Tomáš Etzler FOTO: Martin Pekárek, se svolením autora
FOTO: Martin Pekárek, se svolením autora
Proč je společnost v České republice i v zahraničí rozdělena na dva nesmiřitelné tábory? Jakou roli v tom hrají dezinformace? A může polarizace společnosti vyústit v konflikt? Na zmíněné otázky se během středeční debaty v Rock Café, moderované novinářem Tomášem Etzlerem, snažila najít odpověď moderátorka České televize Zuzana Tvarůžková, spisovatelka Radka Denemarková a politolog Miloš Gregor.
Sedmnáctého listopadu 1989 otevřela studentská demonstrace na Národní třídě bránu sametové revoluce. Necelých 33 let poté se v prostorech legendárního klubu, jehož fasáda je mlčícím svědkem zmíněné události, sešlo téměř sto návštěvníků diskuze nad tématem hluboké propasti mezi Čechy. Paradoxně příslušníky národa, jemuž právě pospolitost a soudržnost na přelomu posledních dvou dekád minulého století dopomohla ke svobodě.
Stav současné české společnosti
Politické a společenské klima se během demokratického údobí v tuzemsku nespočetněkrát proměnilo. Jedním z velkých milníků byla např. migrační krize v roce 2015. Od tohoto roku lze datovat i neshody mezi dvěma ideovými tábory. Už tak hluboké příkopy koronavirová pandemie prohloubila víc než kdy předtím. Téma očkování rezonuje celospolečenskými debatami a šibenice před sněmovnou bublající nenávist pouze zhmotňuje. Na druhém pólu stojí lidé, kteří danou skupinu vnímají mnohdy s velkým disrespektem, bez snahy porozumět jejím motivům. V jakém stavu se tedy tuzemsko v roce 2022 nachází?
V odpovědi na tuto otázku se ani Radka Denemarková nevyhýbá návratu k pádu železné opony: „Je to nezdravý stav, z mnoha důvodů. Po roce 1989 se ukázalo, že jsme nepřevzali hodnoty, nýbrž jen konzumní styl života,“ říká spisovatelka s tím, že nyní pracuje na knize, jejímž hlavním tématem budou otázky morálky. „Právní systém je důležitý, ale pokud neexistuje morální ovzduší, společnost je nezdravá,“ míní Denemarková.
Zuzana Tvarůžková na obdobnou otázku odpovídá ze začátku s úsměvem: „Osobně se snažím žít spokojeně. Nechci být pesimistou, ale společnost je podle mého názoru frustrovaná, mnohdy i vlastní vinou. Původ této viny lze hledat v rezignaci,“ říká dlouholetá moderátorka České televize a upozorňuje na významnou roli politiků v této otázce. Současně ale v závěru své odpovědi dodává, že „rozdělení společnosti je vlastně normálním projevem jejího fungování. V momentě, kdy to ale dojde do té kritické fáze, kam určitě už několik zemí světa došlo, musí zaručeně dojít ke konfliktu. Teď je ale otázka, jakou bude mít podobu“.
K Tvarůžkové se přidává i politolog Miloš Gregor: „Jaké společnosti nejsou rozdělené? To jsou jen ty normalizované.“ Spoluautor knihy přibližující fenomén falešných zpráv varuje před očekáváním společného míru a porovnává dva zásadní rozdíly, kdy je společnost rozdělena naprosto standardně a kdy se naopak jedná o rozdělení mající za následek překážku v jakémkoli vzájemném porozumění. Prvním příkladem jsou diskuze nad otázkami sociálního státu nebo výše daní. Může se jednat o klasické politické dělení na pravici a levici, kde na základě faktických informací mají dva lidé různý názor na danou problematiku. Druhým Gregorovým příkladem jsou dva tábory, kdy „jeden z nich říká, že jedna plus jedna jsou dva, a druhý tábor namítá, že jedna plus jedna je červená, v ten moment se nemáme o čem bavit“.
Kde hledat příčinu postupujícího vyhrocení?
Tomáš Etzler tedy přichází s komentářem, který se bezesporu nabízí: „Děsí mě, jak moc se situace nejen v ČR vyhrocuje. Spojené státy se například obávají občanské války. Co podle vás vede k tomuto vyhrocení?“
Všichni debatující se shodují, že velký problém tvoří hybridní válka a snaha světových totalitních států o získání vlivu v menších teritoriích, v případě Ruska v postsovětských zemích. Útočníci v hybridní válce využívají jako svou zbraň především dezinformace. V rámci České republiky ovšem Miloš Gregor shledává některé z příčin vyhrocení přímo v tuzemsku.
„Kolikrát jste za poslední dva roky slyšeli, že jsme ve válce s virem a musíme bojovat? Jako sorry, ale jaká válka? Moje válka spočívala v tom, že jsem měl zůstat doma a koukat na Netflix,“ rozesmívá Gregor mnohé v hledišti a rozvádí svou myšlenku. „Používání válečné rétoriky vzbuzuje silnější emoce, což je i pro sdělení vývoje situace pro politiky dobré, ale je to dobré pouze krátkodobě. Když pořád říkáme, že jsme ve válce, a někdo si z této války připadá vyčleněn, nemůžeme se divit, že začne používat tak závažnou rétoriku, jako je covidfašismus.“
Souhlasně přikyvuje i Radka Denemarková. „Jsme zase u jazyka. To je boj o jazyk. Problém je v tom, kdo to (složitější problematiku, pozn. red.) lidem srozumitelně vysvětlí.“
„Já si myslím, že je určitá skupina lidí, kteří si musí najít drama, frustrace, kterých se zbavují. Šibenice tu budou vždycky,“ dodává realisticky spisovatelka.
A jakou roli v tom hrají média? Na otázku odpovídá moderátorka České televize: „Bohužel velkou. Média potřebují přežít, tudíž hledají konzumenty, senzace a lepší titulky. Dávají prostor lidem, kteří nejsou odborníky na dané téma, ale za výsledek to má lepší konzumentní ohlasy a to se děje víc než dřív.“
Jaké jsou možnosti řešení tohoto problému?
Mezi místa, kde se pomyslné příkopy prohlubují výrazně, lze zařadit i sociální sítě. Nesčetné hádky bez jakýchkoliv zábran, které v osobním kontaktu přirozeně máme, nebo možnost šíření vlastních ‚pravd‘ bez většího postihu vedou Etzlera k otázce, zda by neměly být sociální sítě regulované. Lze v tomto kroku najít řešení?
„Pokud jakákoliv regulace nastane, bude vnímána jako omezování svobody slova. Samozřejmě ve chvíli, kdy vám facebook zakáže lhát, není to cenzura. To, že nějaký dezinformátor to tak pojmenovávat bude, už není náš problém. Naším úkolem je tedy mluvit o věcech v jejich přesných definicích,“ tvrdí Gregor.
„Je pravděpodobné, že v rámci EU se najde konsensus, ale je důležité, aby se to podařilo vysvětlit lidem v jednotlivých státech. Obávám se, že v zemích bývalého východního bloku to půjde těžko,“ ukončuje svoji myšlenku politolog.
Další otázkou je omezování vstupu do politiky pro vybrané občany. Denemarková zmiňuje, že podle některých politologů by se v USA mělo ovlivňovat, kdo může kandidovat na prezidenta. Politolog Miloš Gregor s těmito názory svých kolegů nesouhlasí: „Měnit pravidla hry, když je u moci někdo, kdo se nám zrovna nemusí líbit, je problematické. Problém je v tom, že jsou lidé, kteří si takové politiky přejí. Když jim zakážeme si tyto politiky zvolit, je to důkazem spiknutí systému proti nim. Problém v USA není Trump jako takový, ale lidé, kteří ho volí.“
V tomto bodě diskutující narážejí na téma odpovědnosti jednotlivce. Samostatnou kapitolou v boji proti rozdělené společnosti jsou dezinformace, které mají na rozdělení společnosti jeden z největších vlivů. Společně se shodují, že klíčem k vyvarování se síle falešných zpráv je vzdělání. Na dotaz z pléna týkající se boje proti dezinformacím odpovídá Denemarková, že „ke vzdělávání je ještě nutno doplnit výchovu“. Tento pohled podkládá citátem Jana Amose Komenského: „Kdo získává na vzdělání, ale ztrácí na mravech, více ztrácí, než získává.“
Nutnost vzájemné komunikace
Je možnost smířit oba tábory? Právě tuto otázku položil Etzler Radce Denemarkové, která se rozhodla vyprávět svoji zkušenost z demonstrace antivaxerů 17. listopadu 2021, kde se s nimi snažila navázat komunikaci. „Ty tábory nelze spojit. Tam nejde diskuze. I když jsem jim říkala, že máme jednoduše jiný názor, hned mi začali vnucovat svou pravdu. Jsou rádi, když můžou někomu svůj pohled agresivně sdělit,“ říká autorka knihy Hodina z olova, podle které by měla být lež trestným činem.
Neočkovaní neumírají dostatečně rychle.
— Tomas Etzler (@tvtomas) October 23, 2021
Tomáš Etzler v rámci debaty připomíná svůj kontroverzní tweet z října minulého roku se zájmem o vyjádření názoru svých hostů. Všichni debatující se shodují, že tohle sdělení nebylo vhodné a příkopy mezi oběma tábory mohlo spíše prohloubit. Etzler svůj tweet hájí složitým rozpoložením na základě pohledu do zákulisí různých nemocnic po republice.
Zuzana Tvarůžková ovšem připomíná nutnost vzájemného porozumění: „Rozumím tomu, co jsi chtěl říct. Přeci jen si jen málokdo v téhle republice umí představit, jaké to je, pracovat 90 hodin týdně jako mnozí z lékařů, ale co se týče souznění a naslouchání ve společnosti, je důležité snažit se komunikovat.“ Etzler oponuje návratem k výše zmíněné vzpomínce Radky Denemarkové, kdy se o komunikaci snažila, ale nemělo to žádný výsledek. Tvarůžková následně doplňuje svůj pohled také o osobní zkušenost: „Já se snažím jezdit do regionů. Když tam s těmi lidmi strávíte třeba jen hodinu, jste schopni jim ukázat jinou perspektivu. Myslím ale, že i politici, kteří za to zodpovědní jsou, to příliš neumí.“
Miloš Gregor debatu uzavírá apelem: „Nemůžeme uvažovat o odmítačích jako o homogenní celistvé skupině. Mimo dlouholeté odmítače i jiných očkovacích látek a jedince ovlivněné dezinformacemi jsou tam i ti, kteří jsou jen deprimovaní z té samotné pandemie a do tohoto tábora vstupují ze zoufalství. Měli bychom se snažit, aby se tam právě tito lidé zbytečně nedostávali.“
