Premiér Petr Fiala (ODS) na mimořádném sněmu hnutí STAN FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
Začněme problémem státního rozpočtu a nutností šetřit a škrtat. Máme před sebou poměrně dlouhé období bez voleb. Kde stát ušetří?
Šetřit je nutné. Neděláme to až teď, už když jsme přišli do vlády, seškrtali jsme výdaje o osmdesát miliard korun. Trochu se na to zapomíná, protože přišly výzvy spojené s ruskou agresí na Ukrajině. Kdybychom to neudělali, pokračovali bychom v rozpočtech, které měla Babišova vláda, a měli bychom dnes deficit kolem pěti set miliard korun. To byl první krok. Druhým je něco, co nevyvolává potlesk, ale udělat to musíme. Cíl škrtů vidím na sedmdesáti miliardách korun, o které bychom měli deficit snížit. Je to zhruba jedno procento HDP a je to podle mě realistické. Musíme dobře nakombinovat to, kolik z toho bude na straně výdajů a kolik na straně příjmů. O mně je známo, že se chci soustředit hlavně na výdaje.
Dokdy by se těch sedmdesát miliard mělo ušetřit?
To musí být v rozpočtu na příští rok. My chceme dodržet rozpočet letošní, to znamená deficit pod tři sta miliard korun. Je to pořád vysoké číslo, nejsme s ním spokojeni, ale je to realistické a odpovídá to tomu, co se tady dělo za Babišovy vlády, která nám tak vysoké deficity zanechala. Příští rok musíme jít dál a začít snižovat razantněji, což těch sedmdesát miliard představuje.
Ačkoli takové škrty znamenají, že by měly být realizovány tzv. nepopulární kroky, mám pocit, že vláda se často vlny odporu zalekne a tak trochu couvá. Bylo to vidět třeba u tématu zavírání poboček České pošty. Tak by mě zajímalo, jestli se nezaleknete i toho, jak nepříjemné pro řadu lidí škrtání bude.
Nejsem si vědom toho, že bychom couvali, a to ani v případě České pošty. Řešíme problémy, které se měly řešit před mnoha lety. Třeba Česká pošta je v situaci, kdy do konce roku zkrachuje, pokud nic neuděláme. To je nepřijatelné. Je tu návrh, jak uspořit, následovat musí výrazný transformační krok. Tam jsme nikde necouvli. Ano, jsme v různých tlacích, vzpomeňte si na dobu, kdy stoupaly ceny pohonných hmot. Neustále jsme slyšeli, že máme ceny zastropovat. My jsme nějaké kroky udělali, ale zároveň jsme nechali působit tržní prostředí. Ceny jsme dostali na předválečnou úroveň a nezpůsobili jsme nedostatek, jaký nastal v jiných zemích. Tlak byl ze všech stran. Totéž s cenami energií, dnes jsou ceny pod stropem a začínají klesat. Soustředili jsme se nejen na následky, ale hlavně na příčiny a na to, jak ceny snížit. Za sebe říkám, že nechci opakovat chyby minulosti. Nelze ohrožovat sociální skupiny a příští prosperitu. Nalézt vhodná řešení chvilku trvá, ale žádný škrt v rozpočtu nebude populární. Musíme lidem vysvětlovat, že je to nutné a vláda je připravena to udělat.
V jakém časovém horizontu přijdete s podobou důchodové reformy?
Máme tu dvě klíčové věci. Jednou je konsolidační balíček, který by měl být představen v průběhu jara, během května by měly být parametry jasné. Druhou věcí je důchodová reforma. Základní parametry představíme v dubnu či začátkem května. Jednáme s opozicí i sociálními partnery a snažíme se dosáhnout shody. Nevím, jestli se to podaří. Pravda je, že u konsolidačního balíčku shodu nečekám a ona nenastane. Důchodová reforma bude působit desítky let a já bych si přál, abychom shody dosáhli. Ale vzhledem k tomu, jak se opozice chová, nevidím velkou naději na to, že se shodneme. Přesto se o to snažíme. Všem ale musím říci: Důchodovou reformu musíme udělat. Měla tu být před osmi lety. Nemůžeme přihlížet tomu, jak se důchodový systém řítí do zdi a za pár let budou deficity narůstat tak, že by se ve 40. letech dostaly na 300 miliard. To by už nikdo nezaplatil. Logicky by to vedlo k tomu, že by mladší generace neměly penze. My tu reformu uděláme.
Dokážete říci něco, v čem se s opozicí v pohledu na reformu úplně lišíte?
Nechci se vymezovat. Probíhají intenzivní jednání. Důchodová reforma musí mít několik parametrů. Je nutné bavit se o tom, jakou dobu lidé v důchodu stráví, co z toho je doba, kterou tráví v dobrém stavu. Musíme řešit, jakým způsobem se důchody vypočítávají, jak mají růst, co s předčasnými důchody, které jsou velkou zátěží… A na základě zkušeností, které máme, a slepých cest, kterými se v minulosti šlo, se musíme poučit. U řady argumentů by opozice, kdyby se na to dívala jen odpovědně a racionálně, musela dát naší vládě za pravdu. Systém je neudržitelný a my i v případě změn valorizace taháme za záchrannou brzdu.
Problematika důchodů je hodně složitá. Vůbec neplatí představa, že my si spoříme na důchod a z těch uspořených peněz nám ho pak někdo vyplácí. Je tu průběžný systém. Peníze musí být vydělány těmi, kteří v danou chvíli pracují. Jenže těch, kteří pracují, vůči těm, kteří nikoli, ubývá. A když to takto necháme být, tak ti, kteří pracují, systém neufinancují. Valorizace byla nastavena špatně. Proto musíme udělat změny.
Zůstaňme u možnosti vyjednávat s opozicí. V poslanecké sněmovně v posledních měsících často vidíme nekonečné obstrukce. Myslíte, že se může vládě podařit prosadit všechno, co prosadit chce a potřebuje?
Jedna věc je to, že obstrukce je mimořádný nástroj, pro jehož použití mám samozřejmě pochopení, protože jsme jej využívali také. Ale má být používán jako krajní nástroj. Obstrukce se staly pravidelnou součástí života sněmovny. Tento týden, kdy spolu hovoříme, jsme zase viděli dlouhé hodiny navrhování změn programu. A šlo o to zabránit tomu, aby učitelé měli garantováno 130 procent průměrné mzdy. Je to těžké. Dochází navíc k soupeření mezi dvěma populistickými uskupeními, ANO a SPD, která se přetahují o voliče. Viděli jsme to, když se Tomio Okamura s Andrejem Babišem trumfovali, kdo bude déle mluvit u řečnického pultu, když se řešila valorizace penzí. Nad tím se lze jenom pousmát. S tímto problémem se ale ještě nějakou dobu budeme potýkat. Jde o ukázku základního ideového střetu mezi demokratickými politickými uskupeními a populisty. Tak to je, tento střet tu ještě nějakou dobu bude.
Nám se ale přece jen daří, i když ve sněmovně musíme být násobně déle, klíčové věci prosazovat. A jsem přesvědčen, že se to bude dařit i dál. Nemůžeme dovolit, aby se sněmovna obstrukcemi zablokovala a abychom porušili základní princip demokracie. Tím je, že ti, kteří získali většinu ve volbách, mají právo realizovat svoji politiku při zachování všech práv menšiny. Nějak si s tím poradíme. Řekl bych, že možná to, co se odehrálo kolem valorizace penzí, bylo bodem obratu. Věřím, že by mohlo docházet k více dohodám mezi opozicí a vládou. Jsem přesvědčen, že obstrukce v přehnané podobě nepomáhá nikomu.
Jste v této souvislosti zastáncem změn v jednacím řádu sněmovny?
Ano i ne. To není vyhýbavá odpověď. Jsem zastáncem změn v některých detailech a institutech. Dlouhodobě si myslím, že bychom měli upravit systém interpelací, aby byl živější, zajímavější a více soustředěný na konkrétní otázky tak, jak je tomu v řadě parlamentů v jiných zemích. Dále si myslím, že bychom mohli pevně nastavit časy, ve kterých se hlasuje o určitých věcech. Nemusíme to ale přehánět. Nemyslím si, že v demokracii lze všechno předepsat zákonem. Pokud má parlament fungovat, vyžaduje to, aby se ctila i nepsaná pravidla. Potřebujeme, abychom respektovali i ducha ústavy a tradici nebo gentlemanské dohody. Některé se dodržují i dnes.
Začalo se jednat o tom, jak budou vypadat kandidátky do evropských voleb. Vidíte jako možnost, že koalice SPOLU do eurovoleb půjde společně?
Možnost to je, nikoli jediná. Projekt SPOLU je dlouhodobý a neskončí tím, jestli půjdeme, nebo nepůjdeme v evropských volbách společně. Víme, že se těší podpoře voličů. Jestli je to ale dobrý nástroj pro evropské volby, to si mezi sebou musíme říct.
Souhlasíte s KDU-ČSL, která chce mít jasno co nejdříve?
Rozumím jejich požadavku, protože vím, že mají vnitrostranické předpisy, které předepisují, že by o kandidátech mělo být jasno rok dopředu. To, že se vyberou v jednotlivých stranách osobnosti, které by měly tvořit kandidátku, nepředznamenává, jestli nakonec půjdeme nebo nepůjdeme dohromady. Jednání probíhají a zvažujeme velmi pečlivě to, zda máme jít společně, nebo v jiném formátu.
Pokud by kandidovala koalice SPOLU, umíte si představit, že by se poté strany mohly rozdělit do různých frakcí?
I to by bylo možné. Nebyl by to první případ v Evropě. Nicméně frakce se vždy znovu ustanovují po volbách a uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. My tu máme úspěšný projekt Evropských konzervativců a reformistů, u kterého ODS stála od jeho počátku. Je také pravda, že se situace změnila odchodem Velké Británie z Evropské unie, i to, že spolupráce s Evropskou lidovou stranou je teď mnohem intenzivnější než v minulosti. Budeme v každém případě hledat řešení, které bude nejlepší pro prosazování České republiky a jejích občanů v Bruselu.
Pojďme ještě k problematice dezinformací. Celá tato agenda nově přešla pod Tomáše Pojara. Není to trochu rezignace na boj s touto hrozbou?
Naopak. Jde o vyústění roční práce na tom, jak máme oba úkoly, které tady byly a které nebyly řešeny, správně nastavit. Jednou věcí je strategická komunikace. Pokud jde o samotný boj s dezinformacemi, ukázalo se, že se na něm musí podílet ti, kteří to z povahy své práce dělají. Musí do toho být zapojeny zpravodajské služby, ministerstvo obrany nebo ministerstvo vnitra. Nejlepší model je skupina působící pod Bezpečnostní radou státu. Není to žádná rezignace, ale naopak správné zacílení. Boj s dezinformacemi není to, že když český občan říká nějaký názor, byť sebelživější a sebenaivnější, má proti němu někdo zasahovat. Nad tím žádný demokrat takto nemůže uvažovat. Boj s dezinformacemi znamená, že stát ví, která cizí velmoc a jakým způsobem šíří nepřátelskou propagandu. A pak musí mít v rámci boje v hybridní válce účinnou obranu. To tady chybělo a musí to být na bázi této skupiny.
Mluvíte o zahraničních velmocích, ale jsou i dezinformace, které vznikají u nás.
To jsou názory českých občanů, které jsou třeba lživé nebo šířené s nečistým úmyslem, ale proti tomu je jediná obrana: říkat lidem pravdu, říkat ji nahlas, nebát se pojmenovávat věci pravými jmény. To musíme dělat.
