Zničený ruský tank T-72, ilustrační foto FOTO: Mil.gov.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Mil.gov.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Ruské nezávislé médium Mediazona se věnovalo speciálním výstavám, které jsou povinna ruská muzea od loňského května pořádat. Rozhodl o tom sám ruský vůdce Putin, aby byla obyvatelům zprostředkována „skutečnost speciální vojenské operace na Ukrajině“. Spíše to však připomíná marnou snahu zamaskovat statisícové ztráty a prezentovat poddaným aspoň něco, co lze vydávat za úspěch.
V rámci výstav muzea prezentují něco, co by šlo nazvat směsicí patetického pseudovlastenectví, vzpomínek na mrtvé a prezentováním předmětů ukradených ukrajinským padlým či zajatcům a vydrancovaných z obydlí ukrajinských civilistů.
A tak mají návštěvníci možnost na vlastní oči spatřit vojenské uniformy spolu s dětskými dopisy na frontu, ale také osobní věci padlých vojáků či vydrancované „trofeje“ z okupovaných území či osobní věci mnoha padlých či zajatých ukrajinských vojáků.
Doporučení pro to, co a jakým způsobem prezentovat, vypracovává přímo ruské ministerstvo kultury, které dává i závěrečnou „bumážku“, jíž v konkrétním muzeu legitimizuje jediný správný, ruský pohled na výklad dějin Ukrajiny.
„Zajistit vytvoření muzeí, regionálních, obecních či na bázi vzdělávacích organizací, věnovaných událostem speciální vojenské operace a hrdinským činům jejích účastníků,“ rozhodl Putin po loňském únorovém setkání se zástupci veřejných vlasteneckých a mládežnických organizací ve Volgogradu. A jak car rozhodl, tak poddaní začali konat. V ruských regionech se jako houby po dešti začaly množit výstavy s exponáty věnovanými válce na Ukrajině.
Mediazona například upozorňuje, že na konci května byla v Penze, která leží v Povolží asi 700 kilometrů od Moskvy, v rámci Noci muzeí otevřena výstava „Neopouštíme své vlastní“, protože mnoho obyvatel Penzy se války účastní. V červnu pak byla v Ulan-Ude v Burjatské republice, odkud rovněž tisíce mužů bojují v okupační armádě na Ukrajině, zahájena výstava, na které byly prezentovány „věci, které dříve patřily Ukronacistům“. Šlo například o ukrajinské školní atlasy a fotografie vojáků ukrajinských ozbrojených sil nalezené v osadách obsazených ruskou armádou.
Takových výstav se po celém Rusku podle Mediazony koná několik desítek. Některé exponáty však byly podle Mediazony získány v důsledku rabování. Jako příklad jsou zmiňovány dopisy od frontového vojáka z roku 1945, které poslal do své rodné vesnice v Luhansku, nebo pamětní jednohřivnová mince vydaná k mistrovství Evropy ve fotbale, jež se na Ukrajině konalo v roce 2012.
Jak se podařilo novinářům z Mediazony zjistit z uniklých interních dokumentů Surgutského muzea místní tradice, přikazuje ministerstvo kultury Ruska spolu s Ruskou historickou společností, aby byly vystavovány osobní věci ruských vojáků, transparenty ukrajinských jednotek, ukořistěné zbraně, „dětské hračky se stopami krve“, „rozbité a poškozené náboženské předměty: ikony, lampy, rámy ikon“ a další „každodenní předměty naznačující humanitární katastrofu“. Spolu s tím jsou v dokumentech přesně uvedeny podrobné informace, jak mají být popisovány dějiny Ukrajiny přesně v duchu proruského výkladu z druhé poloviny 19. století.
Rusové tedy nemohou zapřít, že se opětovně inspirovali u nacistů. Vždyť od prosince 1941 do roku 1943 cestovala z Vídně přes Prahu po Berlín a následně do dalších německých měst putovní propagandistická výstava Das Sowjet Paradise neboli Sovětský ráj, která byla vytvořena a obyvatelstvu nucena, aby ospravedlňovala nacistický útok na tehdejší Sovětský svaz. Pro účely této výstavy byly sesbírány „trofeje“ v nejrůznějších oblastech okupovaných částí Sovětského svazu. Podobnost vskutku nikoliv náhodná.
