Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Státní svátek, který slavíme 28. října, se v minulosti stával často signálem pro různé pofiderní figurky, aby exhibovaly ve snaze na sebe upoutat mediální zájem. Letos se k těmto lidem přidal i Václav Klaus, který „zaskočil“ za svého přítele, hospitalizovaného prezidenta.
Bývalá hlava státu si ve čtvrtek v Míčovně na Pražském hradě připomněla, jaké to bylo, když ji ještě všichni brali vážně a měla respekt. Rozhodně to však bylo jen díky tomu, kde se akce, pořádaná kontroverzním Českým svazem bojovníků za svobodu, konala. Slova Václava Klause naopak ukázala, jak můžeme být rádi, že už v čele státu nestojí.
Exprezident se totiž stále intenzivněji stává tlampačem výroků, za něž by se nemusely stydět ani extremistické strany. Zároveň Klaus jaksi nepochopil, že jako bývalý nejvyšší ústavní činitel má stále odpovědnost za své jednání. V době koronavirové pandemie ukazovat lidem, že nenosit ochranu úst je výraz revolty, totiž skutečně není tím, co by mělo sloužit jako následováníhodný příklad.
Klaus zřejmě našel nový směr svého politického směřování. Odklonil se od Občanské demokratické strany, kterou zakládal, pomluvil jejího současného předsedu Petra Fialu a začal názorově tíhnout spíš k hnutím typu SPD. Když si Klaus junior po vyhození z ODS stvořil vlastní stranu Trikolora, bylo jasné, kde exprezident zakotví.
Než se však stačil řádně do politiky vrátit, jeho syn z ní pro změnu utekl a Klaus tak zůstal pouze věčným křiklounem, schovaným za zdmi vlastního institutu. Před volbami se ovšem začal i díky CNN Prima News, která má slabost pro zvláštní typ hostů svých politických debat, opět dostávat do povědomí veřejnosti.
Spekuluje se i o Klausově návratu na Hrad, a proto se jeho vystoupení ve státní svátek pro mnohé stalo symbolem jeho vysněného comebacku. Jak se ovšem zdá, pokud by se skutečně bývalá hlava státu pokoušela o znovuzískání prezidentského postu, tvrdě by narazila.
Od dob, kdy Klaus tvrdil, že globální oteplování neexistuje, a jezdil pouze na pravicových lyžích, nikoli levicovém snowboardu, se toho totiž dost změnilo. Například by lidé na Hradě zřejmě nechtěli dalšího nekritického obdivovatele Ruska, jemuž by byl ochoten sloužit, který navíc na rozdíl od Miloše Zemana nechápe, v čem je pro Českou republiku důležité být součástí Evropské unie.
Právě „svatý“ boj proti ní se pro Václava Klause stal hlavním smyslem jeho současného politického života. Byl i stěžejním poselstvím projevu k 28. říjnu. Naštěstí se však tento výstup neodehrál ve Španělském sále při předávání státních vyznamenání, ale jen v Míčovně. A nepronesl ho prezident, ale muž, který si zavzpomínal na dobu, kdy jeho názory měly nějakou váhu.
