Alena Schillerová a Andrej Babiš (oba ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministerstvo financí oznámilo, že státní dluh stoupl za pololetí o více než půl bilionu korun na nejvyšší úroveň od vzniku České republiky. Co je však ještě horší, tento trend má pokračovat i v následujících letech. Andrej Babiš se přitom dříve vymezoval vůči politikům, kteří bezmyšlenkovitě zadlužují stát.
Koronavirová krize v kombinaci s nezodpovědnou rozpočtovou politikou Babišovy vlády, která v době zpomalující ekonomiky nešetřila, rozpustila finanční rezervy a skokově zvyšovala výdaje státu, přináší svou daň. Státní dluh vzrostl za první pololetí o 516,7 miliardy korun na astronomických 2,16 bilionu, což je nejvyšší míra zadlužení od roku 1993.
Rekordní dluh
Tento údaj zveřejnila ministryně financí Alena Schillerová v červnové aktualizaci Strategie financování a řízení státního dluhu ČR na rok 2020. Dluh by měl do konce roku mírně poklesnout, ale i tak suverénně obsadí čelo žebříčku v historii samostatného státu. Podepíše se na něm už třetí navýšení letošního rozpočtového schodku na 500 miliard korun.
Ministerstvo financí vydalo dlouhodobé dluhopisy určené především na krytí krizového deficitu. Státní dluh stoupne v absolutní výši za jediný rok zhruba o čtvrtinu, přičemž každý občan České republiky – stát totiž hospodaří s jeho penězi – bude dlužit 200 tisíc korun.
Vláda se dostala pod palbu kritiky nejen opozice, ale i nevládních ekonomů. Zpochybňovali nejen samotnou výši schodku, ale i jeho nejasnou strukturu a načasování. Z hlediska přesnějších prognóz by bylo logičtější počkat na výsledky ekonomiky za první pololetí, které bývají zveřejněny na přelomu července a srpna.
Tento spěch lze z pohledu vlády vysvětlit jedině prázdnou pokladnou a přípravou co největšího finančního polštáře pro nalévání peněz i do těch oblastí, které nemají s řešením dopadů krize nic společného, ale dobře se za nimi zamaskují. Pochybnosti, zda tak premiér Babiš s ministryní Schillerovou nezneužívají situace a nevytvářejí si prostor pro uplácení voličů před volbami, jsou plně namístě.
Stát jako zodpovědná rodina
Ještě před třemi lety se Andrej Babiš, převtělený do role odpovědného hospodáře, tvářil jinak. Co píše ve své předvolební „vizi“ O čem sním, když náhodou spím, kterou dodnes rozdává důvěřivým občanům? Stát by podle něj měl fungovat nejen jako rodinná firma, ale do jisté míry i jako rodina.
„Zodpovědná rodina si porovná ceny v obchodech nebo na e-shopech, než si pořídí novou pračku, a rozhodně se nezadluží na roky dopředu kvůli luxusní dovolené. Stejně tak by se stát neměl bezmyšlenkovitě zadlužovat,“ píše Babiš a pranýřuje „tradiční“ politiky, kteří se tak podle něj prý nechovají.
„Vizi státu nahradili lobbisté, sobecké zájmy a korupce. Stát řídí lidé, kteří nevidí dál než za své volební období a kteří se zpravidla na politiku dívají jako na šikovný způsob, jak co nejrychleji znásobit stav svého konta,“ obořuje se Babiš.
Zrcadlo hnutí ANO
Dnes tyto věty připomínají zrcadlo a ostrý soud nad hnutím ANO. Stačí se podívat na rozsáhlou brněnskou korupční aféru, kde jsou kvůli úplatkům a zmanipulovaným veřejným zakázkám za půl miliardy obviněny čtyři desítky lidí. Nemluvě o problémech s premiérovým střetem zájmů a miliardovými dotacemi jeho impériu, stále intenzivněji přetřásaných na evropské úrovni.
„Co na tom, že kvůli svému vlastnímu zbohatnutí zadluží nás všechny a několik generací dopředu? Je jim to fuk. Oni se jistě nebudou zabývat problémem, jak z desetitisícového důchodu utáhnout nájem v paneláku,“ dodává šéf ANO.
Tato slova znějí líbivě a sugestivně. A je opravdu pozoruhodné, jak Babišovy tehdejší předvolební traktáty přesně sedí na jeho současné počínání. Jako by předjímal budoucí vývoj a s emotivností sobě vlastní torpédoval sám sebe.
Samozřejmě že má autor pravdu, pokud srovnává hospodaření státu s přístupem zodpovědné domácnosti, která pečlivě zvažuje, jak vyjde s rodinným rozpočtem, nechává si peníze stranou jako rezervu na horší časy, a případně se zadlužuje jen do takové míry, kterou je schopna utáhnout. Proč to tedy vláda nedělá?
Dluh 800 tisíc na čtyřčlennou rodinu
Převedeno na současné poměry, v přepočtu na čtyřčlennou domácnost letos dosáhne státní dluh 800 tisíc korun. Kolik rodin by si ho dnes u nás mohlo dovolit, aniž by jim hrozila exekuce? Kolik rodičů by vědomě ohrožovalo své děti, že budou muset platit jejich dluhy? Stát se to samozřejmě může a nezaviněně, ale „bezmyšlenkovité zadlužování“, o kterém píše Babiš, nikoho neomlouvá.
To je případ současné vlády. Odkazuje se sice na skutečnost, že je u nás momentálně v porovnání se zeměmi EU relativně nízká výše státního dluhu a zadlužují se všechny krizí postižené státy, neříká ale všechno. Česká republika je snadno zranitelná otevřená ekonomika a má čtvrtou nejhorší pozici v Evropě z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Zejména proto, že naprosto rezignovala na potřebné reformy, v první řadě penzijního systému.
Je sice pravda, že Evropská komise letos v souvislosti s koronakrizí uvolnila rozpočtová pravidla, která jinak po členských státech vyžaduje, ale nikoli na dlouhých sedm let, jak si během nouzového stavu schválil Babišův kabinet. Reálně tak hrozí, že hodlá navrhovat obří rozpočtové schodky v řádu stovek miliard korun i v dalších letech, což už znamená vážné nebezpečí pro zatáčku do „řecké“ dluhové pasti.
Jak podojit stát
Pro současné poměry v hnutí ANO v čele s premiérem platí jako vyšitá i jeho následující slova z dnes už legendární brožury, adresovaná „tradičním“ politikům. „Pod různými hesly mají jeden jediný cíl. Udržet se tam co nejdéle a pokud to nejde, tak si najít jiný způsob, jak podojit stát.“
To je dnes alfa a omega počínání Andreje Babiše, jeho hnutí a významných podporovatelů, i za cenu rozvalu veřejných financí. Vždyť to nejsou jejich peníze a z cizího krev neteče.
