ROZHOVOR / Ministryně obrany Jana Černochová je pod tlakem. Kromě sporu s exministrem Lubomírem Metnarem se přesně v době, kdy podepisovala česko-americkou smlouvu o obranné spolupráci (DCA), objevila v médiích celá řada nepříjemných informací. Černochová je komentuje v rozhovoru pro deník FORUM 24, kde také popsala, jak se o smlouvě vyjednávalo a zda i její kolegové z opozice, kteří smlouvu nyní kritizují, měli veškeré informace předem.

Dříve to vypadalo, že s vaším předchůdcem Lubomírem Metnarem máte korektní vztahy, nyní to ale vypadá, že proti vám vede tak trochu válku. Co se stalo?

Myslím, že si tím potřebuje posílit pozici v hnutí ANO. V médiích je totiž více vidět jeho kolega Pavel Růžička. Mrzí mě to, protože když jsem byla předsedkyní výboru pro obranu, snažili jsme se ministerstvo podporovat, a to i při nákupech techniky. Občas se nám nyní bohužel děje, že se z výboru některá interní informace dostane na veřejnost. V tomto duchu jsem informovala i předsedkyni poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou. Nevybavuji si, že by se něco podobného dělo v minulém volebním období. Osobně jsem nikdy rezort v tomto nepodrážela a nikdy jsem například nedávala do veřejného prostoru i lživé informace. V souvislosti s nákupem bojových vozidel pěchoty jsme na ministerstvo dostali prakticky čtyřicet stejných dotazů od různých mediálních domů. Někdo si ani nedal práci, aby otázky napsal jinak. Věděli jsme, že čelíme něčemu masovějšímu. V úterý 6. června měli o bojových vozidlech pěchoty dostat poslanci na výboru veškeré informace.

Bylo ale ohlášeno, že se koná mimořádný výbor jindy.

Ano, přitom jde o výborový týden a o termín, který je daný půl roku dopředu. My jsme se dozvěděli, že pan Metnar a jeho kolegové z hnutí ANO a SPD podepsali svolání mimořádného výboru na čtvrteční polední pauzu mezi jednáním poslanecké sněmovny. V rozporu s jednacím řádem. Dostala jsem pozvánku v úterý večer, ve středu ráno jsem odeslala odpověď, že se nemohu zúčastnit. Nelze předpokládat, že bychom já i celý můj tým takto narychlo změnili program. Panu Metnarovi se to ale nehodilo, protože on se chystal ve výborovém týdnu na výlet do Velké Británie. To ale není fér ani vůči mně, ani vůči kolegům. Pokud bychom tento styl pana předsedy výboru přijali, mohla by takto být destruována činnost ministerstev.

Jak tedy vaše spolupráce s výborem pro obranu funguje?

Když na výbor přijdu, mám pocit, že jednání probíhá relativně v klidu. Někteří kolegové si třeba vymění pár ostřejších slov, ale nemám pocit, že by se výbor nesnažil chápat věci v souvislostech. Snažíme se poslancům dávat veškeré informace. Ze strany pana Metnara snaha o svolání mimořádného výboru nebyla neznalost, byla to zlomyslnost a porušení pravidel.

Ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka varoval v souvislosti s česko-americkou obrannou smlouvou (DCA) před snahou ruské páté kolony u nás zabránit jejímu schválení. Co jste zažila vy?

Kromě různých výhrůžek, nadávek, zastrašování a toho „obvyklého koloritu“, což snad nechci ani takto říkat, obrovské tlaky samozřejmě cítím daleko více. Nejen já, ale sleduje to i tajná služba. Samozřejmě že to, co vidíme na Slovensku v souvislosti s jejich parlamentními volbami, kde se řeší kauza financování jedné politické strany, se může dít i v České republice. Veřejné části informací zpravodajských služeb toto naznačovaly již v minulosti. Stupňuje se to.

Na demonstracích proti ratifikaci DCA vidíme tváře, které si vybavíme i z antikampaně proti radaru. To jsou lidé, kteří jsou propojeni s Ruskou federací a chtějí docílit toho, co se jim podařilo tehdy – USA si umístění radarové základny rozmyslely. Pevně věřím, že nálada v české společnosti je teď jiná, protože jsme si vědomi toho, že pár set kilometrů od našich hranic je válka, kterou Rusko jako agresor vyvolalo se zcela iracionální záminkou. Potřebujeme mít spojence. V této smlouvě je vyřešeno, kdo má v jakých věcech jakou působnost. To je zlepšení pozice České republiky oproti současnému stavu. V žádném případě tato smlouva nezakládá žádné právo k pobytu amerických vojáků ani k budování základny. Tyto záležitosti by se odehrály pouze, pokud by projevily vůli obě komory parlamentu. Někteří kolegové straší tím, že by se tady uskladňovaly jaderné zbraně. To není možné z hlediska jiných mezinárodních ujednání a nikdo o to ani nestojí. Jde o šíření paniky ve společnosti a prospívá to příznivcům Vladimira Putina. Udělám všechno pro to, aby ratifikační proces byl ukončen. Děkuji i panu premiérovi za to, že mám jeho podporu. Nikdo z nás tlakům neustoupí.

Cítíte tlak ještě kvůli něčemu jinému?

Když jsem zmínila bojová vozidla pěchoty, to je velké téma a zároveň nákup, který měl být realizován již dávno. Pan Metnar se ale zjevně obával tlaků od zbrojařů a toho, že by on se svou povahou něco podobného neustál a neměl by ve své straně podporu, jakou mám nyní já.

Všichni jsme viděli, kolik článků s vaším jménem v posledních týdnech vyšlo. Je toto podle vás spojeno se smlouvou DCA?

Nejen. Sešlo se více faktorů. Jde o určitý tlak na to, aby byly devalvovány výsledky mé práce právě proto, že jsem jasně prozápadně orientovaná ministryně, která se snaží od vypuknutí válečného konfliktu pomáhat Ukrajině. Druhý faktor je ten, že v úterý odpoledne jsem podepisovala DCA a ve středu odpoledne jsem na vládě hlasovala pro bojová vozidla pěchoty. Během čtyřiadvaceti hodin dva stěžejní momenty pro obranyschopnost České republiky. To vyvolává tlaky z byznysu i od lidí, jejichž zájmy se mohou prolínat se zájmy Ruska.

Jak moc se v těch útocích odráží to, že jste žena?

Tak pokud by tady seděl muž, asi by to nebylo o tom, že někdo je něčí zhrzená milenka. Tyto stereotypy jsou naprosto nevhodné. To, že někdo útočí na moji kompetenci a posílá mě k plotně, na to už jsem si asi zvykla. Paradoxně jsem tyto výtky nikdy neslyšela od samotných vojáků kolem mě. Většina mých kolegů ví, že se této problematice věnuji minimálně jednu dekádu. Na pozadí toho všeho se odehrávaly pracovní debaty s lidmi z generálního štábu, které působily jako konflikt. Civilní část vždy byla v nějakém „sporu“ s vojenskou částí. Akvizic nyní máme před sebou hodně. Já i pan náčelník generálního štábu jsme pod strašným tlakem, protože nám záleží na rezortu, chceme modernizovat armádu a chceme všechno dělat tak, abychom to byli schopni zrealizovat. Pro mě je obrovský závazek, že poté, co všechna ministerstva vlády Petra Fialy musí šetřit, byl náš rozpočet navýšen. Nemohla bych se postavit před pana premiéra a říci, že jsme neutratili peníze, protože jsme si mysleli, že víme, co chceme, ale teď to měníme.

Říkáte debaty, ale co jste si z nich odnesla? Udělala jste nějakou chybu?

Ano, jsem trošku razantnější. Kdybych ale nebyla, nevybojovala bych dvě procenta na obranu i schválení stěžejní legislativy. Jsem urputná a umanutá. Ale chápu, že na některé muže to může působit špatně. Dala jsem si předsevzetí, že budu více diplomatická vůči svým mužským kolegům. A hlavně – mým stěžejním partnerem je náčelník generálního štábu. My dva se musíme spolu více bavit, častěji potkávat a nebudeme zabíhat do zbytečného mikromanagementu. Uznávám, že jsme si na poradách někdy něco vyříkávali trochu hlasitěji, a tomu nyní budeme předcházet.

Jak budeme dál pomáhat Ukrajině?

Tak hlavně výcvikem. Za ten jsme sklidili velké poděkování a uznání od amerického ministra obrany Austina. Chtěli bychom pokračovat. Nyní se vrátil první turnus vojenské policie, která s Nizozemci spolupracuje na vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. O to nás požádala ministryně obrany Nizozemska. Pokud jde o vojenský materiál, stále máme na Ukrajinu možnost něco posílat a posíláme. V pololetí zveřejníme, co všechno jsme poslali, tak aby veřejnost transparentně viděla, o co se jednalo. Dostala jsem také dobrou zprávu o tom, že státní podnik VOP CZ bude opravovat tanky T-64. Myslím si, že i soukromé firmy vnímají, že proces schvalování licencí a dalších věcí se urychlil, abychom Ukrajině mohli pomáhat více a intenzivněji. Uvidíme také, s jakými požadavky přijde summit ve Vilniusu, kde nás bude reprezentovat pan prezident Petr Pavel. Ukrajina bude jednou z nejlépe vybavených armád na světě a jsou namístě slova Jense Stoltenberga o jejím členství v alianci. Je zapotřebí, abychom ji ukotvili v naší transatlantické vazbě, kam ostatně patřila už dávno. Možná kdyby některé země, jejichž představitelé vedli bilaterální jednání s prezidentem Putinem, vnímali souvislosti a aspekty od roku 2008, nemuselo to stát tolik životů ukrajinských občanů. Západ se ale naštěstí sjednotil a za Ukrajinou stojí.

Jaký termín budete považovat za úspěch ohledně ratifikace smlouvy DCA?

Jsou tu zákonné lhůty, které nemůžeme a nechceme zkracovat. Takovýto dokument má procházet co nejotevřenějším legislativním procesem. Myslím si, že to bude do podzimu letošního roku. Ráda bych ve stručnosti zrekapitulovala, co se po celý rok před tím, než jsme smlouvu podepsali, odehrávalo. Na mojí první návštěvě v dubnu 2022 jsem podepisovala jinou smlouvu týkající se spolupráce zbrojařských firem a zjistila jsem, že Česko je jednou z mála zemí, která neratifikovala smlouvu DCA a ani o tom nejedná. Přitom ji má Polsko, Slovensko i Maďarsko.

Začala jsem tedy diskutovat s kolegy o tom, zda bychom se do něčeho takového měli pustit. Na vládu jsem předložila směrnici s parametry vyjednávání a vláda to schválila. Začala zdlouhavá kola vyjednávání. Každý z dotčených rezortů poslal své experty a v rámci těchto týmů se začaly ladit jednotlivé články v této smlouvě. V listopadu 2022 jsem sezvala všechny zástupce parlamentních stran, kteří se věnují oblastem bezpečnostní či zahraniční politiky, a to samozřejmě včetně opozice. Poskytli jsme jim veškeré informace. V březnu 2023 jsem dostávala informace o tom, že se blížíme do finále. Znovu jsem oslovila zástupce opozice – například Radima Fialu z SPD i zástupce hnutí ANO. Schůzky na půdě sněmovny se konaly, kolegové dostali široké penzum informací. Zúčastnila se toho například paní Schillerová. Dostali i možnost sejít se v rámci těch expertních týmů a měla jsem zpětnou vazbu o tom, že vládla spokojenost hlavně v hnutí ANO. Ještě předtím, než smlouvu schvalovala vláda, projevila paní předsedkyně Schillerová zájem o to, že by smlouvu chtěla mít. Byla jí doručena. Opravdu jsme se snažili komunikovat. Pak to vláda schválila a já jsem odletěla podepsat smlouvu do USA. Nejprve nebylo jasné, jak podpis proběhne, považovala jsem za správné, aby k tomu došlo na území jedné nebo druhé země. Z Washingtonu nakonec zavolali s tím, že by si pan ministr Austin přál, abychom DCA podepsali my dva ve Spojených státech. A tak jsem odletěla komerční linkou. Nic nebylo tajné. Žádný ministr obrany ale předem neříká, v jakém čase letí a jakým letem. To by mohlo ohrozit bezpečnost nejen ministra, ale i dalších lidí na palubě.