Někdy poskočí předseda KSČM také na hvízdnutí z Pekingu. A někdy to zamotá dohromady a skáče vzteky, že si dovolíme naslouchat našim smluvním spojencům a namísto toho, abychom jim po bolševicku plivli do tváře, o jejich slovech přemýšlíme.

Naši komunisté se po devadesátých letech, kdy spíše strachy mlčeli, po prvním desetiletí nového milénia, kdy se nostalgicky obraceli k období normalizace, nyní dostali do pozice kádrové rezervy ruských nacionálních bolševiků a čínských gründerských komunistů. K těm prvním je váže vlastní národovecké zadumání, které vygradovalo v jakési pochroumané Panslovanství a podivný obdiv k velkoruskému oligarchismu. K těm druhým pak pocit ideové sounáležitosti a, troufám si tvrdit, touha po drobečku ze stolu čínských komunistických miliardářů. 

Dnes už jen mladí, roztomile fanatičtí komsomolci (ano, Svaz mladých komunistů Československa s tradicí osvědčenou adresou www.komsomol.cz) třímají prapor rudého internacionalismu. Tu se bouřlivě staví za řecké komunisty, tu podpoří komunisty italské, tam zase zaplanou vášní k čučche a severokorejským koncentrákům. 

Ba dokonce jde komsomolská mládež tak odvážně vpřed, že se postaví proti podpoře, které se Babišovi dostalo a dostává od ÚV KSČM. Sleduji je už asi 15 let a z několika se už stala pevná a dobře promazaná kolečka stranické mašinérie. Snad provedli veřejnou sebekritiku, jak se na takové běsíky sluší, ale to nevíme, neb strana i oni mlčí. Jedno je jisté, jakmile se nějaký zapálený ultralevicový komsomolec ocitne na kandidátní listině Partaje, s výkřiky Zítra se bude tančit všude, až naše vlajky rudé… okamžitě skončí. A najednou podporuje ruské a čínské velkopodnikatele. A vlastně i toho jednoho českého. Česko-slovenského. 

Že strana česko-moravských (slezských, asi) komunistů už nějakou dobu vehementně podporuje cokoliv, co z Moskvy a Pekingu zazní, je evidentní. Obvykle se tak děje jazykem doby minulé, jazykem normalizačním, oním rudým ptydepe, na které si s pousmáním vzpomínáme ze stranického tisku doby normalizace.

Je jim evidentně jedno, že jsou za kašpary. Je jim samozřejmě zcela putýnka, že podporují nesvobodu, státní represe i mezinárodní provokace. Nikdo přeci neočekává, že by se strana, která má stále za to, že loupeže majetku, zavírání politických oponentů a jejich popravy a vyhazování ze školy, práce i domova za projevení názoru, že by se taková strana snad dala na stranu svobody a demokracie. 

Ale jedno mají zahraničně politická stanoviska přímo ÚV, nebo jednotlivých stranických funkcionářů, společné. Vždy jsou víceméně totožná se stanovisky prezidenta SI, prezidenta Putina a jejich fámulů. Jakmile z východu zavyje noční vlky, naše komunistická stárnoucí vlčata zaňafají také a stejně.

A mají tato stanoviska ještě jedno společné. Takřka vždy se shodují se stanovisky politiků a stran, které poprávu nazýváme antisystémovými, populistickými, často antisemitskými, vždy antiuprchlickými a vůbec se nebojím říct, že fašizoidními. Inu, rudá internacionála je ta tam. Nyní vane z východu jen nacionála, a pokud je zabarvená, tak do hněda. 

Vždy mějme na paměti, že stanoviska KSČM, ať už vnitropolitická, či k mezinárodnímu dění, jsou stejná, jako postoje Okamurovy SPD. Obě tato uskupení podporují Andreje Babiše a jeho firemní hnutí. A jejich názory mají zastání u prezidenta Zemana. Nezapomínejme na to.