Bývalý ministr financí a zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
V rozpočtové politice je pro mě vláda Petra Fialy (ODS) obrovským zklamáním, protože je jen pokračováním Babišovy populistické, neodpovědné rozpočtové politiky, říká bývalý ministr financí a předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. V rozhovoru pro deník FORUM 24 dále říká, že by se měl vrátit do hry zákon o rozpočtové odpovědnosti vlády, komentuje, zda bude kandidovat do Evropského parlamentu a jaká jsou pro a proti společné kandidátky pod hlavičkou SPOLU.
Do médií unikly změny daňového systému z pera Zbyňka Stanjury (ODS) a jeho ministerstva financí. Premiér Petr Fiala (ODS) tvrdí, že jde pouze o interní podklady, o kterých se bude ještě jednat. Když jste ten návrh viděl, jde z vašeho pohledu skutečně jen o pracovní verzi?
Kdybych ho dostal jako koaliční partner, tak bych ho chápal jako vážně míněný návrh ministra financí k diskuzi. To znamená, že i navrhovatel předpokládá, že po diskuzi bude změněn. Myslím si ale, že to není až tak důležité.
Pan premiér se musí smířit s tím, že když jeho ministr něco navrhne a rozešle na několik adres, do novin to uteče do druhého dne. Až bude pan ministr Jurečka předkládat penzijní reformu nebo budou něco navrhovat jiní ministři, tak se tak stane zcela určitě také a diskuze bude částečně i veřejná. Ať už vláda navrhne cokoliv, tak bych si velmi přál, kdyby dominantními opatřeními byly úspory, a nikoliv daně.
Dvě sazby DPH místo nynějších tří. To je základ návrhu ministerstva financí. Pokud by zůstal ve stávající podobě, jak zásadní je to z vašeho pohledu krok pro konsolidaci veřejných financí, kterou před volbami slibovala vláda Petra Fialy?
Zásadním krokem ke konsolidaci veřejných financí by měly být úspory. Vadí mi, že se v případě konsolidace mluví primárně o daních. Zásadní by měly být úspory. To znamená, že dominantní částí konsolidačního balíčku by měly být škrty. Tam jsem zatím žádné návrhy neviděl, s výjimkou krácení národních dotací podnikatelským subjektům, což se mi velmi líbí.
Bavme se mnohem více o úsporách a teprve potom o daních. To je moje první prosba. Druhá námitka je, že by se vláda měla vyvarovat jakýchkoliv kroků, které přiživují inflaci – škrty jsou protiinflační; když už musíme mluvit o daních, tak například zvýšení daně z příjmu fyzických osob je protiinflační, ale zvýšení DPH je proinflační.
Fandím sjednocování sazeb. Tři sazby pokládám za omyl, dvě bohatě stačí, ideální je jedna. Čím víc máme sazeb, tím hůř. Pokud by to ale mělo být za cenu toho, že vznikne administrativní tlak na ceny a bude to příspěvek k inflaci, tak by bylo lepší, kdyby to chvíli počkalo.
Inflace je náš největší ekonomický nepřítel a nemůžeme si dovolit žádné opatření, které inflaci přiživí. Bohatě stačí obrovsky expanzivní rozpočtová politika vlády, která inflaci přikrmuje. To je ta hlavní námitka – vláda by neměla udělat jediné opatření, které by administrativně přiživilo inflaci.
Návrh by zvýšil příjmy státu zhruba o 24 miliard korun ročně. Ani to pro vás není dostatečný argument?
Na výdajích se musí škrtnout mnohem víc. Naším největším ekonomickým nepřítelem je inflace a hrozivé zadlužování. Vláda musí pro zpomalení tempa zadlužování zvolit nějaká opatření a žádné z nich by nemělo přiživovat inflaci.
Každý ekonomický ministr se mnou bude souhlasit v tom, že naším největším nepřítelem je inflace. Musí dělat takovou rozpočtovou politiku, aby toho nepřítele rdousili, a ne aby ho vykrmovali. Bohužel vláda dělá důsledně proinflační politiku. Zhruba 300miliardové deficity jsou obrovským příspěvkem k inflaci, a pokud k tomu příspěvku přidáme ještě administrativní tlak na ceny některých komodit, tak je to špatné rozhodnutí.
Fandím sjednocování sazeb. Tři sazby pokládám za omyl, dvě bohatě stačí, ideální je jedna.
Jedním z těch návrhů je i změna DPH u točeného piva. To by se mělo z nejnižší, desetiprocentní sazby přesunout do té nejvyšší. Česká republika bývá označována za národ pivařů. Je to na základě vašich politických zkušeností něco, co by mohlo kabinetu Petra Fialy zlomit vaz?
To, co by mi nejméně vadilo, je sjednocení sazeb u piva a jeho přesunutí do nejvyšší sazby. To je naprosto správný krok. Co ale pokládám za velmi nekomfortní, je, když se diskutuje jen jedna daň a u té se diskutuje jen jedna sazba nebo jedna komodita.
Daně jsou systém a musíte se na ně jako na systém dívat. Když se bavíte jen o jedné dani, popřípadě o jedné sazbě, tak máte velmi úzký pohled a nevidíte celé okolí. DPH je nepřímá daň, máme ale přímé daně, máme povinné pojistné, které funguje jako přímá daň, máme daně majetkové a má se to diskutovat v celém balíku. Když se soustředíte jen na jeden detail a nevidíte systém v celku, tak se pravděpodobně dopustíte špatného rozhodnutí.
Jinými slovy by se podle vás vláda měla zabývat celým daňovým systémem, a nikoli jen sazbami DPH?
Vláda by měla mít ambici předložit nikoliv reformu DPH, ale daňovou reformu.
Ani koaliční strany se na návrzích neshodnou. Například Pirátům vadí vyšší danění vody a tepla. Mohou neshody ohledně sazeb DPH nějakým způsobem ohrozit budoucnost vládní koalice?
Domnívám se, že nikoliv. Takových diskuzí vládu čeká ještě spousta. Těch pět demokratických stran nemá v zásadě jinou alternativu. Na parlamentní scéně je pak už jenom ANO a SPD, takže jsou odsouzeny ke spolupráci. Pevně doufám, že se dohodnou, že k nějakému výsledku dojde. Cena kompromisu bude taková, že konsolidační balíček bude nedostatečný.
Uvědomme si, že pokud by vláda měla splnit svůj slib snižovat strukturální deficit o jedno procento HDP ročně, tak konsolidační balíček bude muset být podstatně větší než 70 miliard. Minimálně o 70 miliard letos vláda mandatorní výdaje zvedá – platy učitelů, výdaje na obranu. Na mimořádnou valorizaci důchodů je v rozpočtu nula, takže i ta snížená valorizace, když obstojí před Ústavním soudem, je dalších 20 miliard mandatorních výdajů navíc. V tuto chvíli jsme minimálně na 70 miliardách povinných výdajů navíc pro rok 2024 a to jsme neřekli ani slovo o zvýšení platů zaměstnancům státu. Pokud chce vláda snížit strukturální deficit o 70 miliard, tak ten balíček musí být minimálně 150 miliard, jinak nula od nuly pojde a jedeme dál.
Co konkrétně by tedy vláda měla dělat? Kde by měla škrtat?
Kdo jsem já, abych radil vládě? Má svoji Národní ekonomickou radu vlády a ta navrhla 28 opatření. Všechna jsou kompetentní a se všemi souhlasím. Bohužel ta nejzásadnější z nich se některým politickým stranám nelíbí, takže hrozí, že schváleny budou pouze detaily a ten balíček nebude dostatečný.
Takže by se podle vás dalo říct, že vládě chybí k velkým škrtům odvaha?
Ano, zjevně už rok a půl. Kdyby tu odvahu měla, tak už dávno škrtá. Já trvám na tom, že na výdajové straně lze škrtnout 100 miliard. Nemusí to být během jednoho roku. Pokud by tu odvahu měla, tak už se to stalo.
Vládne už rok a půl a nedošlo k žádným škrtům, nedošlo k žádným úsporám, naopak došlo k navýšení mandatorních výdajů. Vláda má dostatečně odborný aparát, jsou tady doporučení a stanoviska a žádné z těch doporučení vláda zatím nereflektovala. To se dá těžko vysvětlit něčím jiným než nedostatkem politické odvahy.
Jak jste sám zmínil, kabinet Petra Fialy vládne už zhruba rok a půl, promeškal už ideální chvíli na představení velkých reforem?
Promeškal, ano. Sice chápu, že vláda byla krátce po své instalaci postavena před mimořádné výzvy, ať už to byla uprchlická vlna, nebo energetická krize, se kterými se vypořádala impozantně. Myslím si, že si zaslouží velký potlesk za své postoje v zahraniční politice, k válce, k podpoře Ukrajiny. Po dlouhé době se v zahraničí nemusím stydět za svoji vládu.
V rozpočtové politice ale bohužel převzala Babišovu politiku a pokračuje v ní. Nedošlo k absolutně žádné změně a ten čas je promeškán. Vzpomínám si, že jsem směl být po roce 90 přisluhovačem u Hospodářské rady vlády, a ta za rok a půl zvládla naprosto revoluční, průlomové změny, které nás převedly z centrálně plánované ekonomiky do tržní ekonomiky. Bylo to v mimořádných časech, nikdo se na to nemohl dlouho připravovat, a přesto to vláda zvládla. Tady se za rok a půl nestalo vůbec nic.
Vládne už rok a půl a nedošlo k žádným škrtům, nedošlo k žádným úsporám. To se dá těžko vysvětlit něčím jiným než nedostatkem politické odvahy.
ODS s tehdy vládním ANO v minulém volebním období zrušila takzvanou superhrubou mzdu. Státní rozpočet tím ale přišel podle expertů z NERVu o 90 až 100 miliard ročně. Je řešením aktuální situace její opětovné zavedení?
Dnes je to už víc, 90 miliard ročně to bylo v okamžiku, kdy to schválili, ale jak rostou mzdy, tak je to dnes dost přes 100 miliard korun. Zrušení superhrubé mzdy vůbec nevadilo, ale problém je v tom, že parametry – základ a sazba – hrubé mzdy byly stanoveny tak, že došlo k tomu obrovskému výpadku. To by mi nevadilo, kdyby byly proporčně sníženy i výdaje.
Hlasování, které bylo trestuhodné, nebylo ani tak hlasováním o daňovém zákoně, jako hlasováním o zákoně o rozpočtové odpovědnosti. To se málo zdůrazňuje. Změnili tenkrát zákon o dani z příjmů fyzických osob a současně na Babišův návrh změnili zákon o rozpočtové odpovědnosti, který držel vládu v nějakých mantinelech deficitu. Kdyby ta pravidla nezměnili, tak současně se snížením daní museli snížit i výdaje. Protože změnili zákon o rozpočtové odpovědnosti, tak odstranili překážku rozpočtového populismu, daně snížili a výdaje zvýšili.
To udělala Babišova vláda a Fialova vláda v tom pokračuje. To je to hlasování, které jim vyčítám. Chápu ODS, že podpořila Babišův návrh na snížení daní z příjmů fyzických osob, protože to byla její programová ikona, ale ODS podpořila i Babišův návrh na změnu pravidel zákona o rozpočtové odpovědnosti, což její ikona nebyla.
Měla by se vláda vrátit ke znění zákona o rozpočtové odpovědnosti?
Samozřejmě že je potřeba vrátit zákon o rozpočtové odpovědnosti.
Vy jste jedním z architektů koalice SPOLU. Jak hodnotíte její vládnutí po zhruba roce a půl ve Strakově akademii? Naplnila vaše očekávání?
V mnoha ohledech ano. V mnoha ohledech své výzvy vláda splnila. V rozpočtové politice je pro mě ale obrovským zklamáním, protože je to opravdu jen pokračování Babišovy populistické, neodpovědné rozpočtové politiky. Přiznám se, že je to pro mě obrovské zklamání.
Na druhou stranu, když se podívám na alternativu, kterou mám, což je hnutí ANO a SPD, tak říkám: „Zaplaťpánbůh za to, že jsme měli takové štěstí a že máme vládu Petra Fialy.“ Alternativa je tisíckrát horší. Ovšem to mi nepřijde jako dostatečná omluva za to, jakou rozpočtovou politiku vláda zatím předvádí.
Strany koalice SPOLU teď řeší, zda se pod stejnou značkou spojí i ve volbách do Evropského parlamentu. Jak se na tu debatu díváte?
Já jsem řadový člen strany, tohle bude rozhodovat jejich vedení. Je to těžké rozhodování a jsou tam vážné argumenty proti i pro. Nejvážnější argument proti je, že rétorika a hlasování frakce Evropského parlamentu, ve které je ODS, je výrazně jiná než rétorika a hlasování Evropské lidové strany, kde jsou KDU-ČSL a TOP 09. To, že by jedna kandidátka kandidovala do dvou evropských frakcí, které mají jinou evropskou politiku, by působilo komplikaci při sestavování programu. Mohlo by to taky výrazně znejistit a odradit voliče, kteří evropskou politiku opravdu sledují.
Velký argument pro společnou kandidátku je ten, že značka SPOLU je úspěšná, voliči ji vnímají jako jednu politickou sílu, a pokud by její strany kandidovaly odděleně a vymezovaly se proti sobě v kampani, tak by to nepochybně koalici oslabilo na domácí scéně. Rozhodování nikomu nezávidím.
Spekuluje se i o vaší možné kandidatuře. Už jste se rozhodl?
To je strašně předčasné. Některými spolustraníky jsem byl intervenován, abych kandidoval do senátu, a některými, abych posílil evropskou kandidátku, a moje odpověď zněla, že pokud bych vůbec kandidoval, což ještě nejsem rozhodnutý, tak bych dal přednost Evropskému parlamentu. V jiné poloze to zatím není.
Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mi nedávno řekl, že pokud by za ODS měl opět kandidovat Jan Zahradil, koalice SPOLU nevznikne. Byla by jeho kandidatura překážkou i pro vás?
Já jsem teď řekl, v jaké pozici je moje úvaha, zda kandidovat a kam. V jiné pozici není a dál to komentovat nemíním. Až se v tom přemýšlení někam posunu, tak vám to řeknu.
