Marta Semelová se obává, že žáci a studenti ztratí zbytky kritického myšlení FOTO: KSČM Praha
FOTO: KSČM Praha
Školství v České republice prochází v posledním roce nelehkým zátěžovým testem. Distanční vzdělávání je velkou zkouškou pro učitele, žáky a studenty a samozřejmě pro rodiče. Vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM Marta Semelová, která by měla v letošních sněmovních volbách opět kandidovat z prvního místa kandidátky komunistické strany v Praze do dolní komory parlamentu, o sobě dala opět po čase vědět. Do Haló novin napsala článek ke Dni učitelů, ve kterém podrobuje neúprosné kritice to, jak je na tom české školství v poslední době.
Podle bývalé poslankyně Marty Semelové by se Jan Amos Komenský, na jehož den narození 28. března se v Česku slaví Den učitelů, nestačil divit, co se v našem školství děje.
„Těžko by chápal, že jsme se sami vzdali kvalitního vzdělávacího systému, který zaručoval všestranný rozvoj každého jedince a s ním i celé společnosti. Asi by kroutil nevěřícně hlavou nad zrušením jednotné základní školy a osnov, vycházejících z moderních poznatků pedagogických věd a psychologie daného věku. Že jsme povinnou školní docházku, která pomohla vymýtit analfabetismus, zaplevelili domácím individuálním vzděláváním a alternativními soukromými pokusy na dětech,“ píše předsedkyně Krajského výboru KSČM Praha.
Výčet Semelové, co všechno se v českém školství pokazilo, ještě dále pokračuje. Zkusme se ale zastavit hned u toho, čemu by se ve skutečnosti Učitel národů divil. Připomeňme, že se narodil v roce 1592 a zemřel v roce 1670. Povinná školní docházka u nás byla zavedena až v roce 1774, takže těch věcí, nad kterými by se biskup Jednoty bratrské a autor takových děl, jako je Labyrint světa a ráj srdce či Orbis pictus, podivoval, by bylo asi mnohem více, a to jak v kladném, tak záporném smyslu.
Semelová tvrdí, že jsme se vzdali kvalitního vzdělávacího systému. Zřejmě tím má na mysli především zavedení rámcových vzdělávacích programů v roce 2004 a na ně navazujících školních vzdělávacích programů o tři roky později, které nahradily klasické osnovy, po nichž se Semelové tolik stýská.
Ideální vzdělávací systém
Komunistka zcela opomíjí to, že společnost i nároky na vzdělávání se v čase mění, a proto nelze ani školství zakonzervovat a držet ho desítky let neměnné. Marta Semelová se nostalgicky dívá do minulosti, ve které nachází zřejmě podle jejího názoru ideální vzdělávací systém, který zaručoval všestranný rozvoj každého jedince.
České školství ale přeci nebylo stále stejné ani v průběhu minulého století – jiné bylo za první republiky, jiné v 50. letech a samozřejmě také v 90. letech. V posledních letech a desetiletích navíc procházíme mnohem bouřlivějšími změnami, jednak technologickými, jednak společenskými, jejichž vlivem se školství u nás dále proměňuje.
Mění se žáci, učitelé a především rodiče. Část z nich se o vzdělávání svých dětí zajímá mnohem více, než bylo dříve zvykem, a vyvíjejí výrazně větší úsilí na to, aby svým dětem zajistili takovou školu, výuku a pedagogy, kteří odpovídají jejich představám.
Vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM si stěžuje na domácí individuální vzdělávání a na alternativní soukromé školy. To všechno je ale jednak reakce na poptávku rodičů a jednak i známka toho, že to s kvalitou veřejného školství v Česku nebude zase tak slavné, pokud ti rodiče, kteří se o vzdělávání svých dětí starají nejvíce, mají tendenci vyhledávat alternativy.
Naservírované polopravdy
Je pochopitelné, že někdo jako Marta Semelová nic z toho neuznává a že její pohled na české školství je čistě konzervativní. Všem by všechno direktivně nařídila a jejich individuálním vzdělávacím potřebám by nevěnovala větší péči, protože škola má být podle ní prostě taková, jaká byla v době, kdy do ní chodila samotná šéfka Krajského výboru KSČM Praha a hotovo.
Semelové se také nelíbí, že jsme dovolili likvidaci učňovských oborů, což podle ní vede k tomu, že dnes chybějí řemeslníci, a rovněž napadá to, že „principy morálky určují politici prolezlí korupcí a pokleslá televizní produkce“. Co na to říct? Někdejší poslankyně za Komunistickou stranu Čech a Moravy má ve skutečnosti spíš než s tím, jak v Česku vypadá vzdělávání, problém s hodnotami dnešní společnosti, nebo přesněji řečeno s tím, co za ně sama považuje.
V podobném duchu komunistická funkcionářka pokračuje: „A co by asi říkal slavný »Učitel národů« tomu, že devastace vzdělanosti pokračuje dál, dokonce pod taktovkou ministra školství, který vyhlásil revizi rámcových vzdělávacích programů (RVP). Škrty, které v rámci této revize provádí, způsobí, že žáci a studenti ztratí zbytky kritického myšlení a schopnost dávat poznatky do souvislostí. Útržky znalostí, naservírované polopravdy, zamlčení podstaty, to je současný trend.“
Těžko se věří tomu, že Marta Semelová opravdu touží po kritickém myšlení žáků a studentů. Mnohem blíže skutečnosti bude to, že by chtěla, aby si ostatní mysleli právě to, co si myslí ona. To ostatně vyplývá i z jejího článku, když píše, že škrty a přepisování v oborech, jako je literatura či dějepis, není jen pouhým amatérismem, nýbrž cíleným útokem na historickou pravdu. Kritické myšlení a historická pravda hlásaná funkcionářkou komunistické strany – to nejde moc dohromady.
