V týdeníku Respekt vyšla v rubrice Minulý týden karikatura Miloše Zemana. Šéfredaktor ji následně označil jako „za hranou“. Zobrazovala prezidentův nedobrý fyzický stav. Následovala řada reakcí.

Za zveřejnění karikatury se následně šéfredaktor Respektu omlouval: „Kresba s Milošem Zemanem v Minulém týdnu se nepovedla. Je za hranou a kritické reakce, které na ni chodí, chápu. Kdybych ji viděl před publikací, tak bych ji nepustil. Svým způsobem je to zajímavá situace, protože v posledních letech nedělám skoro nic jiného, než že obrušuju hrany. Čím je agresivita a vulgarita ve veřejném prostoru větší, tím menší je prostor pro nás, abychom překračovali čáru. Vnímám, že na nás jsou mnozí přísnější, což vítám, je znát, že se od nás čeká víc. Budeme se tomu snažit dostát.“

Taberyho se proti němu samému ovšem zastal Miroslav Kalousek, který mu na Twitteru napsal: „Obecně s Vámi souhlasím, ‚objektivně nemohoucí lidé si zaslouží ohled a úctu‘. Má to však výjimku: Lidé, kteří jsou vybaveni významnými veřejnými pravomocemi, kterých se odmítají vzdát přes svůj žalostný stav. Ti nemohou žádat ohledy, dokud se svých pravomocí nevzdají. Podle mého názoru je moderní novinář povinen někdy i krutou formou nasvítit handicapy mocných, protože ty jsou nebezpečné pro všechny občany. A šéfredaktor v takovém případě stojí za svým titulem i proti pokrytecké kritice. V ideálním světě, ovšem. V něm nežijeme, já vím…“

Tabery odpověděl: „A já s vámi také souhlasím, jen tady to přeci jen může někdo vnímat jako zesměšnění stáří. Což tak samozřejmě nebylo myšleno. Takže Zeman bude dostávat ‚čočku‘ jako kdokoli jiný dál, jen tudy cesta nevede.“  

Zdá se, že problém možná není ani tak v kresbě samotné, jako v tom, co postavičky říkají v bublinách. Totiž, že tam jeden muž z ochranky sděluje, že válečný veterán Tomáš Lom vrací pamětní list, a druhý konstatuje, že by se lejstro mohlo použít na přebalování.

Když se totiž podíváme, jak byl v Respektu Zeman zobrazován, vizuálně to není velký rozdíl a upřímně řečeno se to příliš neliší od reálného vzhledu zobrazované osoby.

Není na nás, abychom bránili nějaké médium proti jeho vlastním prohlášením a hodnocení toho, kdy je karikatura „za hranou“ je dost obtížné. Problém Miloše Zemana je v tom, že dělá dost ohavné věci, a to zřejmě proto, že je to ohavný charakter. Jisté je, že není zřejmé, jakou práci by mohl dostat člověk tohoto zdravotního stavu a osobních vlastností. Nejspíš žádnou, hodí se jen na prezidenta České republiky. Jak je zjevné z jeho denního programu, v podstatě žádnou práci nevykonává. Pokud nějakou aktivitu vyvine, můžeme mít vážně pochybnosti, jestli to není zase nějaký jeho destruktivní tah.

K tomu všemu nedošlo nějakou historickou náhodou. Pokud byl zvolen dvakrát, znamená to, že v rozkladu je zřejmě značná část republiky a její systém.

Když se vrátíme k Taberymu, píše, že by to někdo mohl vnímat „jako zesměšnění stáří“. To by samozřejmě mohl. Počiny Jiřího Ovčáčka nikdo nevnímá jako zesměšnění mládí (nebo středního věku), protože u klauna není věk a vlastně vůbec jakýkoli jeho stav rozhodující, pokud je ještě schopen vylézt na scénu.

Tragédií Miloše Zemana je, že se sám proměnil ve svou vlastní karikaturu. Ono k tomu nikdy mnoho nechybělo, ale v posledních letech se skutečně překonává. Jako by ho vlastně nějak masochisticky těšilo, že dovede vzbudit temné emoce. To ovšem není zrovna velký výkon a sám to musí vědět.

Jak se říká, chce-li Bůh někoho potrestat, zbaví ho rozumu. Proč má někdo takto potrestaný ale ještě navíc spoluurčovat osudy ostatních, je jiná otázka. Kdo mu k takové roli pomohl, ať zpytuje svědomí.