Miroslav Kalousek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Na známém twitterovém účtu Poslední skaut se objevilo cosi, co bychom mohli snad nazvat „škádlení Miroslava Kalouska“. Jde ale o důležitější problém.
Píše se tam: Já mám @kalousekm rád. Dokonce moc rád. Ale tohle, to prostě neodolám.
Následuje citace. Miroslav Kalousek totiž před necelým rokem, 23. dubna 2020, na svém twitteru napsal: To po mně nemůžete chtít. Stále žiji v přesvědčení, že slušný člověk k Soukupovi nechodí. Tím spíš se nebudu dívat na předem připravenou frašku pro hloupé.
Na připomenutí tohoto sdělení Miroslav Kalousek zareagoval: Je to prosté. V té době mě ta televize všemožně sprostě urážela a já jí to občas vrátil. Doba je však taková, že je nezbytné příkopy spíše zasypávat, než je hloubit. Je to možnost oslovit lidi, kteří nečtou ani Váš, ani můj twitter. To nešlo odmítnout.
Máme tady ve skutečnosti dvě otázky. Jedna je konkrétní, zda by měl občan Kalousek, kterého stejně lidé vnímají jako politickou postavu, jít něco pravidelně říkat do televize Jaromíra Soukupa. Ta byla v nedávné minulosti kanálem, přes který proudily do světa bez nějaké moderátorské korekce dost velké nehoráznosti. Především budily pozornost monology prezidenta Miloše Zemana. Bylo celkem jedno, že TV Barrandov nikdo moc nesledoval. Když něco vykládá prezident, je dost nemožné, aby to ostatní média ignorovala. Zeman měl výhodu, že nedostal žádný nepříjemný dotaz, nebyl upozorněn na žádnou ze svých manipulací, prostě pohodička. Kdyby někdo Jaromíra Soukupa považoval za novináře, tak by se Soukup úplně znemožnil. On ho ale nikdo soudný za novináře nepovažuje, tak mu to nejspíš bylo jedno. Nakonec ale dostal Soukup prostřednictvím úřednické nuly Jiřího Ovčáčka stejně košem. Bylo sděleno, že formát se vyčerpal, a konec.
Následovalo časem prohlédnutí Jaromíra Soukupa. Žijeme v zemi různých prohlédnutí, procitnutí a obrácení. V některých případech k tomu dochází, když momentální loď jde ke dnu a blížící se hladina náhle u některých jedinců zbystřuje poznávací schopnosti.
Tolik ke konkrétnímu médiu.
Obecná otázka zní, zda má někdo, týká se to hlavně politiků a dalších veřejně činných osob, do podivných médií chodit. Nebo do podivných pořadů. Máme u nás dezinformační weby a rádia. Máme média v rukou oligarchů, zvláště pak jednoho, který je zároveň dokonce premiérem. Formálně mu sice ty noviny a časopisy prý nepatří, ale koupil si je, podle svých slov, „aby se o něm psala pravda“. Co to znamená, to si domyslí i průměrně inteligentní člověk. Teď jsou sice noviny zaparkované ve svěřenském fondu, ale pořád je řídí ty samé figurky, které tam oligarcha dosadil. Nezměnilo se fakticky nic. Má tam někdo pracovat? Má do nich přispívat? Má jim dávat rozhovory, odpovídat na ankety?
Argument PRO zní, že se tak názory dotyčného dostanou i jinam, než je jeho „sociální bublina“. PROTI tomu se dá uvést, že se tím takový podnik legitimizuje a budí se zdání, že je to médium jako každé jiné, což není pravda. Politik se může hájit, že jeho názor se má dostat ke všem občanům a že občané si vybírají jeho, ne on občany. Vědec může zase argumentovat, že společnost je plná bludů a pavědy a je třeba dostat rozumný názor k lidem, kteří by na něj jinde nenarazili.
Pokud jde o Jaromíra Soukupa, není zřejmě moc co analyzovat. Je to obchodník a využil příležitost. Co chce Miroslav Kalousek? To ví samozřejmě především on. Že se chce se svým hlasem dostat nových společenských prostorů, kde se zatím vyžívali jiní, to mu můžeme věřit. Teď jde o to, proč to chce. Chce mít jako bojovník slova svou tribunu, kde poškádlí Babiše a ostatní a mít navíc hřejivý pocit, že to uslyší víc lidí, než když dostal chvilku prostor u mikrofonu ve sněmovně? Je to nějaký politický projekt v zájmu strany, koalice, Miroslava Kalouska?
Jisté je, že se (nepřekvapivě) naplnila předpověď, že Kalousek nebude zbytek života trávit venčením jezevčíků a sbíráním známek. Stejně si teď musíme počkat, co z tohohle podniku vypadne.
