Hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň FOTO: NATLAND Group / se souhlasem
FOTO: NATLAND Group / se souhlasem
Je téměř nevyhnutelné, že tu dvacítku překročí. Modeloval jsem to na inflaci dle Českého statistického úřadu. Pokud by v druhé půlce roku rostly ceny stejným tempem, jakým rostly v červnu, bude inflace za letošní rok 25 procent, popisuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň.
V červnu byla inflace v České republice podle Eurostatu 16,6 procenta. V Evropské unii vystoupala na 9,6 procenta. Co stojí za touto rekordní mírou inflace? Je to válka na Ukrajině, nebo důsledek pandemie koronaviru?
Za dnešní inflaci může válka na Ukrajině jen menší částí. Stále jde primárně o dozvuky covidových lockdownů. Když poničíte výrobu a přinutíte lidi, aby utráceli spíše za zboží než za zavřené služby, tak se inflaci nevyhnete. Jenom to trvá, než to systémem výroby probublá až do cen konečného spotřebitele, kterými inflaci měříme.
Již v předvečer války stihla vyrůst roční míra inflace na 10 procent u nás a na 6,2 procenta v EU. Během války inflace narostla o méně a i během této doby byla částečně způsobena předválečnou ekonomikou. Taková jsou prostě prodlení v ekonomice. Všechno vidíme až ve zpětném zrcátku.
Meziměsíčně v červnu inflace ve srovnání s květnem klesla. Je to náznak toho, že se začne růst cen zpomalovat?
Není to pouhý náznak. Je to přímo definice toho, že růst cen – tedy inflace – klesá. Tedy ta aktuální, současná. Ale přesto, že inflace nyní klesá, tak její roční vyjádření dále poroste, protože je uměle strháváno nižší inflací loni na podzim. Ale to je jen matematický důsledek rozhodnutí toho, kdo chce z nějakého důvodu i v této rozbouřené době měřit inflaci za rok, nikoli za měsíc.
Definice inflace hovoří jen o míře růstu cen. Období, za které tu míru chceme měřit, je čistě na nás. Roční měření není o nic správnější než měsíční. A pokud chceme mít prst na tepu doby a vědět, co se děje s inflací právě teď, a nikoli před rokem, měli bychom se dívat na měsíční, a nikoli roční vyjádření.
V červnu, jak správně říkáte, byla inflace nižší než v květnu. Žijeme tedy ve zvláštní době, kdy roční měření inflace bude ještě nějakou dobu růst, i pokud se dále ta aktuální inflace bude snižovat.
Ve Francii je inflace na 6,5 procentu, v Estonsku na 22 procentech. Jak je možné, že je mezi státy eurozóny tak razantní rozdíl?
Je to dáno zejména jižností a velikostí. Když si nyní seřadíte země eurozóny podle ročního přepočtu inflace, pak nejnižší inflaci mají Malta, Francie, Finsko, Německo a Itálie. To je mimochodem také jediných pět zemí, které mají podprůměrnou inflaci za posledních 12 měsíců. Ostatních 14 zemí ji má nadprůměrnou. Jih je chudší, proto si tam nemohou dovolit tolik promítat zvýšené náklady do finálních cen. A velké ekonomiky, jako Francie, Německo či Itálie mají více domácích zdrojů a jsou méně závislé na dovozu. No a ve Francii pro jistotu ještě regulují ceny téměř všeho již stovky let. A co to Finsko? Upřímně, nevím, moc se o tom nepíše.
Předpokládalo se, že inflace bude v polovině roku na 15 procentech. Je ale ještě o procento a půl vyšší. Dá se odhadnout, kdy a na jakých hodnotách růst skončí?
Je téměř nevyhnutelné, že tu dvacítku za rok 2022 překročí. Modeloval jsem to na inflaci dle Českého statistického úřadu. Pokud by v druhé půlce roku rostly ceny stejným sníženým tempem, jakým rostly v červnu, bude inflace za letošní rok 25 procent. Pokud bude inflace od července do prosince poloviční, než byla v červnu, roční úhrn se zastaví na 19 procentech. Aby nakonec za rok 2022 byla na dnešních 17 procentech, musela by se měsíční inflace již od července začít snižovat tak rychle, že v prosinci již ceny vůbec neporostou, aby tak prosincová inflace byla nulová. To všechno je nevyhnutelná matematika a jenom potvrzuje, jak pofidérní je dívat se dnes na inflaci ročníma očima. Tolik čistá matematika.
Ekonomicky můžeme říci, že jakýkoli pokles inflace bude odvislý jen od toho, co udělají ceny energií, pohonných hmot a potravin, zejména pšenice. To první asi neklesne. To druhé může klesnout s koncem letní sezóny na severní polokouli a omezením poptávky z Asie, kam teď bude Rusko vyvážet více své ropy pod cenou. A cena pšenice už se na předválečnou úroveň vrátila. Teď jde o to, nakolik ruský vladař dodrží dohodu s OSN a povolí její vývoz z Ukrajiny. Nová sklizeň ale trochu snižuje podzimní ceny potravin každý rok, i mimo covid a válku.
Analytici růst inflace předpokládali. Překvapilo je ale, že roste rychleji, než se očekávalo. Proč inflace roste takovou rychlostí?
Protože ty příčiny – vysoké ceny materiálu a dopravy kvůli covidu, energií kvůli proměně trhu a válce a potravin kvůli válce – trvají déle, než se čekalo. Krátkodobý cenový skok se v cenách vůbec nemusí projevit. Ale ta roční míra inflace teď roste ne proto, že se vlastní inflace zrychluje, ale jen proto, že jsme ve vysoké inflaci zase o měsíc déle.
Projevuje se růst inflace na chování zákazníků? Začínají více šetřit?
Mnoho komentátorů teď zákazníky odsuzuje, že nešetří dost na zimu a lítají si na zahraniční dovolené. Pokles utrácení v maloobchodě přitom pozorujeme. Jakkoli je to samozřejmě pro dané obchodníky špatná zpráva, z celoekonomického pohledu to není úplně k zahození, a to ze dvou důvodů: vyšší úspory lidem pomohou lépe přečkat zimu, kdy se naplno projeví vysoké ceny energií, které teď v létě tak palčivě nevnímáme. A neutrácením peněz trochu přispívají ke zmírnění inflace.
Co byste tedy lidem poradil? Jak by se měli zachovat, aby ochránili své úspory?
Nespoléhat na staré metody ochrany – peníze na spořicím účtu v bance. Češi jsou dnes i v rámci visegrádských zemí nejkonzervativnějšími spořiči, a takové inflace sežere. Dnes nelze čekat, že úroková sazba dosáhne míry inflace ani pro úložky bank v centrální bance, natož pak pro úložky střadatelů v bankách. Ale je tu lepší prostředí než kdy jindy, aby se čeští střadatelé standardizovali se Západem a mnohem více se svými penězi dělali to, co s nimi dělají ony banky, a investovali je.
Dnešní investiční trh je díky regulaci mnohem bezpečnější než v divokých 90. letech a díky digitalizaci mnohem přívětivější. Investiční fondy dnes nabízejí i expertizu profesionálního investora, takže lidé nemusejí mít strach, že je ve škole investovat nenaučili. Dobré fondy také investují do investic, které mají přímo pod kontrolou, a jsou tak méně vystaveny proměnám počasí. Tak jako si dnes i skladník ve šroubárně může přečíst Vergilia v originále, tak může i investovat na profesionální úrovni.
Jak může vláda proti rostoucí inflaci bojovat?
Zatím je inflace nákladová a s tou vláda může bojovat těžko, stejně jako centrální banka. Vyšší úroková sazba plyn nezlevní, vyšší výdaje vlády také ne. A snížení DPH z plynu toho moc nezvládne, když jsou dnes ceny na pětinásobku. A tak těžko něco spraví s inflací jako takovou.
Může se pokusit zmírňovat následky inflační konfiskace pro sociálně slabé. Ale cíleně. Plošnými opatřeními inflaci jen živí k hlubší škodě právě těch nejzranitelnějších. Nákladová inflace aspoň může vyprchat po uklidnění globálních trhů. To nejhorší, co nám teď hrozí, je přetavení inflace do očekávané inflace. Ta pak živí sama sebe a bojuje se s ní nejhůř.
Jaký vliv na inflaci může mít Česká národní banka a její nový guvernér Aleš Michl?
Spíše než guvernér, který má stále jen jeden hlas, bude záviset na nových členech bankovní rady. Banka již avizovala, že chce jít spíše cestou ovlivňování kurzu než zvyšování sazeb. To je stále standardní postup; v malé otevřené ekonomice, jako je v Česku, to působí cíleně právě na ten velký zdroj rostoucích nákladů, často z dovozu. Další výhodou úpravy kurzu oproti úrokové sazbě je, že se kroky mohou projevit na spotřebních cenách rychleji.
Kdybychom teď měli euro, byla by inflace v Česku na jiných hodnotách?
Určitě. Teď jde jen o to, jestli vyšších, či nižších. Máte pocit, že vypadáme spíše jako Estonsko, nebo Francie? Podle toho by také vypadala reakce naší inflace na světové dění. Moc nerozumím častému argumentu, že euro je samo o sobě magickou zárukou cenové stability. Už jsme si řekli, že srovnávat to s průměrem eurozóny, když 17 z 19 zemí je nad tím průměrem, je nesmysl. A jednotlivé země nás teď spíš dohánějí, jsme holt s inflací napřed, ne nutně zásadně výše. Ale my s jednou z nejvyšších evropských inflací již vstupovali do covidu, tak asi není úplně divné, že jsme napřed i po něm.
Měla by Česká republika usilovat o přijetí eura?
Samozřejmě, jsme k tomu zavázáni přístupovými smlouvami a smlouvy se mají plnit. Nicméně například vládní plán dovolující vést účetnictví v eurech dále snižuje výhodu povinné adopce všemi. A co se týče toho povrchního argumentu, který tu běhá již od 90. let, že eurem ušetříme za výměnu peněz na letní dovolenou – on ještě někdo v hotovosti platí něco jiného než kafe z automatu? Covid ještě více zelektronizoval naše cestovatelské platby, na mnoha místech už od vás ani hotovost nevezmou. A mezitím, co váháme, reálný svět relativní výhody eura spíše snižuje. Tak hezkou dovolenou, ať už s obrázky mostů, či místních národních buditelů.
