Milan Knížák napsal „otevřený dopis“ premiérovi Petru Fialovi. Podle něj za Fialovy vlády směřujeme k totalitě. Pan Knížák si přece totalitu pamatuje, aspoň to předpokládáme, tak je zajímavé, co ho k tomu vyhlašování nesmyslů vede.

Je to skutečně pozoruhodný výron dezorientované duše. „Pane premiére, žádám Vás tímto o okamžité odvolání ministryně obrany Jany Černochové. Aféra, kterou vyvolala kolem zcela standardního prohlášení sportovce Svobody, je ponižující pro celou naši společnost. Ukazuje, že se přes všechny Vaše námitky opravdu vracíme zpátky k totalitě,“ začíná Knížák.

Tak si zase zopakujeme, asi marně, že žádáme o to, na co máme právo, v tom ostatním prosíme. Prosit zřejmě lidem jako Milan Knížák přijde pro velikány jejich druhu ponižující, tak žádá. Protože na to nárok nemá, je poněkud směšný.

Dále čtěte

V Americe není demokracie, když tam mohou zavřít prezidenta, tvrdí ruský oligarcha. V Rusku je pak nejspíš superdemokracie

Za takzvaného socialismu nás státní televize (jiné nebyly) oblažovala záběry z různých demonstrací proti vládě, americkým raketám a proti všemu,…

„Každý občan naší republiky má právo na osobní názor, je to základní princip demokracie. Neexistuje státní názorová silnice, z které se nesmí uhnout. I zaměstnanec ministerstva vnitra a obrany může říkat, co si myslí, pokud neprozrazuje státní tajemství. Pokud uhneme, byť jen o milimetr, z cesty osobní svobody, dopouštíme se tím zločinu proti demokracii. Vaším jednáním zabíjíte pravdu a svobodu,“ horlí výtvarník skoro jako Václav Havel, když psal Gustávu Husákovi. Pak přechází do symbolického výkladu jako nějaký starokřesťanský autor.

„Vybrali jste si pro váš útok na svobodu opravdu vhodný terč. Skandalizovaný sportovec se symbolicky jmenuje SVOBODA. Volání SEBERTE SVOBODOVI SVOBODU je ukázkou pokleslosti Vaší vlády,“ zabrušuje pan Knížák do politologických a etických hlubin.

Poté vysvětluje, že byl „šťasten“, když „přestala hegemonie A. Babiše“, ale Fialova vláda podle něj není schopna vládnout. Je ale tak vstřícný a demokratický a ví, že by došlo k „obecné destabilizaci“, kdyby odstoupili všichni, tak jen žádá „okamžitou demisi ministryně války Jany Černochové“.  Dodává: „Stydím se za to, že reprezentuje náš stát.“

Takže k věci. Olympijský vítěz v moderním pětiboji a předseda Komise sportovců ČOV David Svoboda v České televizi hovořil o anketě mezi českými sportovci, v níž se vyjadřovali k tomu, zda připustit ruské a běloruské sportovce do kvalifikací a na olympijské hry. Svoboda mimo jiné třeba řekl větu, že „první obětí každého válečného konfliktu je pravda, máme spoustu informací, někdy protichůdných“. Také to, že rezoluce OSN o tom, že Rusko je agresorem, může být mýlka.

Dále čtěte

Černochová nebo Pekarová. Červený hadr pro zakomplexované jedince

Poslední výlev Jiřího Peňáse z Echa24 na adresu ministryně obrany Jany Černochové zapadá do folklóru zakomplexovaných osob, které se navážejí…

Pak v rozhovoru pro Seznam Zprávy klopotně vysvětloval, že to tak nemyslel a vlastně je oběť toho, že mu někdo kladl otázky. „Já jako sportovec i voják osobní nebo politické názory v podstatě nikdy neříkám. Ani jsem to neměl v úmyslu, ale byl jsem tam v podstatě naveden moderátorkou a nechal jsem se do té pasti vlákat. To považuju za svoji chybu,“ vykládal Svoboda, kterému zřejmě doteď nic nedošlo. Když se má jasně vyslovit k ruské agresi, kroutí se jako had.

„Takže je Rusko agresor, který páchá na Ukrajině, na území svobodného státu, válečné zločiny? No, tak já na tohle názor mít vlastně nemůžu, já jako nemám žádný informace. Mluvilo se o rezoluci OSN. No, tak ta je všeobecně přijímána, ale…

Počkejte, vy nevidíte ty záběry, co se na Ukrajině děje? Jak Rusové ostřelují civilisty, vraždí ty civilisty, znásilňují civilisty? No, je to strašný. S tím nikdo nemůže souhlasit.“

A pak pokračuje.

„Diskutovala se problematika, ještě není rozhodnuto, ale diskutovala se problematika, jestli pustit ty ruské a běloruské sportovce pod neutrální vlajkou, případně po splnění dalších podmínek, ke startu na olympijských hrách. Pokud neporušují Olympijskou chartu, tak je to prostě v souladu s tou chartou, a to je celé. Mně tam šlo o ochranu nevinných sportovců,“ vykládá o sportovcích, kteří jsou příslušníky ruské armády a někteří okázale podporují Putinův zločinný režim a současné válečné tažení.

„To já nechci vůbec soudit tohleto. Já v Rusku nežiju, nevím, jaká tam je nálada. Nikoho ani neobhajuju, prostě vůbec takhle do toho zase nechci se dostat, nikoho jako vůbec ne. Rusů, Bělorusů, já to nevím, prostě ta pravda,“ vymlouvá se. Nebo prostě skutečně neví, a pak je duše prostá. Mezitím měl ale čas se na to mrknout a zjevně to neudělal. Nebo udělal a nechce se vyslovit.

Příslušník naší armády veřejně mate veřejnost, přinejmenším tu její část, která je poněkud dezorientovaná. Byl za to napomenut a panu Knížákovi se to nelíbí.

Nepřekvapuje. Jak už jsme tu psali, v prosinci například vykládal: „Já nevidím rozdíl mezi systémem v Rusku a na Ukrajině, je to zkorumpovaná společnost na obou stranách, nikdy žádná demokracie. Připadá mi, že na Ukrajině je to o něco horší, poněvadž z Ruska lidi neutíkají tak zuřivě jako z Ukrajiny.“

Tak on nevidí rozdíl. Na Ukrajině jsou svobodné volby, v Rusku žádné. V Rusku vládne bez jakékoli veřejné kontroly klika, která začala válku a vraždí lidi. Korupce je tam přímo podstatou celého systému. Ale náš výtvarník je odvážný disident a bojuje za svobodu slova. V podstatě není moc originální, stejně to dělá Václav Klaus a další chápači Putina, kterým nejde přes pusu sdělení, že Putin je zločinec. Když takovým osobám jejich zmatenost někdo připomene, křičí něco o jediné pravdě, nové cenzuře a návratu totality. Přitom jen příslušník armády plácal nesmysly, které zamlžovaly ruské válečné zločiny, opakoval propagandistickou mantru, že pravdu neznáme. Měl mluvit aspoň jen sám za sebe a dovzdělat se.

Prožíváme dobu, kdy díky svobodě slova kolem sebe denně vidíme duševní hnilobu. V rámci svobody slova to tak označujeme. A je nám úplně jedno, co pan Knížák „žádá“.