Prezident Miloš Zeman mizí na celé dny a nemáme o jeho životě a díle žádných zpráv. Proto také na různé události reaguje opožděně, popřípadě se reakce nedočkáme vůbec.

Společnost už si na mlčení prezidenta celkem zvykla a nijak jí jeho výroky nechybí. Faktem ovšem je, že za ty peníze, které občané z daní investují do provozu prezidentské kanceláře a do prezidenta samotného, bychom se chtěli dočkat aspoň nějakých přijatelných symbolických úkonů.

Bylo by třeba hezké, kdyby prezident reagoval na nehorázné činy různých režimů, jako to běžně státníci v demokratických zemích dělají. Po faktickém únosu běloruského novináře Romana Protaseviče jsme se ale nejdřív nedozvěděli nic. Pak přišlo jen dost bezzubé sdělení Jiřího Ovčáčka na twitteru: „Plně podporujeme pozici České republiky na summitu EU ve věci faktického únosu civilního letadla v Bělorusku.“

Předně nevíme, kdo je to „my“. Ovčáček to tvrdí na svém twittrovém účtu, o kterém kdysi prohlašoval, že je jeho soukromý (ač na něj v pracovní době pilně pořád něco píše). Nenamáhal se ani s formulací, že „prezident republiky…“ a tak dále. Prostě společenská ignorance.

Slovenská prezidentka napsala hned v neděli večer: „Mimořádně znepokojivé zprávy o nuceném přistání dopravního letadla v Bělorusku a zadržení opozičního aktivisty. Vyšetřování je nezbytné – každé porušení mezinárodního práva musí mít následky.“

U nás se mluvčí Ovčáček zmohl na to podivné sdělení až druhý den. Není tam ani nic o tom, oč se vlastně jedná. Jako by měl někdo vnitřní blok napsat, že byl unesen opoziční novinář. Považte, příslušník samozvané kasty hyen. Novináře pan prezident nenávidí a Vladimiru Putinovi kdysi sdělil, že je jich příliš mnoho a měli by se postřílet. Ten humor tehdy možná poněkud zarazil i zkušeného čekistu. Asi se Putinovi nelíbilo, že by to mohlo vzbudit nějaké asociace. V Rusku už bylo zastřeleno docela dost opozičních novinářů, tak snad aby si někdo nemyslel, že je to ještě k smíchu, když už se nikdy nevypátrá, kdo ty vraždy objednal.

Měli jsme tady celou sérii mlácení lidí v ruských ulicích a zatýkání, to samé v Bělorusku. Miloš Zeman mlčel jako hrob. Jak by se ovšem mohl nějak vyslovit, když to provozuje Vladimir Vladimirovič a v sousední zemi jeho loutka Lukašenko. O Číně škoda mluvit. Tam řádí jeho „dlouholetý přítel“ Si Ťin-pching jako rudý císař. I pana poradce pana prezidenta to tam jaksi semlelo.

Jak říká staré úsloví: „Kdo mlčí, souhlasí.“ Miloš Zeman mlčí. Pokud tedy nepronáší nějaká velmi pochybná moudra nebo přímo dezinformace.

Takový nedostatek slušnosti a charakteru je v politice skutečně ojedinělý, aspoň v té demokratické. Miloš Zeman ovšem nevypadl z nějakého létajícího talíře, ale někdo ho zvolil a některé politické síly ho v jeho pozici stále drží. Tahle nemocná společnost se bude léčit dlouho.