Senát má už ve středu hlasovat o přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí, neboli takzvané Istanbulské úmluvy. Při této příležitosti zorganizovaly lidskoprávní organizace tiskovou konferenci, kde vyzdvihly, proč je přijetí dokumentu důležité.
„Česko je jednou z posledních evropských zemí, které úmluvu ještě neratifikovaly. Přitom náš systém pomoci obětem domácího a sexualizovaného násilí má stále řadu mezer – upozorňují na ně pomáhající profese i odborná veřejnost. Řadě obětem se nedostane včasná a profesionální pomoc. To je potřeba změnit. Potřebujeme zvýšit dostupnost specializovaných služeb pro oběti domácího násilí, pro děti, ženy, muže i osoby staršího věku. Je také nutné posílit kapacity terapeutických programů pro původce násilí a daleko systematičtěji řešit téma prevence násilí ve společnosti. Ratifikací úmluvy se Česká republika zaváže k tomu, že na všech těchto klíčových oblastech bude pracovat zodpovědně, systematiky a odteď už napořád,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Istanbulskou úmluvu Česká republika podepsala již v roce 2016, schválení parlamentem bylo plánováno na rok 2018. Kvůli politické a společenské polarizaci ke schválení ale nedošlo. Po letech odkladů se dokument nakonec loni v květnu dostal k projednání na vládu, předložilo ji ministerstvo spravedlnosti. Kabinet v červnu souhlasil s pokračováním procesu ratifikace a poslal dokument k rozhodnutí parlamentu.
„Nikdy v historii nebylo jednoduché prosadit ty nejvýznamnější změny, jako jsou volební právo žen nebo kriminalizace znásilnění manželky. Proto přejeme naší politické reprezentaci odvahu udělat správné rozhodnuti a přijmout tento mezinárodní lidskoprávní dokument, který přispěje k posílení naší demokracie a zlepšení životů budoucích generací,“ řekla ředitelka České ženské lobby a mluvčí koalice Hlas proti násilí Hana Stelzerová.
„Násilí na ženách a dívkách je jedním z nejhorších a nejrozšířenějších porušování lidských práv na světě. K řešení jsou zapotřebí komplexní opatření na politické, legislativní a institucionální úrovni a ratifikace a provádění Istanbulské úmluvy je důležitým závazkem v tomto směru. Jde o první a nejkomplexnější mezinárodní smlouvu, která se specificky zabývá problémem násilí na ženách, dívkách a navazuje na standardy zakotvené v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,“ dodal vedoucí kanceláře Informačního centra OSN v Praze Michal Broža.
Kolem úmluvy se dlouhodobě šíří množství mýtů a dezinformací. Odbor rovnosti mužů a žen Úřadu vlády ČR také proto zveřejnil na svém webu rozsáhlé materiály, ve kterých úmluvu vysvětluje. I tak se ale ve veřejném prostoru některé nepravdivé informace opakují i nadále.
„Často můžeme slyšet, že úmluva je namířena proti mužům. Není to tak,“ upozornil na jednu z dezinformací Josef Petr, emeritní ředitel Ligy otevřených mužů. „Je namířena proti násilí ve vztazích. A to nejen proti tomu, kterého se dopouští muži na ženách. Dokument myslí i na všechny další formy násilí, včetně násilí na mužích. Zároveň, a to je pro nás nejdůležitější, obsahuje i nutnost zakotvení terapeutických programů pro osoby, které se násilí ve vztazích dopouští. Myslí tedy i na řešení problému a na prevenci. Je ostudou ČR, že dokument ještě neratifikovala,“ dodal.
Irena Hůlová z Amnesty International ČR uvedla, že pouze iniciativy nevládních organizací nestačí. „Je potřeba, aby politická reprezentace přiložila ruku k dílu. Cirkus, který pozorujeme ohledně ratifikace tohoto mezinárodního lidskoprávního dokumentu, je nedůstojný a je plivnutím do tváře všem obětem domácího a sexuálního násilí.“
Úmluvu dosud ratifikovalo 37 států Rady Evropy, včetně 22 států Evropské unie. 1. října úmluva vstoupila v platnost v EU a zavazuje nejen ji jako celek, ale i jednotlivé členské státy. Česká republika je jednou z posledních šesti zemí EU, které tento dokument dosud neratifikovaly.
V Česku bylo loni nahlášeno 900 případů znásilnění. Policie za rok 2023 eviduje 86 vztahově motivovaných trestných činů kvalifikovaných jako vražda. Násilí nebo šikanu zažívá až čtvrtina seniorů a seniorek. Každé desáté dítě zažívá domácí násilí. Tyto a další údaje o přítomnosti vztahového a sexuálního násilí shrnuje video, které vzniklo za spolupráce vládní zmocněnkyně s organizacemi LOCIKA, Život 90, Liga otevřených mužů, proFem a Centrum ROSA, které pracují se všemi skupinami, jichž se dotýká vztahové násilí – ženami, dětmi, seniory i muži. Tyto spolky provozují azylové domy, linky důvěry, nabízejí specializovanou krizovou pomoc nebo terapeutické programy pro zvládání násilí.
VIDEO: Zmocněnkyně vlády pro lidská práva / se souhlasem
Senát má ratifikaci úmluvy na programu schůze ve středu. Pokud ji nepodpoří, na projednání do poslanecké sněmovny se už nedostane. Lidskoprávní organizace upozorňují, že by si tímto krokem mohlo Česko poškodit své postavení v mezinárodním společenství v oblasti lidských práv.
Většina senátních výborů ratifikaci úmluvy v létě nepodpořila. Doporučil ji pouze výbor pro lidská práva, a to nejtěsnější většinou tří z pěti přítomných členů. Pro stejné doporučení se nenašel dostatečný počet hlasů ani v zahraničním výboru, ani v ústavně-právním výboru a ani ve výboru pro záležitosti Evropské unie. V září zablokovali odpůrci tohoto dokumentu opuštěním jednací místnosti hlasování o návrhu na jeho podporu v senátní ústavní komisi, aby nepřevážily v danou chvíli hlasy zastánců.
Proti úmluvě jsou podle dosavadních informací tři desítky konzervativně laděných členů horní parlamentní komory, podle nichž je nadbytečná, neboť úmluvou požadovaná opatření už Česko uzákonilo. Nad jejich rámec by úmluva podle kritiků jako nosič genderové ideologie vedla k převýchově lidstva k nové podobě rodiny, jak uvedli místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS) či předseda senátní ústavní komise Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09, podle něhož formulace úmluvy předjímají nárokovost finanční podpory jakoukoli nevládní organizací na projekty týkající se ochrany či pomoci obětem násilí.
Senátoři Marek Hilšer, Václav Láska a Adéla Šípová na středeční tiskové konferenci řekli, že sami neví, jak hlasování o úmluvě dopadne. Bude záležet na několika posledních senátorech, kteří nejsou stoprocentně přesvědčeni.