Zemřel Svatopluk Karásek. Jeho písničky se mi líbily, a to strašně moc. Úplně stejně se mi líbí i dnes.

Poprvé jsme se setkali někdy v době Charty 77, kterou jsme oba podepsali. Já jsem k celé akci měl posléze jisté výhrady. Sdílel jsem je se svými kamarády Emanuelem Mandlerem, Janem Nedvědem a Karlem Štindlem. Nezveřejňovali jsme je, ale snažili jsme se o nich mluvit s lidmi, kteří se v Chartě angažovali víc než třeba já. Dialog probíhal až do roku 1987, kdy jsme společně s lidmi z Charty – včetně Václava Havla – sepsali dopis poslancům FS ČSSR. Na základě toho pak vznikla nezávislá skupina Demokratická iniciativa.

Svatopluk Karásek byl tehdy „ve věci“ – byl vystaven soustavné surové buzeraci ze strany StB, která ho nakonec vypudila ze země. Chápu, že to nebyly okolnosti, které by člověka podněcovaly k problematizaci vlastního stanoviska.

To vůbec nic nezměnilo na tom, že jeho písničky se mi líbily, a to strašně moc. Úplně stejně se mi líbí i dnes. A byl jsem rád, že po Karáskově návratu domů jsme dokázali v některých věcech spolupracovat. Karásek jako poslanec Parlamentu ČR se např. podepsal v roce 2005, podobně jako řada politiků a dalších veřejně činných lidí z ČR, Rakouska, Německa, Maďarska a Polska, pod dopis poslancům Evropského parlamentu u příležitosti šedesátého výročí konce druhé světové války. Připravili jsme ho s Jiřím Pehe a obsahoval výzvu k uzavření věcí, jež dosud zůstávají otevřeny (dopis byl zveřejněn v Mladé frontě DNES, psalo se o něm ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, text i podpisy najdete zde).

Chtěl bych tu připomenout jednu Karáskovu písničku, která je dnes mimořádně k věci. Ne proto, že by to byla nějaká politická agitka, ale proto, že je aktuální vždycky. Za to, že je mimořádně aktuální v době covidového běsnění, v době triumfu Nových pořádků Andreje Babiše, Miloše Zemana, Vojtěcha Filipa, Tomia Okamury a Jana Hamáčka, nemůže Karásek, ale tihle výtečníci: svědčí o jejich krajní pokleslosti.

A děkuji Svatopluku Karáskovi v neposlední řadě i za to, že byl z těch, kteří mi tím, co dělali, napomohli v návratu k životnímu ukotvení, o nějž jsem pracně usiloval skoro padesát let. Platí pro něj sice, že ten, který rozhodne o tom, že se nakonec povede, je Bůh. Zároveň platí „proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno“. Chce to jen trochu trpělivosti.

Karáskova písnička, na niž vzpomínám nejraději, je o tom, oč v životě vždycky jde: „Byl boj na nebi, s drakem rval se Michael, byl boj na nebi s drakem zlým, lstivým, drak na zem s nebe je svržen, teď boj na zemi trvá dál.“

S laskavým svolením autora jsme jí před časem uzavřeli dva z diskusních večerů našeho Klubu na obranu demokracie. Pro použití jsme ji museli trochu zkrátit. Dávám tu tedy k dispozici zkrácenou verzi:

A zároveň taky odkaz na tu úplnou (ZDE), aby mi nikdo nemohl vytknout, že autora dezinterpretuji.

Tyto řádky jsou výrazem mé vděčnosti zesnulému.