Mimořádná schůze poslanecké sněmovny byla svolána nejen kvůli střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, ale také kvůli zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu. Přinášíme projev šéfa poslanců TOP 09 Miroslava Kalouska.

Dobré ráno. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vystupuji proto, abych požádal všechny poslance v této Sněmovně, i vládní poslance, abychom podpořili program této mimořádné schůze. Máme na něm tři body. Je to konflikt zájmů, je to rozpočtová situace a je to výroční zpráva NKÚ.

Všechny tyto tři body si zaslouží diskusi na půdě Poslanecké sněmovny. My opravdu nechceme vést diskusi proto, abychom si za každou cenu něco vyčítali, ale abychom se společně pokusili hledat cestu z velmi nelehké situace, ve které se Česká republika ocitla. Chceme diskutovat o tom, jak eliminovat celou řadu rizik, která tady před námi jsou a kterým neunikneme.

Ke konfliktu zájmů si dovolím říci pouze to, že už jsme se stali mezinárodně proslulými. Myslím si, že je to mezinárodní ostuda. Ale pokud chcete, můžeme tomu říkat mezinárodní proslulost, protože i významná veřejnoprávní německá televize ZDF odvysílala reportáž, ve které se věnuje České republice a jejímu premiérovi. Věnuje se mu s konstatováním, že čerpá evropské peníze v rozporu s evropskými hodnotami. Vše je přitom legální, jak konstatuje ona reportáž a my to také všichni víme, prostě proto, že z titulu politické moci si pan předseda vlády vymohl změnu podmínek a pravidel tak, aby mohly čerpat velké firmy na úkor malých a středních.

A jak řekla i předsedkyně kontrolního výboru Evropské unie, dokonce zhoršuje kvalitu demokracie v příslušné zemi. Ono to tak skutečně je, protože transfery podnikatelským subjektům –  ať už do společné zemědělské politiky nebo do programu zvyšování konkurenceschopnosti – nejsou uvolňovány s motivem zvýšit produkci. Jsou uvolňovány s motivem v globalizovaném světě podpořit ty malé a střední, aby mohly v konkurenčním boji vzdorovat těm největším. A cílem je kvalita demokracie, protože takový efekt podporuje širokou svobodnou střední třídu. A svobodná  široká střední třída je kotvou každého demokratického režimu.

Pokud to otočíme a směřujeme dotace směrem k těm největším na úkor malých a středních, což se bohužel u nás děje, tak skutečně snižujeme kvalitu demokracie, protože pak směřujeme k modelu, kdy tady několik málo velkopodnikatelských skupin bude ovládat všechny ostatní.

Tohle je věc na vážnou diskusi. Já bych chtěl mimořádně ocenit poslance KDU-ČSL, kteří jsou připraveni hlasovat pro program této schůze a diskutovat o tom s námi, protože ta pravidla se nezměnila teď. Ta pravidla se změnila v minulé vládě, ve vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Andrej Babiš si je neprosadil sám. Musel mu je někdo navrhnout a někdo mu je musel schválit. Chtěl  bych  požádat i poslance ČSSD, zda by nebyli také takoví frajeři jako jsou naši kolegové z KDU-ČSL a nediskutovali s námi tento problém a podmínky čerpání, kdy nebude docházet k tomu, aby byly velké firmy podporovány na úkor malých a středních, jak se bohužel stalo díky oněm změněným podmínkám v minulém vládním období.

Koneckonců, kdyby si někdo myslel, že nás takhle pomlouvá ta zlá německá televize, protože máme protiimigračního premiéra a ta televize je proimigrační, mimořádně stupidní výmluva, tak přesně tohle najdete i v té výroční zprávě NKÚ. Na straně 55 najdete citaci, že v důsledku nastavených podmínek a pravidel je podpora poskytována převážně velkým potravinářským firmám na úkor malých a středních podniků. To konstatuje naše instituce, náš Nejvyšší kontrolní úřad. Myslím si, že tenhle problém si diskusi v Poslanecké sněmovně zaslouží, protože kdybychom udělali anketu, tak pevně věřím, že většina z nás by chtěla raději podporovat právě ty malé a střední. Ale skutečnost je přesně opačná. Jsou podporovány ty velké na úkor malých a středních.

Jsme-li u zprávy NKÚ, tak ta se velmi věcně věnuje i otázce udržitelnosti veřejných financí. Naprosto věcně, bez emocí, tato  zpráva popisuje systémová rizika, kterým jsou české veřejné rozpočty vystaveny a která vyvolají tlak na bilance v následujících letech a bezpochyby ohrozí makroekonomickou rovnováhu. Pojďme tedy vést vážnou diskusi o tom, jak to eliminovat, jak to zlepšit.

Rozpočtový výbor bude zítra ráno projednávat Konvergenční program, který vláda každý rok do konce dubna musí odeslat Evropské komisi. V něm popisuje své fiskální úsilí a naznačuje rozpočty následujících tří let. V tomto Konvergenčním programu se vláda přiznává, a ani nemůže  jinak, že v roce 2018 vyvíjela negativní fiskální úsilí, že v roce 2019 opět vyvíjí negativní fiskální úsilí a že i v roce 2020 hodlá vyvíjet negativní fiskální úsilí. Negativní fiskální úsilí, to znamená kroky vlády, kterými vláda aktivně a vědomě zhoršuje bilanci veřejných rozpočtů. Pozitivní fiskální úsilí je, když vláda aktivně a vědomě zlepšuje bilanci veřejných rozpočtů. Neutrální fiskální úsilí je, když nedělá jedno ani druhé. Česká vláda, a sama to má ve svém dokumentu, říká: my aktivně a vědomě svými rozhodnutími zhoršujeme bilanci veřejných rozpočtů a hodláme to dělat i v příštím roce. Já si myslím, že to zaslouží diskusi. Jsme po pěti letech mimořádného ekonomického růstu. Ekonomika ochlazuje, ale stále doufám, že před námi není žádná tragédie. Je před námi stále ještě velmi slušný hospodářský růst. Vláda ale říká: my chceme dál aktivně zhoršovat stav našich veřejných rozpočtů, protože vyvíjíme negativní fiskální úsilí. Každý si to může v  Konvergenčním programu přečíst. To je dokument vlády, to není moje tvrzení.

Samozřejmě největším problémem udržitelnosti veřejných rozpočtů, kterým se zpráva NKÚ také věnuje,  je udržitelnost systému povinných pojistných, tedy sociálního pojištění a zdravotního pojištění. To je notoricky známý problém. Jistě si, dámy a pánové, vzpomenete, jak podrážděně reagoval pan předseda vlády na zprávu Národní rozpočtové rady, která predikovala vývoj do roku 2050 – 2060, a říkala, že v té době se stane zejména systém sociálního pojištění a důchodového pojištění zcela neudržitelný.  Pan premiér  Národní rozpočtovou radu odbyl s tím, ať si nehraje na prognostika na příštích 50 let a ať nestraší lidi. Podobně  jako Národní rozpočtová rada popisuje rizika budoucího vývoje udržitelnosti veřejných rozpočtů i  zpráva NKÚ. K té se pan premiér vyjádřil ještě podrážděněji. Opět řekl, že je to nesmysl a že do toho NKÚ nemá co mluvit.

Tak se podívejme na to, co o tomto problému píše sama vláda: Očekáváme, že do roku 2030 bude saldo relativně stabilní na úrovni kolem minus 0,3 % HDP. V dalším období se bude saldo zhoršovat a klesne kolem roku 2060 téměř až k minus 4 % HDP, píše vláda. Vláda, jejíž premiér toto popírá, když to řekne nějaká jiná instituce. Je to samozřejmě pravda. Vláda má pravdu, ale současně předseda vlády, když to řekne někdo jiný, tak to prostě popírá a říká, že to je kampaň a účelovka. Tak se prosím pěkně podržme onoho vládního dokumentu, podržme se Konvergenčního programu, přiznejme si, že systém sociálního pojištění opravdu je udržitelný pouze do roku 2030 – a  to je již  jedenáct let. To je v podstatě nic z hlediska dlouhodobého cash flow penzijního systému. Ten se po roce 2030  začne rychle propadat do obrovských problémů a pokud se něco nestane v nejbližší době, tak do problémů neřešitelných. Přičemž vláda tohle ví, vláda tohle říká rozpočtovému výboru Sněmovny, vláda tohle pošle na DG Ecofin do Bruselu, ale my zatím vůbec nevíme, co s tím ta vláda chce dělat. Známe jenom programové prohlášení vlády, kde je napsáno, že penzijní reforma je prioritou číslo jedna a že jejím základním pilířem je oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Já si dovolím konstatovat, že oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu není žádná reforma. To je prostě metodický účetní krok, který vůbec nic nevyřeší. Já si naopak myslím, že tu situaci ještě zkomplikuje. Ale dobrá, pojďme se o tom bavit –  co uděláme, jaké kroky, na jakých principech – aby se v roce 2040 nepropadl deficit důchodového účtu ke 2 % HDP a v roce 2060 ke 4 % HDP, protože to už pak jsme v naprosto neudržitelné situaci. Nikdo z nás samozřejmě neví, kolik bude v roce 2050 HDP, ale kdyby to bylo dneska, tak je to 200 mld. A  všichni víme, včetně vlády, že to je neudržitelné. Vláda přitom ani nenaznačuje jakými opatřeními chce tuto situaci řešit. Já si nepředstavuji, že uvidím na stole penzijní reformu v paragrafovaném znění.  Ale myslím si, že by měla Sněmovna diskutovat aspoň o  základních principech, jak zajistit udržitelnost veřejných rozpočtů, na jejichž rizika upozorňuje zpráva NKÚ a koneckonců, která přiznává i vláda sama ve svém konvergenčním programu.

Zpráva NKÚ se věnuje  i otázce daní z hlediska toho, že se nepodařilo zjednodušit daňový systém, což samozřejmě komplikuje život jak správci daně, tak daňovým poplatníkům. Opět si to zaslouží svoji diskusi. Opět si zaslouží svoji diskusi zejména proto, že projekt Moje daně, který často paní ministryně prezentuje, bohužel nepočítá – pokud vím –  zatím s tím, že by docházelo k jednotnému odvodu všech přímých odvodů. Tedy daně z příjmů fyzických osob, sociálního pojištění a zdravotního pojištění  ze sjednoceného základu, z jednoho místa na jedno odvodové inkasní místo, ze kterého by také přicházela jedna společná kontrola. S touhle ideou jsme přece vždycky všichni souhlasili. Byla za nás uzákoněna.  Pak to bylo bohužel  zrušeno.  Padla kolem toho spousta nepravdivých výroků, ale  nevyčítejme si minulost. Vraťme se k  základní otázce zjednodušení daňového systému a řekněme si, že odvádět tři daně ze tří různých míst, z různých základů, na různá místa a odtud  aby přicházely různé kontroly, je prostě neefektivní a nikdo z nás to nechce. A jak to tedy uděláme, aby to šlo z jednoho místa, z jednoho základu, na jeden účet a z něj přicházela jedna kontrola. To je to tak složité si o tom aspoň povídat a zkusit to zrealizovat? Proč se tomu ta vláda tak urputně brání? Prosím, schvalme tedy ten program, abychom o tom diskutovat mohli.

Zrovna tak stojí za diskusi kvalita a konkurenceschopnost veřejné správy. Porovnáme-li Českou republiku v mezinárodním měřítku, a její konkurenceschopnost,  tak si díky podnikatelům vůbec nevede špatně. Ze 140 hodnocených zemí v rámci OECD jsme na 29. místě. A mohli bychom být mnohem výš než na 29. místě, kdybychom neměli tak neefektivní veřejnou správu.  Poněvadž v rámci stejného hodnocení, stejné metodiky, co se týče konkurenceschopnosti veřejné správy, jsme na 97. místě. Tedy daleko za některými rozvojovými zeměmi a v rámci 28 zemí Evropské unie dvacátí čtvrtí. Pokud byste si mysleli, že si vymýšlím, tak i tohle najdete v té zprávě NKÚ. A to přece stojí za velmi vážnou diskusi v Poslanecké sněmovně. Tady se přece zjevně ukazuje, že tady máme nepřímou úměru mezi kvantitou a kvalitou. Vláda nabrala za posledních pět let více než 40 000 nových státních zaměstnanců. Já souhlasím s tím, že zdaleka ne všichni jsou úředníci, ale jsou mezi nimi tisíce a tisíce  úředníků. O desítky miliard zvýšila vláda mzdové náklady na personál placený ze státního rozpočtu. A přitom jsme na 97. místě v konkurenceschopnosti. Jestliže dnes paní ministryně občas do novin řekne, že musíme snížit státní zaměstnance o 10 %, říkám ano, souhlasím, samozřejmě, možná o 20%. Ale  proč jste těch 10 % nabírali? Tak dobře, tak už se to stalo, tak se pojďme bavit o tom, jak skutečně dostat armádu státních zaměstnanců pohybující se někde kolem 440 000 lidí, na rozumné číslo, ufinancovatelné číslo a především výkonné číslo  –  jak zvýšit jejich konkurenceschopnost. Což je bolavé, což je nepopulární. My tady svoji pomoc nabízíme. Pojďme se o tom bavit, pojďme o tom diskutovat.

V případě, že bude program schůze schválen, máme připravenou celou řadu usnesení, které jsme vám chtěli navrhnout. Některá se věcně kryjí s tím, co tady přednášel pan předseda Fiala, takže ta opakovat nebudu. Ale chci vám nabídnout k úvaze  usnesení, kde by Sněmovna vládu požádala, aby přestala vyvíjet negativní fiskální úsilí. Aby zkusila být aspoň neutrální, když už nechce být pozitivní. Ale vyvíjet negativní fiskální úsilí v době ekonomického růstu – chce to někdo? Jestli to chcete, tak to tak nechte, ale já si myslím, že by Sněmovna měla aspoň diskutovat o tom, jestli to chce, nebo nechce.

Dále, že bychom vládu požádali, aby předložila alespoň základní principy, kterými chce dosáhnout dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, když ona sama ví, že po roce 2030 se systém začne propadat do neřešitelné situace, pokud do té doby nic neuděláme.

Nežádám, aby vláda předložila  penzijní reformu během několika měsíců. Pan premiér ji sice sliboval už v roce 2016 a je rok 2019, ale protože víme, že se nic takového nechystá, tak chápu, že nemůže v tomhle roce vláda nic rozumného předložit

Chtěl bych navrhnout usnesení, kde bychom diskutovali, jak změnit podmínky a pravidla, která tahle vláda změnila v minulém období, způsobem, který, jak konstatuje zpráva NKÚ, poskytuje podporu velkým firmám na úkor malých a středních. Jak změnit podmínky tak, aby naopak poskytovala podporu malým a středním proti těm velkým, včetně zastropování přímých plateb. To je přece věc, která se týká života každého z nás. Kvality života na venkově. Kvality demokracie. Opravdu o tom chcete mlčet a říkat, no tak, když si to ti kluci takhle udělali, tak ať si to čerpají? To je přece odpovědnost Sněmovny o tom mluvit! Zvlášť, když na to upozorňuje zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

A samozřejmě bychom rádi od vlády i slyšeli, jak chce zvýšit konkurenceschopnosti a efektivitu veřejné správy, která se rok od roku zhoršuje souběžně paradoxně s tím, jak stát bobtná a nabírá nové a nové zaměstnance.

Chci se zavázat k tomu, že pokud  představy vlády  nebudou v přímém rozporu s programovými východisky TOP 09,  budeme  s ní na nich ochotně  spolupracovat. Ale musíme aspoň uslyšet, jak to  vláda chce řešit. Protože zatím jsme jenom slyšeli, že ty problémy neexistují. Ale ony existují, jsou velmi vážné a my si myslíme, že si to zaslouží mimořádnou schůzi a že si to zaslouží i příslušná usnesení, která zde jednotlivé frakce zcela jistě budou přednášet. Abych zdůraznil pozitivní přístup TOP 09 k téhle problematice, tak tady chci říct dopředu jeden závazek. Rozpočet na rok 2020, o kterém již vláda diskutuje a který nějakým způsobem vyjde z Konvergenčního programu, samozřejmě vzhledem k tomu, jaká rozpočtová politika se tady dělala minulých pět let, tak nemůže být dobrý. To prostě nejde, to už se za těch několik měsíců nestihne.  Ale alespoň je možné při něm myslet na budoucnost a budoucí generace způsobem, který nebude urážlivý.

Jestliže v posledním roce naší vlády v roce 2012 se za krize  podařilo z celkového podílu výdajů státního rozpočtu mít na investice alespoň 10 %, tedy přesně řečeno 9,9 %, tak jsem přesvědčen, že v onom roce 2020 po pěti letech vynikajícího hospodářského růstu by se to mohlo podařit také. Že by bylo 10 % celkových výdajů státního rozpočtu na investice. Připomínám, že letos je to 8,1% a že to opravdu není žádná sláva. Ten rozpočet je přerozdělovací, nemyslí na budoucnost, projídá současnost. Deset procent opravdu není přehnaný požadavek. Země, která chce dynamicky modernizovat, by ten podíl měla mít úplně někde jinde. Ale snažím se žít v realitě. Tedy, bude-li podíl investičních výdajů na celkových výdajích alespoň 10 % a nezvýší se přitom plánovaný deficit, jsme připraveni zcela vážně jednat o podpoře rozpočtu a rozpočet podpořit, přestože tam bude tisíc dalších věcí, které nám budou zásadně vadit. Ale bude-li tam alespoň 10 % na investice, budeme mít čisté svědomí, že ten rozpočet také myslí na horizont za toto volební období, že myslí na mladší generaci, že myslí na budoucnost a nemyslí jenom na cynické udržení moci na zítřejší den.

Děkuji vám za pozornost, dámy a pánové.