Česko má svůj velký případ sexuálního zneužívání katolickým knězem. Případ ale končí přesně opačně, než jsou světová média zvyklá: Osvobozením nevinného duchovního.

Děsivou cestou profesní likvidace a zničené pověsti prošel katolický kněz Adam Stanislav Kuszaj. Ten byl v roce 2011 odsouzen k podmíněnému trestu za zneužívání šestnáctiletého ministranta. Zdánlivě nízký trest v tak vážném deliktu přitom již tehdy mohl ukazovat na nejistotu soudu, který měl ovšem v tom případě postupovat ve prospěch obviněného.

Ve středu 13. 2. jesenický okresní soud Kuszaje zprostil v obnoveném řízení obžaloby. Kněz byl odsouzen nespravedlivě. Soudce Miloš Kubíček v rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. „Kuszaj byl odsouzen neprávem na základě nevěrohodné výpovědi mladíka. Obnovu řízení soud povolil v listopadu 2016. Svou významnou roli v případu hrál revizní znalecký posudek.“

„Absentuje jakýkoliv přímý důkaz o vině obžalovaného. Výpověď poškozeného ve světle revizního znaleckého posudku nemůže být důkazem, neboť podle posudku je nevěrohodná. Rovněž výpovědi svědků v obnoveném řízení svědčí ve prospěch obžalovaného a v neprospěch poškozeného. Soud proto rozhodl ve prospěch a obžaloby jej zprostil,“ sdělil soudce Miloš Kubíček.

Trest byl duchovnímu nakonec na základě amnestie prominut, ale stejně byl kněz zbaven svého duchovního úřadu a nemohl působit. „Mám radost, samozřejmě, ani to nemůžu vyjádřit, jsem tím vším unavený. Chci se vrátit ke kněžské službě, je to můj sen a chci ho naplňovat,“ řekl pro ČTK Kuszaj, který po odsouzení několik let pracoval v dělnických profesích

Obhájkyně Zuzana Kožnárková tento výsledek soudu čekala: „Jednalo se nejen o zásadní svědectví tří osob, kterým se měl poškozený svěřit, že si obvinění vymyslel, ale i další důkazní materiál, který jednoznačně nevinu klienta podporoval.“

Předchozí rozsudek stál na závěrech znalkyně, jejíž metody později revizní znalci označili za nevhodné a zastaralé. „Znalci dospěli vůči poškozenému k závěru, že se jedná o natolik patologickou osobnost, v níž se pod maskou rádoby hodného chlapce ukrývá predátor, který parazituje na druhých, a bohužel k tomu zneužil i mého klienta.“ doplnila Kožnárková. Mladík na své verzi i nadále trvá.

Tento případ přinejmenším ukazuje, jak je celá záležitost kolem zneužívání citlivá. Církev je pod veřejným tlakem, aby se k tomuto problému postavila otevřeně a eticky. Na druhé straně ale stojí před dilematy, jak se postavit k obviněným z vlastních řad, pakliže neexistuje jistota spáchaného deliktu. Ve Spojených státech například důvěryhodnost katolické církve po skandálech se sexuálním zneužíváním strmě padá. Podle prosincového průzkumu amerického Gallupova ústavu ve srovnání s rokem 2017 poklesla o 18 procent na rekordně nízkých 31 procent. Pro srovnání – u nás podle CVVM (listopad 2018) církvím rozhodně důvěřuje 5 procent lidí a spíše 25 procent. Spíše nedůvěřuje 31 procent a rozhodně nedůvěřuje 36 procent. Tady jsou církve uvedeny hromadně, ale můžeme předpokládat, že to odráží významně vztah ke katolické církvi jakožto nejpočetnější u nás.

Svou roli sehrává i to, že některá média v takových případech vycházejí z představy „sprostého podezřelého“. Neděje se to jen v případě duchovních, do podobné situace se může dostat i obviněný politik (jako korupčník), jeden z rozhádaných rodičů (jako tyran), zdravotník (jako sestra smrt) a podobně.

Napáchané škody na pověsti se pak sotva dají přiměřeně napravit.

S využitím informací serveru Christnet.cz.