Andrej Babiš znovu perlil. V duelu s Petrem Pavlem pokračoval v neférových útocích a opakoval mírotvornou mantru. Nemůže jí věřit ani on sám, jelikož dříve prosazoval pravý opak. Prokázal neznalost bezpečnostní situace a poměrů v OSN.

Portál Deník.cz přinesl první ze série debat před finálním bojem o Hrad. Nastavila etalon, jak budou tyto souboje probíhat. Babiš se jájínkovsky chlubil, zpochybňoval soupeřovu kompetenci, ale často byl rozhozený, jen těkal a nebyl schopen svoje výpady doložit argumenty. Pavel působil klidně a věcně.

Tradiční lži

Expremiér zopakoval tradiční lži. Prezident nemůže zvyšovat daně, přijímat euro nebo zelený plán Green Deal, který ostatně sám odsouhlasil na evropské půdě, a dnes se k tomu nehlásí.

Dále čtěte

Agent Bureš rozjel špinavou kampaň. Sází na Zemana a Putinovu pátou kolonu

Andrej Babiš očekával jiný výsledek voleb, o čemž svědčí jeho dryáčnická reakce. Okamžitě vypadl z marketingové šablony nekonfliktního státníka a rozjel…

Ze stejného důvodu zní licoměrně ústřední motto jeho kampaně, že zastaví vládu, zabrání válce a bude pomáhat lidem. Nemá v rukou žádné legislativní nástroje, jak toho dosáhnout, kromě možnosti veta zákonů, jež může vládní koalice přehlasovat.

Při probírání bezpečnostních otázek se Babiš octl na velmi tenkém ledě. Druhou nejvyšší funkci v NATO, jež vynesla ocenění nejen Pavlovi, ale celé České republice, se pokoušel degradovat na roli jakéhosi zapisovatele.

Když byl konfrontován s manipulativními billboardy šířícími strach z války a urážející „válkychtivé“ vojáky, označil je naopak za pozitivní výzvu.

Je trvalý mír iluze?

„Nestraším válkou, nejsem válečník. Nesouhlasím s panem Pavlem, že trvalý mír je iluze. My tu máme mír od druhé světové války. Já nechci válku, já tu chci mít mír dál, a o to bych usiloval,“ deklamoval. O válce prý mluví vláda. Jenže jak nazvat devastaci anektované země nedaleko našich hranic, jež vyvolala exodus téměř půl milionu uprchlíků jen na naše území?

Babiš si skutečně nevšiml, že trvalý mír je iluze. To bychom mohli zrušit obrannou alianci NATO a tvářit se, že nám nehrozí žádné nebezpečí ani ze strany Putinovy zvrácené diktatury, vyhrožující jadernými útoky na Evropu.

„Historie lidí je historie konfliktů, ty konflikty jsou větší nebo menší a nakonec i od druhé světové války jsme měli v Evropě válku v Jugoslávii, což pan Babiš možná nezaznamenal. Teď máme další válku na Ukrajině a Ukrajina je Evropou,“ reagoval Pavel. To podle něj neznamená, že se nemáme o mír snažit, a od toho je NATO.

„Já mluvím o Evropě,“ reagoval překvapivě Babiš, který zřejmě nepovažuje Balkán za součást Evropy. „Humanitární bombardování Jugoslávie mě opravdu mrzí a je škoda, že tomu někdo nezabránil,“ přidal svůj velmi zjednodušený pohled na krvavé události provázející rozpad Jugoslávie.

Pominul, že zásah NATO v Srbsku se odehrál po desetiletém válečném konfliktu. Režim prezidenta Miloševiče prováděl masové etnické čistky a nereagoval ani na výzvy OSN k ukončení konfrontace. Nedlouho poté došlo ke zklidnění situace na Balkáně a Miloševič skončil před mezinárodním soudním tribunálem v Haagu.

Naivní posel světa

„My jsme po druhé světové válce založili organizaci OSN, tam je ta bezpečnostní rada OSN, tam sedí ty velmoci a ty by se měly domluvit. Takže já chci, aby byl mír a nebyla válka,“ použil Babiš další berličku, jako by někdo kromě Putina chtěl něco jiného.

Dále čtěte

Generál uspěl. Ale s podceňováním venkova se musí skončit. Obrátíme se na miliony domácností s jasným vysvětlením

Generál Petr Pavel uspěl a oslovil více lidí, než předvídaly průzkumy. Získal 35 procent hlasů. Také se ale naplnila hororová…

Radou bezpečnosti OSN často argumentovali komunisté. Je známo, že její akceschopnost blokuje právo veta velmocí, v tomto případě Ruska a Číny. Proto nemá žádnou sílu, aby donutila Putina k ukončení imperiální agrese.

O tom se přesvědčil generální tajemník OSN António Guterres, který se označil za posla světa. Už loni v dubnu navštívil Moskvu a jednal s Putinem a ministrem zahraničí Lavrovem. Ve skutečnosti jen asistoval u ruské interpretace „speciální operace“ na „nacistické“ Ukrajině.

Lavrov na společné tiskové konferenci utnul veškeré debaty o ukončení války, jelikož „Ukrajina stále drží své linie“. Zároveň ocenil Guterresův „chápavý“ přístup k Moskvě, který jen posloužil její propagandě. Podobně do prázdna vyznívají pověstné telefonáty francouzského prezidenta Macrona, jemuž Putin nepokrytě lhal.

Moskva trvá na tom, že jediným možným způsobem ukončení války je kapitulace Ukrajiny, jež by se měla vzdát okupovaných území nelegálně připojených k Ruské federaci. Tento akt, ne nepodobný hitlerovskému obsazení Sudet, by měl být stvrzen ukončením protiruských sankcí.

Prázdné floskule

Babiš nenabízí kromě prázdných floskulí žádný model, jak válku ukončit, jelikož Ukrajinci, bránící svoji zemi před agresorem, se nevzdají. K čemu vedlo „mnichovanství“ evropských elit v roce 1938? K obsazení Československa nacisty a později v roce 1968 sovětskými komunisty.

Realita je dnes jiná. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg přislíbil Ukrajině, že může brzy očekávat další dodávky těžkých zbraní od západních zemí. Pokud by byl Babiš prezidentem, torpédoval by tuto strategii? Vyzýval by vládu, ať ukončí pomoc Ukrajině?

Nelze se ubránit dojmu, že šéf ANO připomíná mírotvorce z někdejší Světové rady míru, založené v době studené války z popudu Sovětského svazu, který ji financoval. Tato mezinárodní organizace sdružující kryptokomunistická mírová hnutí z celého světa ostře kritizovala vojenské angažmá NATO a Spojených států, ale nikdy intervence SSSR, včetně invaze do Maďarska a okupace Československa.

Dále čtěte

Tradiční Babiš na Nově. Chvástal se, mystifikoval a sliboval, co nemůže splnit

Poslední předvolební debata na Nově nepřinesla větší vzruch. Překvapením není ani návrat Andreje Babiše do ringu tak, jak ho všichni…

Rozpad SSSR, který vedl ke ztrátě finančních zdrojů, způsobil její zhroucení. Obnovení podobné sítě prokremelských kolaborantů zapojených do hybridní války proti Západu zesílilo po anexi Krymu v roce 2014.

Cynický kalkul

Babiš nyní sehrává roli naivního posla míru, ale ve skutečnosti předvádí cynický kalkul. Kdyby nepotřeboval oslovit elektorát SPD, KSČM a národovecké fronty, klidně by se stylizoval do role jestřába jako ve své volební knize „O čem sním, když náhodou spím“ z roku 2017. Tehdy horoval pro to, aby se NATO kvůli hrozbám nelegální migrace změnilo z obranného paktu na útočný.

Ještě čtyři dny po loňské únorové invazi mluvil jinak. Vyjádřil absolutní podporu prezidentu Zelenskému a vyzval k uklidnění situace.

„Bohužel musíme zbrojit. Není to naše vina, ale musíme reagovat na to, co dělá Rusko. Naším úkolem je přesvědčit naše partnerky, naše manželky, matky, aby se nebály. Ta neomluvitelná agrese Ruska na Ukrajině je absolutně nepřijatelná,“ uvedl.

Dnes straší naše manželky, partnerky a matky válkou, jen když mu to vynese voličské hlasy.