pozváni dva rektoři vysokých škol a většina bývalých předsedů vlád, ale vydavatel protižidovských publikací sklízel sladké plody svých lží.
Zeman není antisemita, není ani filosemita, je to pouze chladný technolog moci. Přiznejme si, že kdyby byl regulérní antisemita, bylo by to pro Izrael i české Židy lepší. Proč si jen tenhle cynický lhář a manipulátor nevybral k milování někoho jiného?
Mgr. Věra Tydlitátová, Ph.D. je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie. Působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni.
