Ilustrační foto / Uprchlíci na železničním nádraží v západoukrajinském Lvově (3. 3. 2022) FOTO: ČTK/AP/Bernat Armangue
FOTO: ČTK/AP/Bernat Armangue
Kdy a jak to vše skončí? To nevíme, ale již nyní pociťujeme, jaké to má a bude mít důsledky. A ty budou fatální. Ukrajina je největším globálním otřesem od druhé světové války. Přirovnávání Putina k Hitlerovi není nepatřičné. Sedí mimo jiné v tom, že do války, kterou sami vyprovokovali (na základě lživých konstrukcí), posílali na smrt svoje vlastní vojáky, a to i tehdy, kdy se jejich operace vojenské agrese nevyvíjely a nevyvíjí podle jejich představ. U Putina to sledujeme právě teď. Lidský život těch druhých pro ně nic neznamenal a neznamená.
Definitivně končí éra relativní stability, bezpečí, prosperity a blahobytu. Naše průměrná životní úroveň zásadním způsobem klesne. Toto je třeba přijmout jako holý fakt, jako nevyhnutelný následek války na Ukrajině, kterou Rusko spustilo těsně po covidu (ten tady navíc stále je). Masivní počet válečných uprchlíků nějak zvládneme, a není to ten hlavní důvod změny. Tím je rozpad obchodních vztahů. Primárně jde o dodávky ropy a plynu, ale to není vše. Dnešní vykolejení se bude týkat i mnoha jiných oblastí a komodit.
Je hanebné, že se náš obžalovaný expremiér na dnešní situaci snaží honit politické body pro svou prezidentskou ambici. U něj nejde o konstruktivní opoziční kritiku, ale jen a jen o cynický kalkul. Do boje nasadil svou agrofertí trollí farmu, i proto, že se do zásadních potíží dostává jeho byznysové impérium, ještě do nedávna zvyklé na opulentní hodování (a porušování pravidel).
Dnešní a zítřejší proměna se zásadním způsobem dotkne zejména Evropy, tedy i nás. Mnohem více než USA a Číny. Kdybychom dnes nebyli součástí EU, tak by nás čekala doslovná katastrofa, ale i tak se to bez obětování části našeho průměrného pohodlí neobejde. Putinovi nejde jen o to, získat kontrolu nad Ukrajinou, tím sekundárním efektem je již nyní významný pokles ekonomiky v pro něj nepřátelských evropských zemích. Spoléhá na to, že Rusové se dokážou uskromnit, ale ne lidé na západ od Ruska. Určitě již nyní prognózuje, jak se začnou občané zemí EU bouřit proti drahotě a nepohodlí. Používá k tomu výsadky FSB (podle manuálů hybridní války), ale i spojence z řad různě motivovaných místních kolaborantů. Světové společenství reaguje sankcemi a rezolucemi. Jenže to zjevně nestačí.
Rusko překročilo všechny donedávna naprosto nepřekročitelné meze a stále vypouští další a další nehoráznosti, kterými chce zastrašit a vyděsit svět. Neštítí se používat vyhrožování jadernými zbraněmi a zastavení kohoutků plynu, o již reálné genocidě ukrajinského národa nemluvě. Putin používá mantru o tom, kterak bojuje s nacisty (imaginárními), aby tím jitřil domácí emoce a oživoval étos Velké vlastenecké války. Za válku prý může Západ, protože ho nemá rád.
V závětří vyčkává sílící Čína jako predátor na svou kořist. Čína ještě více posílí ve své roli největšího světového věřitele. Rusko si ještě více přitáhne a bude to pro ni snadné. Je docela pravděpodobné, že posílí i další čínský spojenec Írán. Američané zvažují ukončení zbrojního a ropného embarga na Írán, který by pak mohl zvýšit produkci těžby ropy a nahradit tak výpadek z Ruska. Před tímto scénářem důrazně varuje Izrael, kterému Írán vyhrožuje zničením. Izrael moc dobře ví, že je to Írán, kdo financuje radikální islamistické skupiny. Posílení Íránu by se nelíbilo ani sunnitským monarchiím v Perském zálivu. USA zahájily rozhovory o ropě i s další embargovanou zemí, Venezuelou. Autoritativní venezuelský prezident Nicolas Maduro to již nyní považuje za svou velkou výhru. Vykrmovat si diktátorské režimy se Západu již několikrát škaredě vymstilo.
Svět, který jsme znali ještě před měsícem, odešel. Teď se dějí události dříve nemyslitelné. Všichni jsme byli unaveni z dlouhého covidového strádání, ale to jsme ještě netušili, že to horší teprve přijde. Je třeba přehodnotit mnohé navyklé způsoby, mimo jiné i fungování celosvětových institucí. Začít by se mělo v OSN, třeba tím, že by bylo Rusko vykázáno z hřiště za unfair barbarskou hru. Je absurdní, že má i dnes Rusko právo veta v Radě bezpečnosti OSN, stejně jako ruský spojenec Čína.
V dnešním světě se dějí i další děsivé příběhy. Neměli bychom je přehlížet, třeba jenom proto, že byznys je byznys a nic jej nesmí ohrozit. Téměř bez povšimnutí proběhla zpráva, že na počátku tohoto měsíce došlo k největší masové popravě v Saúdské Arábii. Během jednoho dne bylo popraveno 81 lidí, z nichž bylo sedm Jemenců a jeden Syřan. Absolutní trest byl vykonán za různé zločiny, včetně těch údajných. Vedle vraždy, ozbrojené loupeže a pašování zbraní šlo i o „zločiny“ deviantního přesvědčení, porušování sociální struktury a národní soudržnosti či účast na demonstracích a protestech a podněcování k nim. Nezbývá než doufat, že se tento model nestane inspirací pro další krutovládce. I když… Popravčí řádění zažívá i Čína, kde ročně popraví několik tisíc odsouzených, přičemž i tam jsou lidé popravováni nejen za těžké kriminální zločiny, ale i za odlišný názor či životní postoj. O trestech za odlišný názor vědí své stateční odpůrci Putina v Rusku, totéž platí i pro další země, jako je Bělorusko aj.
Nevětší municí všech diktátorů je lhostejnost okolního světa. Rusko nám ukazuje, kam až to může zajít. Se zlem není radno obcovat. Světové společenství by mělo konat, pokud možno správně (opírajíce se o pevné, společně sdílené hodnoty), a nejen momentálně pro někoho výhodně, a zároveň nezřídka bezohledně a sobecky. Jinak tím popře základní kořen lidství a lidskosti. O lidských právech a občanských svobodách nestačí jen mluvit. I ta sebevětší krize může být novou výzvou.
