Povrchnímu pozorovateli kampaně před prezidentskou volbou by se mohlo snadno zdát, že se v Česku vede lítý souboj o příznivce Václava Havla a čistokrevné liberály. Tento dojem pomáhají vytvářet i týmy klíčových kandidátů, tedy zejména Petra Pavla a Danuše Nerudové, a také těch, kteří sice nepatří mezi favority, ale mají relevantní skupiny příznivců, tedy Pavla Fischera a Marka Hilšera.

Ze zkušenosti s volbami v Česku za posledních deset let je ale zřejmé, že jde o chybnou strategii, která nevede k úspěchu. O českém prezidentovi rozhodnou spíše ti voliči, kteří nemají vyhraněnou liberální orientaci. Jestli ovšem podlehnou svodům vysloveně antiliberálního kandidáta, kterým je bez diskuze miliardář Babiš, to je zatím stále jen rozehranou partií. Ale vyhráno není.

Dále čtěte

Chceme žít v policejním a prokurátorském státě? Zeptejme se kandidátů na prezidenta

Zdá se, že po třiceti letech to konečně chápeme: nežijeme jen v něčem, co je nouzovým řešením po takzvaném „rozpadu…

Když přistoupíme na mechanické rozdělení společnosti podle vzorců kulturní války, kterou vnutil české společnosti Miloš Zeman v uplynulých dvou volebních kláních, tak tu proti sobě stojí o něco menší skupina liberálních a silně prozápadních a se svojí situací spokojenějších voličů, které ovšem již dvakrát vytrestala „naštvaná většina“. Tu tvoří lidé, kteří slyší na národní apely a ochranu před zlou cizinou. Tak tomu bylo, ale není přitom nutné, aby se ve změněném světě takový scénář opakoval. Záleží na tom, jakou kdo dělá kampaň. Rozhodně ale nepůjde o to, kdo je větší krasoduch.

Takzvaní demokratičtí kandidáti se jen dost málo a značně nešikovně snaží tento zakletý kruh české politiky prolomit a dosavadní bipolární schéma přemostit a překreslit. Jejich silní podporovatelé je navíc spíše utvrzují v tom, aby se zaklínali odkazem Václava Havla a abstraktními ideály. Jenže to může být jádro chybné taktiky. Boj o voliče pomyslné liberální kavárny, jakkoli jde o důležitou voličskou skupinu, jež si hanlivé nálepky sama o sobě nezaslouží, může odvádět pozornost od komplexního a reálného obrazu šesti milionů voličů, kteří mohou k volbám dorazit. Soustředění na tu skupinu voličů, s níž se lze dobře dorozumět moderními komunikačními prostředky, tedy třeba přes twitter, se může ukázat jako fatální past.

Průzkumy ukazují, že nás nejspíše čeká krajně nedůstojný souboj mezi demokratickým kandidátem na jedné straně a kandidátem krajně nedemokratickým, tedy konkrétně Andrejem Babišem. Tvrdý souboj mezi Pavlem a Nerudovou, který živí média vytahováním denunciací, nezvyšuje jejich celkový potenciál, nýbrž ho naopak snižuje. Vytváří fanatické skupiny voličů jednoho nebo druhého, zatímco se snadno může stát, že ten třetí na tom získá, protože fanatismus jednak omezí možnost přebírání voličů v druhém kole a jednak nerozšiřuje celkový potenciál demokratického tábora.

Nechutná logika přímé volby prezidenta takřka vylučuje, aby vítězil image „slušnosti“ a nezatížený morální kandidát. Vítězí síla, což nemusí být ale ještě nutně totéž, co amorálnost a cynismus. Pavel či Nerudová nejsou vůbec slabí a jejich šance jsou značné. Ale vůbec nejsou tak silní, jak by měli být. Nedůstojné klání s předpotopním tunelářem české ekonomiky i politiky je tak stále pravděpodobnější. A pak tu půjde doslova o všechno.

Dále čtěte

Rozhodnutí o prezidentovi se blíží. Češi by měli být zodpovědní. Největší šanci porazit Babiše má Pavel

Ačkoli stále doznívají vánoční svátky, Česko se pomalu, ale jistě ocitá zpět na zásadní křižovatce. Velmi se přitom bojím, že…

Je nejvyšší čas přestat tolik bojovat o uživatele twitteru, o liberální voliče a příznivce Václava Havla. O jejich rozhodnutí jednak není třeba mít velkou starost, ale hlavně oni v této zemi nerozhodují volby. Je třeba se kupříkladu podívat na minulé voliče Miloše Zemana a nechápat je jako jednolitou skupinu, nýbrž jako celou řadu různých voličských množin, které dokázal Zeman spojit. Některá témata, kterými tito lidé žijí, jsou určitě legitimní. Je to kupříkladu budoucnost národa v děsivě rozkolísané době. Jsou to obavy o stát, které jsou nyní zcela legitimní. Český prezident nemůže tyto lidi ochránit, nebude jejich spasitelem. Ale může nabízet jeden z těch pevných bodů v politické i mezinárodní bouři. A vůbec, není hříchem nabízet lásku k vlasti a hrdost na svůj národ, třebaže každý myslící Čech je jako vlastenec spíše dost obezřetný a střízlivý. Proč ale máme pořád přenechávat lásku k vlasti jakémukoli skrytému či otevřenému kremloidovi? Komunikace s pěti až šesti miliony voličů má jiná pravidla, než je kritické myšlení publicistů.

Jakkoli průzkumy stále ukazují, že Andrej Babiš nevyhraje v druhém kole prezidentské volby, tak je naprosto alarmující, že do tohoto druhého kola vůbec může postoupit. Proto je třeba, aby měli kandidáti i jejich týmy všech pět pohromadě a mysleli doslova na všechny Čechy. A nejen na vybrané skupiny jakýchsi „lepších“ voličů.

A nakonec jedna věc. Připravme se na to, že tunelář české ekonomiky a politiky Andrej Babiš provede nejspíš nějakou asociální lumpárnu. Určitě bude chtít zastavit tu „hroznou vládu“, která „nemaká pro lidi“. Tomu jistě nejde čelit otevřenou podporou vlády. Nebo může také štvát Čechy proti „bohatým Ukrajincům v luxusních autech“ a k tomu volat po „míru“. Může udělat ze svého soupeře agenta Bruselu, migrantů a sudetských Němců. Má k tomu všemu takové prostředky, jaké nikdy nikdo před tím neměl. Protože jsme mu je velkoryse přenechali.

Téměř nikdo z novinářů se nevzbouřil proti likvidaci žurnalistiky, kterou Babiš cíleně provedl za přispění samotných novinářů. Takže je takovým mediálně-politickým mogulem, jakého evropské země v naší éře nepamatují. Berlusconi na něj ohledně srovnání míry mediální moci ve státě nemá ani náhodou. Babiš jenom ví, že se tím nesmí vytahovat.

Ve svém mocenském boji může Babiš vynaložit neomezené prostředky a každý úřad pro kontrolu financování politiky je vedle jeho možností odsouzený ke směšnosti. Pouze mu chybí vzdělání a inteligence. Má značné osobnostní limity. Nikoli finanční nebo morální. Ale pouze mentální. Vynaložil neuvěřitelné prostředky na ovládnutí země a stále ji nemá. V tom je šance.

Připravme se ale rozhodně úplně na všechno. Zábrany tam nejsou žádné. A mějme na paměti: Babiš je v této volbě koněm Kremlu, protože jeho zvolení by zcela jistě oslabilo Českou republiku i mezinárodní podporu napadené Ukrajiny. I kdyby to stokrát popřel. Lhát umí jako ruská propaganda.

Postavit se takové síle, jakou představuje Babiš, vyžaduje nejen odvahu, ale hlavně pochopení podstaty souboje. Všechny kompromitující zprávy o Pavlovi a Nerudové jsou naprosto titěrné a hlavně ani nemají rozhodující dosah, když je sami tito kandidáti neroznesou svým špatným svědomím a vyjádřením vlastní slabosti.

Rozhodnutí o hlavě českého státu se neodehrává na twitteru.