Jan Keller naznačuje (Právo 8. 1.) , že takzvaná „zodpovědná místa“ považují tento národ za zabedněný, protože mu pořád vnucují ochranu před hrozbami, které neexistují, a rozmlouvají mu obavy z hrozeb, které existují.

Hned uvádí příklady: „Soudě podle frekvence, s jakou jsou tato slova užívána, patří k nejčastějším obavám našich lidí strach z cizího (xenofobie), popřípadě strach z islámu (islamofobie). V obou případech se proti zmíněné formě strachu bojuje tím, že je lidem vysvětlováno, že jejich obavy jsou naprosto zbytečné a nepodložené… Na druhé straně existují případy, kdy máme být důsledně chráněni před něčím, čeho se vlastně vůbec nebojíme. Klasickou se stala kampaň za postavení amerického radaru v Brdech, která probíhala od léta 2006 až do roku 2009.
Obě Topolánkovy vlády věnovaly této kampani hodně úsilí, času i peněz… Raket z Íránu ani z Koreje se tu sice skoro nikdo nebál, tehdejší premiér a jeho kolegové si však umínili, že nás ochrání za každou cenu.“

A proč to Keller píše rovna teď? Objasní: „Má to jakousi podobnost s dnešní fobií ohledně Číňanů. V ochraně před něčím, čeho se lidé nebojí, jsme skutečně dobří. Zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo by se o sobě domníval, že je tak hloupý, že naletí na každou nepravdivou zprávu či, jak česky říkáme, fake news.“

Logicky to poněkud kulhá. Nikdo si o sobě nemyslí, že naletí na každou blbost, ovšem přesto mnoho lidí na blbosti naletí. Je tudíž jedno, jaké ponětí o sobě lidé mají, ale jak na tom jsou.
Když řekneme, že více lidí se bojí islámské hrozby, než že zemřou na přejídání, nejspíš to podle Kellera znamená, že přejídání hrozbou není a muslimové jsou. Spíše však opak jest pravdou a platí to i v zemi, kde proběhl útok 11. září. Tím nezlehčujeme islamistický a ani jiný terorismus a potřebu se před ním chránit. Řeč je ale o míře obav o život, jakou pociťuje lid. Tam je racionalita dost na odpočinku.

Od doby, kdy pokrokové síly u nás rozpoutaly hysterii kolem radaru (srovnávala se s invazí z roku 1968, která těm hlasatelům zjevně moc nevadila také k vražedné síle radarových vln se vyjádřil kdejaký elektrikář) se přece jen hrozby trochu posunuly. Mezitím KLDR, kam soudruzi z KSČM posílají milé telegramy, vyrobila a vyzkoušela jadernou bombu. Soudruh Kim-Čong-un počal odpalovat rakety se stále větším doletem. A začal vést vydírací řeči. O čem se údajně strašilo, se záhy stalo.

Pro Kellera je ale podstatnější islámská hrozba. Co na tom, že za velké uprchlické vlny od roku 2015 (která už skočila) se počet ovyvatel Evropy zvýšil o několik promile. Pro někoho jsou to „hordy“. Koho zajímá, že porodnost muslimů, kteří v Evropě už žijí, dramaticky klesla, takže nás starousedlíky „nepřerodí“ ani náhodou. V hlavách ty strašidelné vize působí dál.

S tou čínskou elektronikou je to stejné. Proč si na něco dávat pozor, když se směroplatná Máňa a Jíra z Maršova a Jaroslav Tvrdík cítí bezpečně?

Jenže úplně jedno, čím se kdo cítí ohrožen. Podstatné je, jestli taková hrozba existuje. Vzhledem k tomu, co o brutálních režimech v Rusku a Číně víme, jim nemůžeme apriorně věřit nic. Když jde o životní prostředí, je to pořád samá „předběžná opatrnost“ (což je jistě na místě), ale v mezinárodní politice to najednou neplatí.