Lékař Jan Hnízdíl hovoří pro Forum 24 o tom, proč jsou psychopati v politice tak úspěšní, jaké jsou osobnostní rysy politiků typu Zemana a Babiše a proč to vypadá, že nebude líp, ale hůř.

Často se objevuje námitka, že jsou politici „diagnostikováni na dálku“, že se o nich vynášejí soudy, aniž by byli nějak odborně vyšetřeni, a tak dále. Co může odborník poznat na základě toho, co je veřejně dostupné? Projevy, činy, neverbální komunikace… Co naopak s rozumnou pravděpodobností říci nemůžeme?

Diagnostikování politiků k ničemu nevede. Člověk nemusí mít medicínské vzdělání, aby poznal, že tady něco nehraje. Pan Babiš ani pan Zeman v mojí ordinaci sice nikdy nebyli, ale vyskakují na mne z novin, z rozhlasu, z televize. Nedá se jim uniknout. Chováním, řečí, mimikou, gestikulací jsou jedinečným studijním materiálem. Zkuste si při projevu pana Babiše, třeba když se ho žurnalisté zeptají na Čapí hnízdo, vypnout zvuk. Z obrazovky se na vás vyvalí zloba, zášť, negace. Jednou jsem si dal práci a jeho emotivní projev v parlamentu jako reakci na vystoupení pana Kalouska převedl do psané podoby. Když si to v klidu přečtete, zjistíte, že nemá sloh, gramatiku, návaznost, logiku… Je to poskládané z výkřiků. V medicíně se tomu říká slovní salát. Pan Zeman má zase při projevech hlavu ke straně, mluví pomalu, hlubokým hlasem, řeč prokládá citáty a bonmoty. Budí dojem moudrosti a vzdělanosti. Žurnalisté a politologové pak analyzují, co pan prezident myslel tím Peroutkovým článkem, Pussy Riot… On přitom jen tak plácá. Pan premiér i pan prezident jsou mistři v klamání slovem i tělem. To se musí uznat.

Když se zastavíme u pojmu psychopat, který se teď ohledně politiků používá, v jakém smyslu ho můžeme použít? Taky na koho. Nemusí se to snad týkat úplně každého. Nebo jsou lidé, kteří jsou příliš „normální“, nakonec prostředím vytěsněni?

Nejde o to někoho za psychopata označit, ale umět ho rozpoznat, vědět, jaké riziko představuje, jak s ním zacházet. Nějakou osobnostní patologii má většina z nás. Záleží na okolnostech, zda a jak se projeví. Psychopatie není nemoc, ale postižení. Stejně jako se může narodit člověk s nevyvinou končetinou, může se narodit člověk s deformovaným charakterem. Na první pohled na něm nic nepoznáte. Je inteligentní, pracovitý, jazykově vybavený, dokonale oblečený. Na druhé straně  arogantní, bezohledný, dravý, bezcitný. Příčiny psychopatie jsou multifaktoriální.  Roli hraje dědičnost. Dědí se  nejen výška, váha a barva očí, ale také povahové vlastnosti rodičů. Velký vliv mají vztahy původní rodiny. Pokud nefungují, dítě se  nenaučí je navazovat, neumí lásku ani přijímat, ani dávat. To se přenáší do dospělosti. Vztahy původní rodiny našich předních politiků, ale i jejich rodin vlastních, by zasloužily samostatnou studii. Z útržků, které se občas objeví v médiích, lze vytušit hluboký rozvrat. Pokud se takto postižený člověk dostane do vysoké mocenské nebo politické funkce, jeho patologie jen rozkvete. Kdyby Václav Klaus zůstal bankovním úředníkem, Miloš Zeman v nějakém ústavu věštil budoucnost a Andrej Babiš pěstoval brambory, mohli být společensky prospěšní. Ve funkci prezidenta nebo premiéra představují obrovské riziko. Problém je v tom, že si vlastní patologii neuvědomují, problematičtí jsou lidé okolo. Spikli se proti nim, chtějí jim bránit v konání dobra, odstranit je z politiky. Je to účelovka, kampaň.  Sami nikdy neodstoupí, neodvolají, neomluví se. Nikdy! Jejich osobnostní patologie jim to nedovolí. Popřeli by sami sebe.

Kdysi jste psal o tom, jak mnoha našim premiérům ztroskotalo manželství. Často tam hrálo roli to, že se objevila jiná žena, a to samozřejmě nejen v českém prostředí. Jak tady spolu zápasí vůle k moci a sexuální pud. Navzájem si tyto síly mohou komplikovat život.

Moc, peníze a sex psychopaty přitahují. Na paralelní vztahy a sex přitom v minulosti doplatili například Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Bohuslav Sobotka… Premiér Babiš má postavení, peníze, média, moc, michelinskou restauraci, atraktivní manželku. Má všechno nejlepší a všeho má moc. Jen nemá nikdy dost. Bývá označován za českého Berlusconiho. Toho také nezlomily korupční skandály, ale aféra s nezletilou marockou tanečnicí Ruby. V nejbližším okolí premiéra Babiše se pohybuje několik  přitažlivých anonistek. V televizním zpravodajství s pobavením sleduji, jak se k němu vinou. Jsem zvědavý, jestli jejich svodům odolá. Hněv paní Moniky by pro něj byl větší hrozbou než politická opozice,  demonstrace občanů, vyšetřovatel Nevtípil, OLAF a černošický obecní úřad dohromady.

Důvěra v prezidenta Zemana se stále pohybuje kolem padesáti procent. Čemu ti lidé vlastně důvěřují? Vždyť se zdá, že kdyby jako důchodce hledal brigádu, možná by ji těžko našel. 

Lepší azylové zařízení než Hrad by pan prezident těžko hledal. Má tam teplo, pravidelnou stravu, pitný režim, ochranka ho zachytává, kolem bezpečnostní kamery, zátarasy. Jeho nikdo neruší, on může  rušit a urážet koho chce. Za nic nezodpovídá. Kdo to dneska má? To, že mu důvěřuje skoro polovina lidí, mne nepřekvapuje. Jsou to lidé, kteří nevěří  sami sobě. Jsou vystrašení hrozbou imigrantů, ekonomickými problémy, změnami klimatu. Nerozumějí tomu a hledají někoho, kdo je ochrání. Bodrého tátu Zemana. Imponuje jim jeho hulvátství, arogance, populizmus, alkoholizmus, kuřáctví. Říkají si, když může prezident, tak já můžu taky. Zeman takové chování legitimizuje. Vzkazuje jim: „My jsme dobří. Špatní jsou ostatní: imigranti, sluníčkáři, pravdoláskaři, lepšolidi,  pražští kavárníci. Nebojte se, já vás ochráním, zařídím, aby všechno  bylo, jako bylo, aby bylo líp.“  Tak ho lidé volí. Přece nebudou volit nějakého chytráka, který jim bude říkat, co dělají špatně a že  líp už bylo.

Když se u Zemana zastavíme, právě u něj je dost patrný jistý úpadek duševních sil, mstivost, snaha urážet a potěšení z toho. Může takový proces stagnovat, jít pozvolna, zrychlovat se?

Přímý přenos rozpadu osobnosti může ještě nějaký čas trvat. A nebude to nic pěkného. Když sportovec každý den běhá, vypěstuje si vysokou výkonnost. Když člověk léta pravidelně pije, vypěstuje si vysokou toleranci vůči alkoholu. Ta je jednak naučená (pan prezident je velmi učenlivý), jednak metabolická. Pravidelné pití zvyšuje produkci enzymu, který alkohol metabolizuje, alkoholdehydrogenázy. Při zvýšené metabolické toleranci tak mizí alkohol z krve alkoholika mnohem rychleji než z krve abstinenta. Pan prezident se dotrénoval k dokonalosti. Je to takový lihový Usain Bolt. Nic ale netrvá věčně.  Bolt dokázal v nejlepším odejít. Pan prezident už odejít nemůže. Alkohol u něj prohloubil patologické osobností rysy, jako je mstivost, lhaní, urážení a samolibost do té míry, že ztratil schopnost sebereflexe. Hradní partička: Mynář, Nejedlý, Ovčáček… navíc naléhavě potřebují, aby přikryl jejich kšefty. Z Hradu si udělali zlatý důl. Prezidenta budou podpírat, zachytávat, na rukou nosit. Jen aby tam nepřišel někdo cizí a nezačal žumpu vyvážet.

Použil jste obrat, že tito lidé „nejsou nemocní, ale charakterově postižení“. Neznají soucit, stud, svědomí a spolupráci. Jak se mohli dostat tak vysoko přinejmenším se zátěží toho, že neumí spolupracovat? Když jsou nahoře, tak jim to třeba už projde, ale jak se tam mohli dostat?

Tak vysoko se dostali právě proto, že neznají soucit, stud, svědomí. Jdou přes mrtvoly. Dokáží být velmi úspěšní v dosahování krátkodobých cílů. V dlouhodobém horizontu je ale jejich vliv na vztahy v rodině, pracovním kolektivu nebo ve společnosti zničující. „Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupních a shlukují se okolo pák moci, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný negativní výběr znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupni jejich záměrům, a to do té doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí patokracie. Ta přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí,“ píše Niall Bradley v knize Pravda k moci. Na Hrad se dostane Václav Klaus, vezme k sobě Jakla, Hájka, Bartoše. Miloš Zeman zase Mynáře, Nejedlého, Ovčáčka. Andrej Babiš si koupí politiku, voliče,  média, ovládne policii, soudy…Než se nadějeme, místo demokracie, vlády občanů prostřednictvím volených zástupců ve prospěch občanů, je tu patokracie, vláda psychopatů v jejich prospěch proti zájmům občanů. Vše přitom proběhlo v souladu s volebním zákonem.

Kdo jim může čelit? Pokud jen lidé stejných vlastností, tak je to z bláta do louže…

Psychopatovi může čelit jen ještě větší psychopat. Člověka, který má morální zábrany, si psychopat namaže na chleba. Hnutí ANO navíc vykazuje rysy sekty. Říkám jim Svědci Babišovi. Kritika vůdce jeho fanatické stoupence ještě víc semkne. Odpadlíci od víry, renegáti: Telička, Pelikán, Stropnický… buďto sami odešli, nebo byli odejiti. Požadovaná je naprostá oddanost vůdci, ideová čistota. Psychopatovi můžou čelit jen silné instituce právního státu. Instituce, které ho volají ke zodpovědnosti, skládání účtů, dodržování zákonů. Ty naše se jim podařilo paralyzovat. Babiš zesměšňuje rozhodnutí obecního úřadu v Černošicích ohledně střetu zájmů. Zeman se protiví rozhodnutí soudu ve  věci omluvy potomkům Ferdinanda  Peroutky, odmítá jmenovat profesory Jiřího Fajta a  Ivana Ošťádala, pošlapává akademické svobody, pohrdá ústavou. Když může, tak musí. Za každou cenu na sebe musí upoutat pozornost, vyvolat reakci. Největším utrpením pro psychopata je, když si ho nikdo nevšimne.

Určitě nebudete chtít vystupovat jako věštec, ale jaké varianty vývoje mohou v nejbližších letech nastat? Pan Zeman odejde, ale zůstanou tu jeho voliči, a pan Babiš, pokud ho nedostihne nějaká rána osudu, vypadá jako svěží a velmi motivovaný člověk, kterému u jeho stoupenců projde úplně všechno.

Podle egyptologa Miroslava Bárty se naše civilizace blíží ke kolapsu. Jeho průvodním jevem je zvyšování mandatorních výdajů, korupce, nárůst byrokracie, vyčerpávání energetických zdrojů, rozpad vztahů, příchod mesiášů. Společenský systém je tak zkostnatělý a složitý, že přestává být schopný řešit problémy každodenního života a veškerou energii spotřebovává na vlastní udržení. Národ, který do funkce premiéra instaluje trestně stíhaného člověka a za prezidenta si vyvolí soudem usvědčeného lháře, nemá budoucnost. A to se ještě v záloze na vládní křesla třesou Václav Klaus junior a Tomio Okamura. Ano, bude hůř!