Sociální demokracie a komunistická strana opouštějí poslaneckou sněmovnu. Voliči tak vystavili jasný účet sociálním demokratům za jejich účast na vládě Andreje Babiše a stejně tak komunistům za jejich podporu Babišova kabinetu. Jan Hamáček a Vojtěch Filip se tak do historie svých stran zapíšou jako předsedové, kteří své strany totálně zdecimovali tím, že si zadali s hnutím ANO a Andrejem Babišem. 

Česká strana sociálně demokratická to tak dopracovala z partaje, která v Česku vyhrávala volby a získávala více než třicet procent hlasů, na uskupení, jež po Evropském parlamentu, pražském magistrátu a čtyřech krajských zastupitelstvech letos vyklidilo i dolní komoru parlamentu.

Potvrdilo se, že sociální demokracie udělala osudovou chybu, když se rozhodla vstoupit do Babišovy vlády. A nejenom že do ní vstoupila, ale setrvala v ní, i když měla řadu příležitostí z ní odejít. Přitom řada sociálních demokratů, mimo jiné například hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, k opuštění vlády vyzývala.

ČSSD dala přednost vládním postům před tím, aby se v opozici pokusila dát dohromady a získat zpátky alespoň část důvěry svých případných voličů. Končící předseda sociálních demokratů Jan Hamáček a další představitelé strany se oháněli tím, že strana musí jít do vlády, protože v opozičních lavicích by nebyla vidět.

Výsledek letošních sněmovních voleb je jasným dokladem toho, že vládní účast sociální demokracii zničila. Tím, jak ve vládě působila, se naprosto znemožnila a ztratila jakýkoli pud sebezáchovy a veškerou sebeúctu. Udělala ze sebe hadr, se kterým si Andrej Babiš mohl dělat, cokoli chtěl, a tím, jak občas vyhrožovala odchodem z vlády, ale nikdy z ní neodešla, se stávala stále více a více směšnou.

Neviditelná kampaň komunistů

I když sociální demokraté ve volební kampani vsadili na levicová témata a celkem výraznou dvojici ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a jejího poradce Matěje Stropnického, které bylo vidět mnohem více než Hamáčka, vůbec jim to nepomohlo.

Komunisté sice mnohem více lavírovali a snažili se využívat toho, že nebyli přímo ve vládě Andreje Babiše, ale stejně jim to nakonec k ničemu nebylo. Jejich taktika hlásit se k tomu, co Babišův kabinet prosadil a co se jim hodilo do krámu, a naopak dávat od vlády ruce pryč, když jim to vyhovovalo, jim zkrátka nevyšla.

Straně Vojtěcha Filipa tak výrazným způsobem uškodilo to, že podpořila Babišovu vládu a uvolnila tím pádem prostor jiným protestním stranám, které si s Babišem takto nezadaly. Stojí za to připomenout, že šéf komunistů Filip usiloval o to, aby Robert Šlachta kandidoval na kandidátce komunistické strany, což se nestalo.

Sociální demokraté i komunisté si za svůj volební výsledek mohou sami a zadělávali si na něj dlouhou dobu. ČSSD se mu mohla vyhnout, kdyby včas odešla do opozice. Komunistická strana doplatila především na to, že se dlouho spoléhala na protestní hlasy, o které postupně přišla, když se jí v této oblasti objevila konkurence. Výmluvná je v tomto ohledu její letošní kampaň, která byla prakticky neviditelná.