O temných činech maršála Koněva se v poslední době mluvilo hodně. V rámci historické spravedlnosti ale můžeme dodat jednu jeho vlastnost, která z něj dělá lidštější bytost. Byl realista ohledně toho, co válka znamená a co se ve skutečnosti skrývá za velkohubými řečmi a oslavami. Zvlášť když o tom začali řečnit lidé, kteří o tom nic nevěděli.
Za Koněvem přišel v době pětadvacátého výročí konce války muž jménem Stěpan Kašurko, aby mu pomohl napsat článek k výročí vítězství. Našel maršála rozhořčeného.
Právě si přečetl článek, kde se mluví o oslavě vítězství. A ukázal svému pomocníkovi papír, kde se mluví o jiných obětech války, tedy o lidech, kteří přežili a vrátili se bez rukou, bez nohou, se znetvořenými obličeji. Stát pro ně neudělal nic. Lidé se jim posmívali, když viděli jejich zohavené obličeje (půl milionu lidí, říkalo se jim Quasimodo), lidem bez nohy a o berlích přezdívali „klokani“. Ti, co byli v německém zajetí, skončili pak v sovětských lágrech, protože je Stalin označil za zrádce. Když někdo neměl ruce ani nohy, říkalo se mu „samovar“ (85 942 lidí). Bývalí vojáci žili v bídě, dostali pár kopějek a nicotné výhody, miliony mrtvých vojáků označili představitelé za nezvěstné, aby nebylo nutno podpořit pozůstalé. Mrzáci byli za Stalina v roce 1949 odstraňováni z ulic, aby je při oslavách vítězství neviděly zahraniční delegace.
„Jaké je to vítězství?“ ptal se Koněv. „Naše, stalinské vítězství? Především je to celonárodní bída. Den bolesti sovětského lidu za velký počet obětí. Je to řeka slz a moře krve. Miliony zmrzačených. Miliony osiřelých dětí a bezmocných starých lidí. Jedná se o miliony pokřivených osudů, rodiny, které se neuskutečnily, nenarozené děti.“
Maršál použil výraz Pyrrhovo vítězství. A to je známo, že Koněv nebyl rozhodně žádná citlivka. To by jinak ani pod Stalinem celé ty roky nemohl přežít.
Na to Kašurko řekl, že když tohle napíše, nikdo to neotiskne.
Tohle by si měli přečíst všichni ti bojovníci za jeden pomník. Kdyby se jim neřeklo, kdo je autorem těch slov, možná by vykřikovali, že se tu znevažuje památka vojáků Rudé armády, které přece ruský lid chová v úctě. Ale co naděláme, když to řekl Koněv. Přece nebudeme přepisovat historii.
