Soudruh Jan Klán, předseda OV KSČM v Kutné Hoře, v Haló novinách odhalil, v čem byla chyba minulého režimu. Prý tu bylo moc těžkého průmyslu. Dnes jsou to samí humanitní studenti, co nemohou najít práci, leda někde u pokladny.

Tak asi by měl doložit svá tvrzení nějakými čísly a vyrovnat se s tím, že absolventi vysokých škol, včetně těch humanitních, nacházejí práci docela dobře. Protože i odtažité obory někdy vyžadují, aby se člověk aspoň naučil nějaký jazyk, takže se zas tolik neztratí. O to ale nejde.

Klán se nám pokouší vnutit své srovnání staré a nové doby: „Společenské procesy se nám postupně opakují, akorát se nám představují jako fraška. Chtěli jsme se kompletně odlišit od světa, který prý před třiceti lety skončil. Výsledky se dostavují v celé své kráse i nahotě. Všichni stále křičí, volají: Máme demokracii! To je to nejkrásnější a nejcennější, co můžeme mít. Ale zapomínají dodat, že na to musíme mít (hlavně peníze). Před třiceti lety si téměř všichni nasadili ‚svěrací kazajku‘, která se dává těm, kdo začínají šílet. A v té době šílelo hodně lidí, protože říkali (někteří to říkají stále), že co je komunistické (socialistické), je špatné. Jenže to nebyla pravda, ale svěrací kazajka zůstala dodnes.“

Nějak není jasné, o čem mluví. Svěrací kazajka se nasazuje takzvaným šílencům a podobně. Ale autor by neměl v popisu doby zas tolik veřejně riskovat, když líčí fantastické a neexistující světy a touží je uskutečňovat. Zvlášť když máme zákon na to, že minulý režim byl zločinný. Potřebné péče o duševní stav by se mělo dostat těm, kdo žijí v setrvalých bludech a pokouší se podle nich ovlivňovat svět normálních lidí.