Po téměř čtyřiašedesáti letech od vyhlášení příměří v Koreji stojí svět zase jednou před situací, kterou zažil už několikrát. Jedna strana (obyčejně KLDR) vyvolá krizi a obavy z obnovení nepřátelství, načež vystrčí z bunkru olivovou nebo jinou ratolest a začne se chovat civilizovaně. Po nějaké době, může to být i řada let, se urazí, uzavře se před světem a začne mu vyhrožovat krvavou lázní a zničením. Pak zase zamává zelenou ratolestí a s úsměvem na tváři promluví o usmíření a konstruktivním dialogu. Dodnes nikdo nevypátral, zda se jedná o důsledky vnějšího tlaku, vnitřní krize, dobré nebo špatné nálady vůdce, vliv slunečních skvrn, alkoholu, duševního pohnutí či návalu dobrodušnosti.
Na Nový rok 2018 Mladý vůdce severokorejské diktatury obrátil svou širokou tvář k jihu a nabídl „jižnímu sousedovi“ účast svých sportovců na zimní olympiádě v Pyongčchangu. Nikoli v Pchjongjangu, jak ke své škodě zjistil jeden keňský funkcionář, který si v roce 2014 koupil letenku na konferenci OSN do špatné destinace a stálo ho to 500 USD na pokutě za pokus o vstup do KLDR bez platného víza.
Mladý vůdce má, co chtěl – pozornost světové politické a mediální scény, a to pozornost pozitivní. Stačilo k tomu málo. Naznačil ochotu vyslat sportovce a jihokorejský liberální prezident okamžitě nabídl jednání „v libovolném formátu“.
Jako pozitivní reciproční gesto přišel hned následující den telefonát ze Severu na Jih. Pokrok? Kdepak, jen návrat ke komunikaci speciální linkou, kterou KLDR sama zastavila v únoru 2016. Od té doby jihokorejská strana doslova denně telefonovala na Sever, aniž by tam někdo zvedl sluchátko. Dnes (3. 12.) ráno místního času přišel hovor ze Severu. Trval 20 minut, během nichž si styční důstojnici sdělili svá jména a prověřili kvalitu spojení.
Soudruh Ri Son-gwon, předseda Výboru pro mírové znovusjednocení, oznámil, že to byl sám Vůdce, kdo vydal rozkaz ke znovuotevření komunikačního kanálu v Pchanmundžomu. Citoval také prohlášení Kim Čong-una, že „velice oceňuje a vítá“ podporu prezidenta Moona Kimově mírové nabídce. Podle jihokorejské agentury také Ri řekl, že „Vůdce zdůraznil, že jestli se mezikorejské vztahy zlepší naprosto závisí jen na Severní a Jižní Koreji“.
Sice pochybuji, že použil právě tato slova (například KLDR není žádná „Severní Korea“), ale jasně tím naznačil, s kým chce mluvit a komu do toho podle něj nic není. Kim prý také přikázal všem představitelům a funkcionářům rychle přijmout opatření vůči jihokorejské straně „s upřímností a poctivostí“.
Nejen v Jižní Koreji to vyvolává dojem, že se Kim pokouší vrazit klín mezi Jižní Koreu a USA. Vlídný tón vůči „jižnímu sousedovi“ totiž kontrastuje s nekompromisním postojem k „nepřátelským USA“.
To je natolik průhledné, že to nejspíš nebude pravda. USA se prostřednictvím svého prezidenta a velvyslankyně v OSN zapřísahají, že „nepřipustí jadernou Severní Koreu“, jenomže ta už jaderná je. Spíš to vypadá, že vedení KLDR je spokojeno s dosaženým stavem.
Nemůže ignorovat tvrdé a bolestivé sankce proti své zemi, protože USA začaly zasahovat i proti těm, kdo je porušují. Nemůže ignorovat oficiální postoj Číny a Ruska, které se nabídlo jako zprostředkovatel k jednání mezi KLDR a USA. Nemůže ztratit tvář tím, že se začne ucházet o rozhovory s USA – rovnalo by se to uznání porážky. Je tedy lépe využít logickou, srozumitelnou a na první pohled velice konstruktivní cestu přes jižního souseda.
Možná se dočkáme obnovení výroby v Kaesongu, návštěv členů rozdělených rodin a něčeho, co by se dalo přirovnat k Sunshine Policy, ovšem à la Pchjongjang. Slunce by při ní svítilo ze severu, takže v nějaké opravdové léto bych velké naděje nevkládal. To se spíš dočkáme dalšího rozkolu, hádky a přerušení telefonického spojení. Vyloučit se nedá nic, a tak budeme doufat, že tentokrát bude pokračování pomalé, dlouhé a s dobrým koncem pro všechny zúčastněné.
