Hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil. FOTO: Vít Hradil / se svolením
FOTO: Vít Hradil / se svolením
Bankrot Ruské federace rozhodně může nastat, uvádí v rozhovoru pro deník FORUM 24 hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil. Podle něho státní bankrot primárně znamená absolutní zničení reputace země na mezinárodních finančních trzích. Mimo jiné popisuje také to, jak bychom bankrot Ruska vůbec poznali. V neposlední řadě se pak ekonom vyjadřuje rovněž k pádu rublu a ke zhroucení ruského bankovního systému.
Pod jak velkým tlakem se dnes z vašeho pohledu nachází ruská ekonomika?
Ten tlak je skutečně citelný, ovšem spíše výhledově nežli okamžitě. Pokud západní sankce zůstanou v platnosti – či se dokonce dále rozšíří – pak se v ruské ekonomice reálně projeví během následujících týdnů či měsíců. Běžní obyvatelé Ruska si zemětřesení, které se odehrává na finančních trzích, dosud nemuseli téměř ani všimnout. Již nyní se sice mohou obtížně dostávat ke konkrétnímu západnímu zboží, že by si však nemohli nakoupit věci denní potřeby nebo ztratili zaměstnání, se dosud neděje. To se ale může poměrně rychle změnit.
Ruský rubl předvádí strmý pád. Jaký další vývoj ohledně ruské měny očekáváte? Kam až se může propadnout?
V tento okamžik stojí jeden americký dolar zhruba 125 rublů. Pokud se neobjeví hmatatelné náznaky uklidnění situace na Ukrajině a potažmo tedy i geopolitického napětí, bude propad rublu podle mého názoru pokračovat. Jakékoliv predikce jsou momentálně extrémně obtížné, jelikož proměnných je ve hře skutečně mnoho. Hranice 150 rublů mně ovšem přijde snadno dosažitelná, a pokud ani Rusko, ani Západ neucuknou z dosavadního kurzu, můžeme se dostat i podstatně výše.
Co slabá měna pro danou ekonomiku znamená? Jaké různé dopady má a co je na slabé měně nejhoršího?
Slabá měna znamená dražší nákupy v zahraničí. Prvním zřetelným efektem je tak pokles kupní síly obyvatel, kteří si rázem nemohou dovolit zboží z dovozu. Mnoho ekonomik – a ta ruská obzvláště – však spoléhá na dovoz i pro vlastní domácí výrobu. Růst cen výrobních vstupů ze zahraničí – ať již materiálu, strojů či komodit – se tak následně přes zvýšené náklady firem promítá i do zdražování domácího zboží a služeb. Výsledkem je pak obecné zrychlení inflace, přičemž firmy, které na dovoz významně spoléhají, se mohou dostávat i do existenčních potíží. S tím je následně spojen i útlum jejich aktivity, zpomalení výkonu ekonomiky a růst nezaměstnanosti.
Totální ekonomický chaos
Může se rubl zcela zhroutit a jaké důsledky by to mělo pro ruskou ekonomiku?
Teoreticky to možné je. Pokud dojde k obecné ztrátě důvěry v měnu, dostáváme se do obávané hyperinflační spirály. Ve strachu z další ztráty hodnoty měny by se lidé snažili co nejrychleji za své peníze nakoupit co nejvíce zboží, čímž by dále tlačili na růst jeho ceny. Peníze potom zcela pozbývají své – z pohledu ekonomů – nejdůležitější funkce, protože přestávají být nosičem informací o vzácnosti zboží a služeb. Za normálních okolností o tom příliš nepřemýšlíme, ale právě stabilní měna nám umožňuje činit jakákoliv ekonomická rozhodnutí, uzavírat smlouvy, plánovat do budoucna. Zhroucení měny znamená upadnutí do totálního ekonomického chaosu, kolaps většiny ekonomických vztahů a drtivý hospodářský propad.
Jak centrální banky mohou se slabou měnou bojovat? Jaké nástroje jsou nejúčinnější?
Mezi standardní nástroje patří stanovování úrokových sazeb. Vyšší úročení přitahuje kapitál a tím zvyšuje poptávku po měně, což vede k jejímu posilování. Méně obvyklým, ale též relativně běžným nástrojem jsou přímé devizové intervence. Centrální banka při nich sama vstupuje na trh a nakupuje velké objemy vlastní měny, čímž ji činí vzácnější, což vede k jejímu posilování. Zcela mimořádná jsou pak opatření v duchu kapitálových kontrol. Ta již obnášejí konkrétní příkazy či zákazy, které stanovují, jak je možné na území státu nakládat s měnami. Mohou tak například zahrnovat limity na nákup valut či omezení možnosti jejich vyvážení ze země.
Razantní pokles výkonu ruské ekonomiky
Co v tomto ohledu dělá a může dělat ruská centrální banka? Co se stane, až se její možnosti vyčerpají?
První reakcí bylo očekávatelné zvýšení základní úrokové sazby z 9,5 až na 20 %, což je i na ruské poměry dramatický skok. Druhý – a pro současnou situaci i zdaleka nejvhodnější – nástroj k podpoření vlastní měny má pak ruská centrální banka značně omezený. Pokud by totiž chtěla vstoupit na trh a masivně nakupovat rubly, musela by za ně být schopná zaplatit jinými světovými měnami. Jejich zásobu – takzvané devizové rezervy – jí ovšem z velké části v rámci uvalených sankcí zmrazily evropská a americká centrální banka. Její možnosti se tak již téměř vyčerpaly a na řadu přišla ta nejkrajnější řešení, tedy například příkaz ruským podnikům k odprodání 80 % jejich zásob eur a dolarů, uzavření moskevské burzy či omezení možnosti převážení větších objemů deviz přes hranice.
V Rusku byla vysoká inflace už před válkou na Ukrajině, jakých hodnot může dosáhnout v letošním roce? A jak to může dolehnout na ruské obyvatele?
Vše bude pochopitelně záviset na dalším vývoji situace, pokud se však rychle nedočkáme uklidnění, může se ruská inflace snadno zvednout na 20 až 50 procent. To ale pouze za předpokladu, že se kompletně nezhroutí důvěra samotných Rusů ve svou měnu, protože poté bychom se bavili o inflaci řádově vyšší. Jelikož lze kromě vysoké inflace letos v Rusku očekávat i poměrně razantní pokles výkonu ekonomiky, může se běžný Rus dočkat snížení své kupní síly až o 20 %. Silněji přitom budou zasaženi ti nízko a středně příjmoví.
Co se podle vás v tuhle chvíli děje s ruským bankovním systémem? Pod jak velkým tlakem je? Nenachází se krok před svým zhroucením?
Nachází se ve velmi nebezpečné situaci. Zda nakonec dojde přímo ke zhroucení, není ještě zcela jisté. Centrální banka se snaží bankovní sektor vehementně podporovat, ať již snížením zákonných rezerv, které banky musejí držet, či příslibem intenzivních dodávek likvidity. Krátkodobě mohou ruské banky počítat i s podporou ze strany státu. To vše má ovšem jen omezenou trvanlivost. Pokud se situace v blízké době znatelně nezlepší, může ke kolapsu dojít velice rychle. Způsobit jej může klasický „run“ na banky, tedy nárazový příliv klientů, kteří se dožadují výběru svých prostředků. I bez něj bude však situace komplikovaná kvůli omezenému přístupu ruských bank do zahraničí a očekávanému ochlazení ekonomiky, které s sebou ponese množství problémových úvěrů.
Zničení reputace země na mezinárodních finančních trzích
Nakolik podle vás Rusko směřuje ke státnímu bankrotu? Jak se jeho bankrot vlastně pozná, a může Rusko vůbec zbankrotovat?
Stát se to rozhodně může, nebylo by to ostatně poprvé. Poznali bychom to snadno, již 16. března je první termín od invaze na Ukrajině, kdy by Rusko mělo provést splátku dluhu v cizí měně. Pokud by ji nesplatilo, a to ani s tolerovaným zpožděním jednoho měsíce, nastal by formálně bankrot. Realita je ale taková, že Rusko na splátky svého dluhu v dohledné době pravděpodobně peníze mít bude. Ačkoliv se v důsledku sankcí potýká s nedostatkem prostředků v západních měnách, jejich příliv z nadále fungujícího obchodu s ropou a zemním plynem bude více než dostatečný, aby splátky pokryl.
K bankrotu by tak v nejbližší době mohlo dojít ze dvou důvodů. Zaprvé by mohly západní sankce být rozšířeny na kompletní zastavení obchodu s energetickými surovinami. Do toho se ovšem Evropě ani Spojeným státům evidentně příliš nechce. Druhou možností by bylo, že by Rusko jednoduše odmítlo zaplatit. To by šlo chápat jako ekonomický odvetný úder za sankce, jelikož držiteli ruského dluhu jsou mnohdy právě západní věřitelé, kteří by tak přišli o své peníze. Rusko by pak pravděpodobně neopomnělo všem „vysvětlit“, že svým závazkům nedostálo právě kvůli západním sankcím.
Jak by státní bankrot Ruska pravděpodobně probíhal a jaké dopady by měl na život Rusů?
Státní bankrot znamená primárně absolutní zničení reputace země na mezinárodních finančních trzích. Takový stát se pak v nejbližších letech bude muset obejít bez možnosti dluhového financování, jelikož mu nikdo nebude ochoten půjčit za akceptovatelný úrok. To má následně významné důsledky pro samotné hospodaření státu, jelikož má jen velmi omezené možnosti financování, a nemůže tak například během recese podpořit vlastní ekonomiku deficitním hospodařením. Z dlouhodobého hlediska to pak znamená podvázání výkonu ekonomiky a zhoršení životní úrovně obyvatel. Rusko naposledy takto zbankrotovalo v roce 1918, kdy nastupující bolševici odmítli splácet dluhy předchozího režimu.
