Česká média patří k nejohroženějším v Evropě. Velkým problémem je koncentrace vlastnictví FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
Před pětasedmdesáti lety uchvátila komunistická strana veškerou moc v zemi, zavedla diktaturu stranické byrokracie, kult osobnosti Stalina a Gottwalda a říkala tomu vláda lidu. Tehdejší bolševická propaganda měla plnou hubu lží o tom, jak se její vláda „stará o lidi“, jak je potřeba zatočit se stranami demokratické reakce a jak byl buržoazní režim zkorumpovaný a antilidový, zatímco oni, bolševici, stojí neochvějně na straně obyčejných lidí.
Starání se o lidi je dlouhodobě hlavní propagandistickou kartou miliardáře Andreje Babiše. Jeho hnutí ANO je v této propagandě tak důkladné, že prakticky vymazalo z politické scény komunistickou stranu.
Povrchně vzato by to mohl někdo nepoučený přičítat Babišovi k dobru. Jenže bolševický skanzen KSČM měl pro přehlednost politické scény aspoň tu výhodu, že byl zcela transparentní, zatímco ANO svoji podstatu skrývá a mate veřejnost.
Babišovo hnutí přetáhlo komunistům voliče, kterým dokázalo, že jejich touhu po zaopatřovatelském státu a odpor k demokratickému uspořádání dokáže ANO zastat mnohem efektivnějším způsobem než soudruzi z obstarožní a izolované KSČM. Navíc je to právě ANO, kde aktuálně funguje bolševický styl řízení strany, jak to názorně vidíme na zametení s názorovými oponenty, jakým byl třeba moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák.
Znovu se tak ukázalo, že Babišovo ANO je prostě KSČ pro 21. století. Od samého počátku jde o stranu vůdcovského typu s radikálně populistickou politikou a všechny řeči o tom, že bylo ANO nejprve pravicové, jsou k smíchu. I komunisté dokázali před uchopením moci slibovat zachování soukromých statků nebo třeba svobodu slova.
Není ani překvapením, že štafetu radikálního populismu a buranismu převzal od komunistů dolarový miliardář a vrací do hry modernější soft verzi bolševické politiky. Babiš není žádný podnikatel, který by se vypracoval v konkrétním oboru jako třeba Baťa, v jehož rodině uměli po generace dobře šít boty. Oligarcha Babiš na sebe strhl část obludného socialistického konglomerátu a s pomocí starých i nových politických vazeb vytvořil děsivý polistopadový kartel, který navazuje na totalitní strukturu předlistopadové ekonomiky a razí podnikání založené na modelu státofirmy postavené na korupci a klientelismu.
Babišův holding Agrofert má monopolistické ambice, neuznává volnou soutěž a vytlačuje z trhu konkurenci, přičemž oligarchovo nepřátelské přebírání cizích firem je obdobou bolševického znárodňování. Znárodněné podniky také ve skutečnosti nepatřily lidu, ale konkrétním bolševickým vládcům. Lid jen mohl věřit lživému nátěru.
Klíčovým bolševickým a autoritářským projevem Babišovy politiky je odpor k tradičním politickým stranám. Je to přes kopírák totéž, co v době komunistického puče hlásali bolševici. Přitom dehonestovali strany s transparentními demokratickými mechanismy, zatímco jejich stranu řídili autoritativně nejvyšší straničtí tajemníci na základě pokynů z Moskvy. Dalším bolševickým projevem Andreje Babiše je nyní vyhrožování koaliční vládě, že jí zařídí v souvislosti s nezbytnou reformou veřejných financí peklo na zemi. Klement Gottwald to před válkou křičel ve sněmovně na demokratickou vládu přesně stejně jako dneska Babiš.
Je to prostě tak. Mezi ANO a KSČ je příliš mnoho podobných rysů, a proto je třeba si právě na výročí komunistického puče uvědomit, že i dnes se musíme bránit před skrytým a modifikovaným bolševismem. Jádrem bolševismu je přitom vláda síly, která se vždy projevuje na destrukci svobody, kupříkladu svobody médií. A i o to se Babiš vehementně snažil, jakkoli mu to vyšlo jen zčásti. Ale právě v tomto bodě nebyl pochopen ani v novinářské obci. Málokdo nazřel, že jeho hlavním cílem je vždy zničit jakoukoli kritiku a právě proto vtrhl tak brutálně do světa médií. Od tohoto momentu se s ním už nikdo dál neměl bavit a nikdo normální neměl pro něj nikdy pracovat.
Andrej Babiš je prostě skrz na skrz obyčejný bolševik. Nezbývá než si položit otázku, zda o tom on sám ví. Lidé, kteří s ním přišli opakovaně do styku, vědí, že jeho mentalita je založená na autokratické síle a touze podmanit si společnost tím, že se o ni „postará“. Ovšem že je bolševik, to by si asi nikdy nepřipustil. Nikoli z morálních důvodů, ale jen proto, že nevěří vůbec žádným idejím.
Když bylo třeba, táhl s komunisty proti církvím, a když se mu to hodilo, tak se klaněl Pražskému Jezulátku. Řečeno církevní terminologií, Babiš je bolševik praktikující, ale zároveň nevěřící. Koneckonců právě to byl mezi komunisty normalizační éry ten nejčastější model a nejrozšířenější typ. Proto nemá smysl zkoumat, zda Babiš o sobě ví, že je bolševik, protože nemá žádnou potřebu sebereflexe nebo víry.
Tím ovšem není méně nebezpečný. Jeho typ bolševismu je zákeřný. Prezidentská volba naštěstí ukázala, že tomuto stylu bolševismu dokáže společnost zatím odolat. To se ale nemusí opakovat příště, zvlášť když vláda odvede svoji práci v oblasti nepopulárních a nepopulistických reforem a ztratí rozhodující voličskou podporu v příštích volbách. Na takovou možnost bychom se měli již nyní přichystat.
Bolševismus ještě neprohrál, jen nás straší v nových převlecích. A ani Babiš ještě neprohrál. Navíc není nikde psáno, že nepřijde nějaký další a schopnější bolševik.
