Komunistická mládež na vzestupu: Mladí komunisté chtějí k moci a stará garda jim v tom překáží

Mladí komunisté KSČM

Europoslankyně Kateřina Konečná a mladí komunisté | FOTO: Mladí komunisté KSČM

Komunisté už řadu let řeší omlazení svých stranických kádrů. Je to logické. Průměrný věk členské základny komunistické strany je hodně nad 70 let, a pokud se to má změnit a partaj má navenek působit alespoň trochu svěžím dojmem a ne jako přízrak z minulosti, těžko se to může obejít bez mladých tváří. Jednou z nich je předsedkyně Komise mládeže Ústředního výboru KSČM Petra Prokšanová, která právě omlazení Komunistické strany Čech a Moravy velmi silně prosazuje. Mládí ovšem není všechno a samo o sobě není lékem na veškeré problémy, které komunistickou partaj v současné době trápí.

Petra Prokšanová, která má v letošních podzimních volbách kandidovat na komunistické kandidátce do sněmovny ze čtvrtého místa v Praze, napsala do Haló novin článek s krásným titulkem KSČM se omlazuje v potu tváře. Prokšanová v něm členům a příznivcům komunistické strany oznamuje asi následující: Žádoucí omlazení v partaji probíhá, ale pokud nemá zůstat někde na půli cesty, musíme přidat, protože zatím je polovičaté a nedotažené.

archiv

Šéfka komunistických mládežníků píše: „Je stranickým evergreenem posledních let volat po omlazení. Omlazení stranického aparátu, omlazení kandidátek, omlazení komunikace s veřejností… A zdá se, že alespoň někde se skutečně blýská na lepší časy. Jinde však stále nejsme schopni překročit svůj vlastní stín. Někteří soudruzi a soudružky se dál křečovitě drží otěží, ačkoliv už ztrácejí dech a neúprosně letící běh dějin jimi smýká prašnými cestami sociálních sítí a veřejného mínění,“ kritizuje zasloužilé funkcionáře Petra Prokšanová.

Je přitom jasné, co po nich mladá komunistka chce a jakým směrem je tlačí. Ve své nelítostné partajní kritice jde směle k cíli a ohledně zkušených a desítkami let prověřených spolustraníků lamentuje: „Nevidí, neslyší, nedbají. Nedokáží důstojně ustoupit do ústraní a převzít role mentorů, kterou mladí tak zoufale potřebují a které by se jistě zhostili s grácií. Škoda. Současný stav neprospívá vůbec nikomu. A nejméně lidem, jejichž zájmy má komunistická strana hájit,“ pokračuje ve svém útoku na gardu starých komunistů předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM.

Je vtipné, že velmi expresivní sousloví, které Prokšanová používá: „Ztrácejí dech a neúprosně letící běh dějin jimi smýká prašnými cestami sociálních sítí a veřejného mínění“ je úplně stejného druhu jako ta, která najdeme ve slovníku bývalého místopředsedy komunistické strany Josefa Skály.

Koncentrovaná zloba a nakvašenost

Pokud je přitom někdo ztělesněním soudruha, který nedokáže ustoupit do ústraní a který se neustále křečovitě drží na scéně, je to právě Skála, který vstoupil do Komunistické strany Československa v roce 1970 a který se chce i v letošním roce ucházet o post předsedy KSČM. K tomu je nutné dodat, že vedle europoslankyně a místopředsedkyně strany Kateřiny Konečné patří Josef Skála mezi hlavní a nejvýraznější kandidáty usilující o místo v čele komunistické partaje.

KSČM Praha

Připomeňme některé Skálovy obraty třeba ty z jeho nedávného textu o někdejším členovi Evropského parlamentu Miloslavovi Ransdorfovi: pravdoláska se pasovala na kámen mudrců; mrákoty postkomunismu schlíply v nejapný žert či samoděržavím mamonu cloumá tektonická krize.

Slovní spojení Josefa Skály jsou přitom svou urputností, sveřepostí a koncentrovanou zlobou a nakvašeností jako vystřižená z dob, kdy komunisté pod vedením svého generálního tajemníka Klementa Gottwalda za první republiky štvali proti tehdejším stranickým konkurentům v Národním shromáždění.

Obraz, který najdeme u Petry Prokšanové, je ze stejného ranku. Jistě je to zatím jen slabý odvar toho, co předvádí její protřelý a letitý soudruh Skála, stejné jádro se ovšem nezapře. V tom je nakonec volání po omlazení představitelů a funkcionářů Komunistické strany Čech a Moravy lehce paradoxní. Rozdíl mezi mladými a starými komunisty totiž ve výsledku není tak velký, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Vstříc novým zítřkům

Prokšanová ve vztahu k mladým komunistům ve svém článku dále uvádí: „Pojďme to ale vzít z toho pozitivního konce a hleďme vstříc novým zítřkům. První vlaštovkou omlazování byla nezvykle mladá kandidátka do evropských voleb v roce 2019. Ta sice nepřinesla závratný úspěch, ale udržela téměř stejný počet hlasů jako ta v roce 2014, což je v kontextu neustále klesajícího počtu voličů KSČM v krajských i poslaneckých volbách rozhodně skvělý výsledek.“

Pixabay / Cocoparisienne

Zde je vidět další charakteristický rys, který mají komunisté bez ohledu na svůj věk společný. Šéfka mladých komunistů se zde dopouští jasného argumentačního faulu, protože opomíjí jednu zásadní věc, a to velikost volební účasti. Ta v evropských volbách v roce 2014 byla 18,2 procenta, kdežto v těch zatím posledních byla výrazně vyšší 28,72 procenta. Jinak řečeno v jedněch volbách bylo odevzdáno něco málo přes 1,5 milionu platných hlasů a ve druhých více než 2,3 milionu hlasů.

Pokud se tedy stalo to, že KSČM měla v předminulých volbách 10,98 procenta a v posledních jen 6,94 procenta, ale počet hlasů získala přibližně stejný, je to pouze kvůli celkové volební účasti, která byla v druhém případě o dost vyšší. Takže když to Prokšanová srovnává s klesajícím počtem voličů KSČM v krajských i poslaneckých volbách, nemá to žádnou vypovídací hodnotu, protože tam nebyl tak velký rozdíl ve volební účasti mezi jednotlivými volbami.

Stačí se podívat, jakého volebního výsledku dosáhla v evropských volbách v roce 2014 koalice TOP 09 a hnutí STAN 15,95 procenta a přes 241 tisíc hlasů, o pět let později to bylo jen 11,65 procenta, ale více než 276 tisíc hlasů. Takže i zde se promítla celkově vyšší volební účast v roce 2019.

Petra Prokšanová se to pokusila vyložit jako zásluhu mladých komunistů, kteří ve větším počtu figurovali na tehdejší evropské kandidátce KSČM. Skutečnost je ale taková, že šlo jen o to, že celkově v těchto volbách dorazilo k volebním urnám více lidí než v těch předchozích.

Petra Prokšanová si tak počíná čistě účelově a vybírá si jen to, co se jí hodí, čímž dokazuje, že v tom hlavním se mladí a staří komunisté neliší. Psal to ostatně už Karel Čapek ve svém slavném textu Proč nejsem komunistou: „Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu. Tím je vinen společenský řád. Ne, tím jsme vinni všichni, ať stojíme nad lidskou bídou s rukama v kapsách, nebo s praporem revoluce v rukou.“

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner