Co lze s přimhouřením očí tolerovat třeba starostovi malé obce při jednání v místní hospodě, by hlavu státu při slavnostním aktu nemělo ani napadnout. Jenže to by tou hlavou státu nesměl být Miloš Zeman. A tak si i při jmenování soudců na zámku v Lánech prezident neodpustil svoje typické buranství, které mylně pokládá za lidovost. Evidentně trpí falešnou představou, že politik volený lidem si může dovolit absolutně všechno.
A přitom začátek vypadal tak slibně. „Dámy a pánové,“ začal prezident: „Tedy přesněji řečeno, dámy a jeden pane, ne pardon, špatně jsem počítal, dva pánové. A přesto je to takový drobný důkaz feminizace našich soudů. Chtěl bych vám ještě jednou blahopřát k vašemu dnešnímu jmenování.“
Projev prezidenta republiky 🇨🇿 Miloše Zemana při jmenování soudců obecných soudů: https://t.co/nytpNmnMSu pic.twitter.com/tkvI7vEWiV
— Jiří Ovčáček (@exPREZIDENTCR) January 18, 2022
Ono jakoby překouknutí mohlo celou situaci odlehčit, byť je jasné, že prezident musel dopředu vědět, koho bude dnes do funkce jmenovat. Nebo, že by to snad nevěděl a byl opravdu překvapen, že jsou mezi sedmi dnes jmenovanými soudci obecných soudů dva muži?
Jenže pak se dostal do obvyklé formy a zkritizoval protesty soudců proti zmrazení platů ústavních činitelů, soudců a státních zástupců. „Protože vynikám až extrémní zdvořilostí, nebudu používat výrazu nenažranost a pouze se zamyslím nad tím, proč řadoví soudci, jejichž platy se pohybují ve výši sta tisíc korun, budete-li úspěšní a stanete-li se předsedy soudů, bude to dokonce dvě stě tisíc korun měsíčně, nikoli ročně, tak proč tito soudci protestují proti pouhému zmražení svých platů a argumentují přitom svojí nezávislostí,“ vyjádřil se Zeman.
Jako rodilý uživatel českého jazyka dobře věděl, že i když neřekne slovo přímo, ale jen naznačí, že „jej nepoužije“, aby je vzápětí vyřknul, bude účinek stejný, jako kdyby prohlásil, že „soudci jsou nenažraní“. Ostatně je vidět, že platy soudců mu leží v hlavě, protože takřka stejnou formulaci použil i v nedělním Prezidentském Pressclubu na Frekvenci 1, kde dokonce prohlásil, že „zmražení by jim přineslo cumbajšpíl újmu asi deset až patnáct tisíc korun“. A protože se soudci odvolávají na svou nezávislost, znamenalo by to podle něj, že by se za těch 10–15 tisíc nechali zkorumpovat.
Na závěr pak pateticky popřál, aby noví soudci „dýchali ne-li se svým národem, tedy alespoň se státním rozpočtem a aby platy, které jim byly v minulosti přisouzeny, akceptovali. Bude-li situace v budoucnosti lepší, jistě jejich platy vzrostou.“
Bylo by to dojemné poukázání na sounáležitost s národem či alespoň státním rozpočtem, kdyby Pražský hrad v roce 2020 nevycucnul z vládní rozpočtové rezervy 215 milionů korun, čímž výdaje Kanceláře prezidenta republiky stouply z 419,3 milionů korun na 634,3 milionu. A ani tato částka nestačila, neboť Hrad se na nějakou korunu nekoukal a svoji útratu nakonec vyšrouboval na 654,4 milionu. Proč tedy nemohla kancelář počkat, „až bude situace v budoucnosti lepší“, stejně jako nově jmenovaní soudci?
„To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou,“ zaradoval by se feldkurát Katz otevíraje lahev dobrého vína.