Tehdejší předseda vlády Andrej Babiš a předseda KSČM Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Situace se v závěru boje o Hrad zpřehledňuje. Společnost se štěpí na dva tábory, rozhodne účast voličů ve druhém kole a jejich motivace. Zároveň se vyjasňuje, kdo za kým stojí. V tomto směru je Petr Pavel úspěšnější.
Finalisté prezidentských voleb postoupili s velkým náskokem a přibližně stejným výsledkem. Pokud se sečtou hlasy pro neúspěšné kandidáty, kteří vyslovili podporu postupujícím, má Pavel statisticky o 40 procent navrch. Jenže začíná se od nuly. Druhé kolo může ovlivnit účast dosavadních nevoličů, nebo naopak odrazující účinky mimořádně špinavé a vylhané Babišovy kampaně.
Voličská účast v prvním kole překonala nejen mobilizační druhé kolo v prezidentském klání před pěti lety, ale i účast v klíčových sněmovních volbách v roce 2021. To svědčí o hluboké polarizaci společnosti a významu, jaký lidé těmto volbám přikládají. Není jim jedno, kdo bude Českou republiku reprezentovat doma i navenek v nejvyšší ústavní funkci.
Babiš neuspěl
Jedním z důležitých vodítek je nyní veřejná podpora postoupivších kandidátů, a tady jsou patrné rozdíly. Za Petra Pavla se postavili Danuše Nerudová, Pavel Fischer, Marek Hilšer a Karel Diviš, přičemž první dva pomohou Pavlovi v závěru kampaně.
Andrej Babiš naproti tomu neuspěl. Nepodpořil ho žádný protikandidát, což lze považovat za vyjednávací fiasko. Adept SPD Jaroslav Bašta nepodpoří nikoho a už oznámil, že do urny hodí bílý lístek.
Proti Babišovi, ale i Pavlovi, se ostře vymezil i odstoupivší Josef Středula, i když skutečné pozadí tohoto kroku zůstává nejasné. Výzva, aby jeho sympatizanti volili Nerudovou, vyzněla do prázdna, ale nedá se očekávat, že by změnil názor.
Vládní kandidát?
V této souvislosti je nutné uvést na pravou míru opakovanou legendu, že je Petr Pavel vládní kandidát. Podle Babišova vidění světa je takovým kandidátem každý, kdo nechce vyvolávat destruktivní konfrontaci s vládou, i za cenu chaosu a rozbíjení konsenzu v klíčových zahraničně bezpečnostních otázkách.
Skutečnost je složitější. Pavel nenasbíral podpisy poslanců a senátorů, ale 83 tisíc občanů. Nežádal o přímou podporu žádnou stranu.
Pětikoalice se nakonec nesjednotila na jednom kandidátovi (dnes se ukazuje, že udělala dobře) a dala jen doporučení na výběr ze tří možností. Žádnému z nich nefinancovala kampaň. Pavel nevychází ze žádné stranické struktury. O kandidatuře uvažoval už před několika lety a nepodílel se na žádných vládních aktivitách.
Generála Pavla dnes navíc podporují i nevládní strany ze širšího politického spektra, jako je Strana soukromníků a Strana zelených. Za Pavla se nakonec po vyjasnění některých postojů „bez obav“ postavil i předseda ČSSD Michal Šmarda.
Sociální demokracie zároveň nepodpoří Pavla jako celek, což je důsledek přetrvávajícího vlivu zemanovské frakce. Nepodpoří ale ani Babiše, k čemuž má podle Šmardy spoustu důvodů.
ČSSD doplatila na vládní mesalianci s ANO pod Zemanovým patronátem citelnou ztrátou voličů, ale evidentně chybí ochota vyrovnat se s tímto dědictvím razantněji, přestože Zeman za několik týdnů končí.
Okamura lavíruje
Andrej Babiš je na tom v tomto ohledu hůř. U ČSSD narazil, i když jednotlivé hlasy může očekávat od zemanovců. Už krátce po prvním kole se snažil vyjednat podporu SPD přímo s Okamurou, ale i přes hradní spojku Jaroslava Foldynu.
Není jasné, o čem spolu jednali a co kdo komu nabízel, ale výsledek je jistě jiný, než Babiš očekával. Jednoznačně nezafungoval ani hradní tlak. Okamura se vymezil proti Pavlovi, což se dalo čekat, ale zároveň nevyzval k přímé Babišově podpoře.
Jednak by popřel sám sebe, když oligarchu řadil do jedné linie „globalistů“ s Fialovou vládou. Zároveň se musí obávat o svůj voličský elektorát, do něhož se predátorsky vlomil Babiš, jehož podpořila polovina voličů SPD.
Menší zlo
Babiš ale nakonec nezůstal jako jakešovský kůl v plotě. Kromě Hradu a několika marginálních národoveckých subjektů ho jako menší zlo podpořila KSČM. Oplácí mu legitimizaci na celostátní úrovni jako „demokratické strany“. I přesto, že pro ni mělo spojenectví s velkokapitalistou sebevražedné efekty.
Hlavní důvody podpory Andreje Babiše ale budou ideové. Komunisté zůstali propojeni se svými protektory v Moskvě, jež si nepřeje v čele země z bývalé sféry svého vlivu „proamerickou loutku“ NATO.
O tom svědčí i aktivizace prokremelské propagandy, nejen na přímo kontrolovaných internetových médiích. Těmto náladám se přizpůsobuje i Babišův irelevantní boj za mír, což byl obvyklý nástroj komunistů v brojení proti americkému imperialismu.
„Je to dobrá zpráva,“ uvítal oznámení KSČM Babiš s tím, že se teprve uvidí, zda mu to pomůže. Nikdo jiný z politických představitelů mu ale takto jednoznačně nevyšel vstříc. Kromě Miloše Zemana, Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého.
„Ano, dám hlas Babišovi, ale vyjadřovat se k tomu dále nechci,“ potvrdil Nejedlý Deníku N. Je přitom známo, že Andrej Babiš Nejedlého a Mynáře dlouhodobě nesnáší, což dal najevo po Zemanově zdravotním kolapsu před parlamentními volbami.
Tehdy avizoval, že vyčistí hradní kancelář, pokud by na něj přešly kompetence hlavy státu. Velmi problematická je i jejich role v třaskavé vrbětické kauze, kdy došlo v rozporu s předpisy ke skartaci desítek tajných dokumentů.
Manévry Hradu
Sázka hradního týmu na Středulu nevyšla, jelikož o své kompetenci nepřesvědčil ani stovky tisíc odborářů. Proto se nakonec duo Nejedlý-Mynář upnulo na Babiše, který by jim mohl díky svému bezzásadovému oportunismu nejlépe vyhovět.
Jako jediný jim mohl slíbit, že neprovede kontrolu hospodaření hradní kanceláře a personální průvan. Naopak je schopný uzavírat různé dealy, pokud mu Zeman pomůže na Hrad.
Ostatní kandidáti včetně Pavla avizovali pravý opak, což ohrožuje jejich zájmy, a větří budoucí komplikace. Z toho důvodu probíhaly podle Deníku N dlouhodobé kontakty mezi Hradem a Babišovou pravou rukou z Úřadu vlády ČR Tünde Bartha, kterou si chce bývalý premiér přivést jako hradní kancléřku.
Pokud dnes Miloš Zeman podporuje Babiše proto, že má na rozdíl od Pavla politické zkušenosti, nedá se mu věřit. Oba mají zkušenosti už z časů opoziční smlouvy k uzavírání velmi podezřelých a netransparentních dohod, což by se mohlo hodit i dnes.
Zemanovi se nedá příliš věřit ani jeho protiputinovský obrat, pokud mu nevadí prvoplánová kampaň jeho potenciálního nástupce s tzv. mírovým narativem zpochybňujícím dosavadní jednoznačné postoje České republiky k rusko-ukrajinskému konfliktu.
Jedním z leitmotivů těchto prezidentských voleb je proto kromě udržení jasného prozápadního kurzu definitivní rozbití mocenského kartelu Andreje Babiše a současného osazenstva Hradu.
