Ještě v sobotu 14. ledna po prohraném prvním kole prezidentských voleb spustil Andrej Babiš na tiskové konferenci vzteklou kulometnou palbu, v níž mimo jiné pravil: „Mám signály, že se chystá podraz na mě od spřízněných novinářů pana Pavla. A údajně mě někdo chce spojovat s KGB.“ Na první pohled by se mohlo zdát, že je to klasická Babišova obrana útokem, byť poněkud ufňukaná. Jenže spíše jde o jednu z forem klasické ruské „maskirovky“, kdy se v pravý čas vyřčenou (polo)pravdou samotná pravda maskuje. Zkrátka bychom měli brát vážně, že se v Babišově byznysově-politické anamnéze vyskytuje i ruská linka, přičemž Babiš nás na ni osobně upozornil.
Andrej Babiš působil v letech 1985–1991 v Maroku jako obchodní delegát s diplomatickým pasem. Maroko se tehdy zmítalo mezi Sovětským svazem a Západem, takže aktivita sovětských tajných služeb zde byla obzvláště intenzivní. Členové československé diplomatické mise proto byli zevrubně prověřeni dozorujícími sovětskými orgány, jak nám pro Týdeník FORUM již dříve potvrdil badatel Radek Schovánek z Centra pro dokumentaci totalitních režimů. Otázka spolupráce Andreje Babiše s KGB je tak zcela relevantní, byť k odpovědím se zatím blížíme jen v náznacích a analogiích. A navíc nám k tomu Radek Schovánek řekl: „Otázka, nakolik byl Babiš konkrétně svázán s KGB, se mi nezdá až tak podstatná, protože bez souhlasu sovětských tajných služeb by prostě v Maroku působit nemohl.“
Podobně historik Petr Blažek z Muzea paměti XX. století připomenul na CNN Prima News, že „v Maroku, kde Státní bezpečnost neměla svoji rezidenturu a byla KGB, tak je možné, že byl zájem o Andreje Babiše ze strany sovětské tajné služby“. Všechno je to samozřejmě jen badatelská hypotéza, přestože nevisí ve vzduchoprázdnu a opírá se o konkrétní indicie.
Už v roce 2015 psal prestižní americký časopis Foreign Policy o tom, že Andrej Babiš měl vazby na KGB, stále je pod ruským vlivem a představuje tudíž bezpečnostní hrozbu nejen pro Českou republiku, zejména pokud by se stal významným státním činitelem. Od té doby se postupně objevují další kamínky tvořící potenciálně velmi temnou mozaiku Babišovy minulosti a přítomnosti.
A tady je možné bezprostředně navázat na aktuální prezidentskou linku. Jakmile Andrej Babiš prohrál první kolo prezidentské volby, objevily se po republice billboardy, na nichž majitel hnutí ANO pateticky hlásá: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják. Prezident Babiš.“ Billboardy jsou umístěny na exkluzivních plochách s logem BigBoard, jejichž prodejcem je společnost BigMedia. A jak trefně upozornil expert na politický marketing Jakub Horák na ČT24, „vyrobit takový billboard trvá nejméně sedm dní, takže jej Babiš musel připravovat se značným předstihem“.
Občanský spolek Mluvmespolu.cz zaslal společnosti BigMedia otevřený dopis, kde konstatoval, že na jaře 2022 uzavřel s uvedenou společností smlouvu o pronájmu billboardové plochy v Hradci Králové, aby mohl ve veřejném prostoru propagovat oficiální sbírku ukrajinské ambasády na nákup zbraní pro bojující a krvácející Ukrajinu.
Avšak společnost BigMedia nechala billboard s ukrajinským prezidentem Zelenským sejmout ještě před vypršením termínu smlouvy, což 15. června 2022 odůvodnila tím, že „reklamní motiv vzbuzuje u veřejnosti negativní reakce a strach z avizovaného násilí“. Spolek Mluvmespolu.cz proto vyzval společnost BigMedia, aby nyní sejmula billboardy Andreje Babiše, na nichž „slogan, přímo obsahující slovo „válka“, evidentně pracuje s emocí strachu“.
Kauza ještě není u konce, je ovšem pozoruhodné, jak společnost BigMedia žongluje se zákonem o regulaci reklamy podle toho, jak se jí to hodí. Legitimní otázkou tudíž je, jestli opravdu sleduje jen vlastní zisk, anebo zastupuje i jiné než čistě ekonomické zájmy. Spojení Andrej Babiš + BigMedia může mít totiž nečekanou pointu, která nás znovu vrací k hypotéze, že Babišova ruská linka může být velmi reálná.
Když se v roce 2008 konaly po Česku hysterické demonstrace proti tzv. radaru v Brdech, darovala právě společnost BigBoard, reprezentovaná skrze BigMedia, iniciativě Ne základnám deset velkoplošných billboardů k propagaci agendy, kterou dnes můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti označit jako proruskou. Už tehdy se objevila otázka, proč to BigBoard (BigMedia) dělá a kdo je jejím skutečným vlastníkem. To se sice zjistit nepodařilo, ovšem vyšlo najevo, že nadnárodní společnost, která se stala významným sponzorem podporujícím ruský narativ v Česku, měla vazby na Rusko, kde podnikala.
Proto je důležité se opakovaně ptát: Co vlastně Babiš dělal v Maroku a s kým tam spolupracoval? Proč je kolem Babiše v Agrofertu tolik lidí spojených s komunistickou StB? Jaké má Babiš kontakty s toxickým ruským byznysem? Na co chtěl připravit české voliče, když sám začal hovořit o chystaném kompru, které by ho mělo spojit s KGB? Co na něj Rusové vlastně vědí?
Nakonec zmiňme ještě jednu veřejně probíranou záležitost: Co dělal u Babiše v Průhonicích krátce před onou tiskovou konferencí ze 14. ledna zrovna Jaroslav Foldyna? Opravdu tento „noční vlk“ vyjednával pouze o podpoře SPD pro Babišovu prezidentskou kandidaturu, s níž to stejně neklaplo? Zůstávají otázky a Babišova zjevná nervozita.