Byl konec listopadu, koronavirový PES celý červený cenil zuby na hospody, kavárny a bary, aby se nikdo neopovážil otevřít a vpustit do svých vyhřátých útrob hosty. Kdokoli cestou městem v podzimní sychravině zatoužil po teplém nápoji, třeba kávě nebo čaji, musel ho vypít na ulici. Pak přišel prosinec, PES lehl, zoranžověl a dovolit pohostinství otevřít. „Co bych tak ale zakázala dál?“ dumala jeho poněkud neurotická a ne moc chytrá panička Vláda. „Á, už to mám,“ zajásala. „Odteď to bude přesně obráceně. Uvnitř jo, venku ne. To by tak hrálo, aby si každý popíjel kafíčko, kde ho jen napadne. Já jim dám. Pejsku, trhej!“

Ne, to není úvod k absurdní komedii ani totálně střelená reality show, ve které se neustále úmyslně mění pravidla, aby soutěžící ztráceli přehled, co v které chvíli právě platí, dělali chyby a sbírali trestné body. To je realita závěru roku 2020.

Přímo ze života? Ve dnech červeného PSA jsem potřebovala něco předat kolegyni. Sešly jsme se na vyfoukaném náměstí, vichr a zima jako na Aljašce. A tak jsme zašly do jedné prodejny specialit, kde mimo jiné vaří skvělou kávu. V prostorném obchodě jsme byly samy. Když jsme zdvořile požádaly, zda bychom ji mohly vypít uvnitř – zatímco si budeme vybírat, zda si z opravdu bohaté nabídky necháme navážit deset deka toho či dvacet onoho – očividně znervóznělá prodavačka striktně odmítla. Nedivím se jí, mohly jsme být kontrolorky. Na druhou stranu bychom během dalšího nákupu stihly ta malinká pressíčka v pohodě vypít. Ale vláda nakázala „Marš na ulici“, a tak se nedalo nic dělat.

Dále čtěte

Co kavárníci dnes nemohou, jim možná stát povolí příští týden. Co dnes mohou, jim zakáže

Zcela absurdní situace okolo restaurací a kaváren graduje. Už několik hodin platí opět nové nařízení. Kavárny mohou podávat hostům kávu…

Nekoupily jsme nic a v souladu s nařízením vypadly. Zatímco jsme s kelímky v rukou mrzly před obchodem, ke zpestření scény u nás ještě k tomu přibrzdil policejní vůz. Muž zákona na nás od volantu chvíli pátravě hleděl, zřejmě v úvahách, zda se ty dvě dámy důchodového věku náhodou na veřejnosti nenalévají zakázaným alkoholem, ale pak na to zase šlápl a odjel. Ledové zbytky kafe nám nezkontroloval.

A nastal advent… Hospody, kavárny a restaurace otevřely, každý si tam mohl dávat, co hrdlo ráčilo. Milovníci piva si pak mohli od okýnek odnést plnou PET láhev ještě domů. No to by se vám tak líbilo! A tak se to zakázalo. Žádné pivo z hospod. Zpovykaní hospodští se mají moc dobře. Kupte si ho vedle v obchodě nebo v supermarketu. Že je to asi chyba? Aha vlastně. Tak tedy oprava. A rovnou do sbírky zákonů s ní! Co to? Že se teď podle tohoto nového, opraveného (!) nařízení PETky piva prodávat smí, ale zato se nejen venku, ale ani u stolu nesmí pít nic, co na něj nepřijde v plechovce či v láhvi? Tedy ani čaj nebo káva? A sakra, to bude asi opět chyba. Tak tedy oprava opravy. Uf, tak už rozlévané nápoje pít smíme. Uvnitř včetně alkoholu, nealko pak i venku. Nebo ne? Nu dobrá, tak tedy oprava opravy opravy. Venku se nebude pít NIC. Cože? Přijde snad oprava opravy opravy opravy…?

Ale ne. Už je tu pan ministr Blatný s vysvětlením. Žádná chyba. Žádný omyl. To je záměr, jelikož – jak pravil – dá se snad káva pít bez roušky? Aha, nedá! A ještě si u toho lidi drze povídají. Takže zakázáno. Ono se bez roušky sice nic nedá pít ani uvnitř, ale to jistě nevadí, protože tam mají nepochybně vysoké stropy (skoro jako v kapitule), zatímco pod nízkými stropy na ulici je to nebezpečné. A ticho tady bude. Nad tímhle ale povytáhl obočí i ministr vnitra vicepremiér Hamáček z koaliční ČSSD a trousil cosi o vrcholné absurditě, která se musí změnit. Taky umíte ocenit, jak pěkně se v té vládě navzájem domlouvají, než něco dopadne na občany, že ANO? Inu, nejsou to přece žádná nemehla.

A mezitím tedy někde prodávají kelímky s přelepeným víčkem, aby snad někoho nenapadlo tajně upíjet na ulici, jinde je strkají do papírových sáčků jako láhve s alkoholem v Americe. A ministr Hamáček si stěžuje, že občané se tomu smějí. Diví se snad? Pravda, mohli by taky ještě plakat nebo tlouct hlavou o zeď. Případně popadnout klacky a tlouct autory různých skvělých nařízení. Jenže na to jsme my v Česku moc mírní. A tak jen vtipkujeme, že i doma budeme radši pít kafe jen pod stolem nebo za zataženými žaluziemi. Vždyť kdo ví, co právě platí.

Nařízení, že káva je venku zakázána, které následovalo po předešlém nařízení, že se smí pít naopak výhradně venku, ve chvíli vzniku tohoto textu ještě platilo. Co bude platit za hodinu, odpoledne nebo zítra, čert ví. Ale pokud opravdu ví, nemohl by, prosím, tuhle vládu už sebrat?

Autorka je řadovou členkou TOP 09.