Michail Sergejevič Gorbačov, bývalý generální tajemník ÚV KSSS a první a poslední prezident SSSR, tento týden oslavil své 90. narozeniny. V komunistických Haló novinách mu k tomuto významnému životnímu jubileu dali dárek jak hrom na stříbrném podnose a s velkou červenou mašlí. Redaktor listu Roman Blaško, který za KSČM loni kandidoval do senátu a letos se má v Praze za komunisty ucházet o mandát poslance, zde uveřejnil článek, jehož název mluví za vše: „Predátěl, neboli v ruštině zrádce“.

Blaško svůj článek začíná velmi zlehka, jako když másla ukrajuje a jako kdyby se mu nechtělo příliš rychle tnout do živého. O to víc to ale udělá, když se dostane přes úvodní pasáž, kde si k tomu připravuje půdu. „Velmi jsem se rozmýšlel, jestli na toto téma napíši komentář,“ dává Roman Blaško najevo, že se chystá pustit do velmi obtížného a delikátního tématu, do něhož se mu příliš nechce.

Skutečnost je ovšem taková, že se do něj pouští s velkým odhodláním a se značnou touhou všem říct, jak se věci mají a jaká je pravda o posledním generálním tajemníkovi Ústředního výboru KSSS a jediném prezidentovi Sovětského svazu. Takže nakonec se ukáže, že úvodní okolky byly jen předstíraným divadélkem a cílem je především odhalit, co je Michail Sergejevič Gorbačov zač, a využít k tomu jeho 90. narozeniny. Přesněji řečeno na něj ukázat prstem a říct co možná nejhlasitěji: predátěl.

„Rád bych vyřkl svůj osobní názor, jak přistupovat k přání k životnímu jubileu devadesátin Michaila Sergejeviče Gorbačova. Gorby byl po zvolení pro celý socialistický tábor jakousi nadějí pro tehdy stagnující rozvoj socialistické cesty,“ zdůrazňuje Roman Blaško, který má v letošních sněmovních volbách kandidovat v Praze ze sedmého místa kandidátky KSČM.

Je to poněkud zvláštní formulace. Jak přistupovat k přání k významnému životnímu jubileu? Pokud jde o člověka, kterého nemáme rádi, je nejlepší jeho narozeniny zcela ignorovat. Pokud to není možné, můžeme mu něco popřát jen velmi formálně a ze slušnosti, tak aby bylo jasné, že si vůči němu ponecháváme jistý odstup. Přístup, který zvolil redaktor Haló novin, je však zcela jiný.

Hloupý naivka, nebo západní agent?

Blaško se snaží Garbačova vylíčit jako západního agenta: „Když se socialistický blok rozpadl, měli jsme Gorbyho za hloupého naivku. Jenže po čase se při rozebírání všech tehdy probíhajících procesů ukázalo, že například nebyla žádná náhoda, když před 25 lety za Rudým náměstím přistálo malé motorové letadlo Cessna s německým pilotem Mathiasem Rustem a kdy byli odvoláni vysocí armádní činitelé. Do 48 hodin odvolal Gorby ministra obrany, velitele protivzdušné obrany a dalších okolo dvou a půl tisíce důstojníků na nejrůznějších úrovních. Tohle bez přípravy a výběru za 48 hodin není možné uskutečnit. Zato to snížilo armádní schopnost zvrátit případné, Gorbym očekávané a připravované procesy návratu do kapitalismu,“ popisuje Roman Blaško.

Dále čtěte

Úspěšného Dolejše odsunuli a pěkná místa na kandidátce si rozdělila vládkyně Prahy s komunistickou mládeží

Existují jistoty, na které se lze spolehnout. Jedna z nich je, že Komunistická strana Čech a Moravy se za žádných…

Aby své teorii dodal váhu, vyzdvihuje Blaško následující: „A to nebudu mluvit o tom, že na dače na Krymu, když ho jeli zatknout, u něho našli v trezoru částku 0,5 milionu dolarů a on nebyl schopen vysvětlit, kde k nim přišel a jejich původ.“

Těžko říct, co si Roman Blaško představuje, že by bylo více v zájmu Ruska než to, jak to celé nakonec dopadlo. Jestli to, kdyby tu naplno propukla občanská válka, nebo kdyby rozpad Sovětského svazu a východního bloku neproběhl relativně klidně a pokojně, jak se to ve skutečnosti stalo?

Nebo si snad Blaško namlouvá, že bylo možné změnám v Rusku, respektive v celém Sovětském svazu zabránit? Že šlo sovětské impérium udržet pohromadě a že se to nepodařilo jenom z toho důvodu, že se v jeho čele ocitl Michail Garbačov, který více než zájmy socialistického východního bloku sledoval prospěch imperialistického kapitalistického Západu a byl jakousi kukačkou nastrčenou do sovětského hnízda?

Přání dlouhého života

To vše jsou samozřejmě hlouposti, které si někteří komunisté nalhávají jen proto, že se s nostalgií ohlížejí po době, kdy byli mnohem silnější, než je tomu dnes. V jejich očích to pak odnáší Gorbačov, na kterého rádi svádějí vinu za to, že se „světová socialistická soustava“ stala minulostí. Přitom ona se s velkými problémy potýkala vždycky a stalo se pouze to, že v jistý moment tyto problémy gradovaly a už se nedala udržet.

„Nakonec Gorby sklízel úspěch, ale jen na Západě. Například 15. října 1990 obdržel Nobelovu cenu za »MÍR« a v roce 1992 mu bylo uděleno ocenění Ronalda Reagana Freedom Award. V Rusku nakonec lidem došlo, že naděje byla vlastně převlečená VLASTIZRADA. A zrádce zůstane zrádcem a zde je to násobeno zradou vlastní země. Neztratil jen svou zemi, ale všechny, kdo mu věřili, a všechny socialistické země,“ píše Blaško.

A dodává: „Já osobně mu přeji dlouhý život, především proto, aby mohl být spravedlivě souzen. Neboť dokud se Rusko s tímto kostlivcem ve skříni a »predátělem« v jedné osobě nevyrovná a bude si namlouvat, že Gorby byl jen naivní demokrat a myslel to dobře, nikdy se nebude plnohodnotně dál rozvíjet a upevňovat svou suverenitu.“

Z redaktora Haló novin hovoří jen zloba a touha vrátit něco, co už neexistuje a vrátit se nemůže. Jinak by nemohl něčí narozeniny využít k sepsání takového pamfletu a k útoku na někoho, kdo výrazným způsobem přispěl k tomu, že éra Sovětského svazu a východního bloku skončila bez vojenského zásahu Moskvy a s tím spojeného krveprolití.