NÁZOR / Exprezident Miloš Zeman se domnívá, že byl během své hospitalizace v pražské Ústřední vojenské nemocnici na podzim 2021 obětí „spiknutí“, kdy se ho prý někteří lidé „snažili odstranit“ z Hradu. Nechal si o tom slátat knihu psavci Lubošem Procházkou a Radimem Panenkou. Na křtu veledíla se sešla pozoruhodná skvadra jedinců od otevřených kolaborantů s ruským zločinným režimem po kardinála Dominika Duku a Jiřinu Bohdalovou.

Tato událost by mohla vstoupit do poznámek pod čarou v nějakých dějinách bizarností. Zatím je to tématem pro deník Blesk a pobavené reakce na sociálních sítích.

„Nejde jen o moji osobu. Pokus zneužít dočasného zdravotního stavu jakéhokoliv politika se může odehrát nejen na nejvyšší úrovni, ale i na regionálních úrovních i v politické straně jako způsob, jak se zbavit konkurence,“ prohlásil Zeman. Pochybnosti budí už tvrzení, že nejde o jeho osobu, protože něco takového se za politické dráhy Miloše Zemana snad nikdy nestalo.

Za zmínku ovšem stojí to, že kardinál Dominik Duka ke knize napsal doslov. „Napsal jsem ho, protože kdo zná alespoň trochu dějiny naší republiky, ví, že ke konci života postihla nemoc T. G. Masaryka, podobný osud měl i prezident Emil Hácha nebo Ludvík Svoboda. Nemoc může postihnout každého člověka a musí být respektována,“ cituje Duku Blesk.

Následuje výčet hostů. Poslanec SPD Jaroslav Foldyna, předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, Felix Slováček, někdejší významná postava Restaurací a jídelen a krátkodobý nahodilý premiér Jiří Paroubek, nesmrtelná Jiřina Bohdalová. Nechyběl Vratislav Mynář a bývalý šéf Lesní správy Lány Miloš Balák.

Paranoidní a mstivý Zeman už má své podezřelé. Petr Fiala, Miloš Vystrčil, senátor Pavel Fischer a ředitel BIS Michal Koudelka.

Pokud někdo nemá paměť akvarijní rybičky, tak si vzpomíná, jak poslední období Zemanova neslavného prezidentování vypadalo. Zeman mizel na celé týdny z dohledu veřejnosti na zámek v Lánech, kterému se už začalo přezdívat hospic. Zemanův fámulus Jiří Ovčáček nás občas (pokud necitoval žalmy a nešířil Kremlu milé hlášky) obdařil sdělením, že hlava státu cosi podepsala. Ve finále to dospělo tak daleko, že Zemana museli odvézt záchrankou, aby přežil. V tomto případě věrohodná pověst praví, že tenkrát opravdu Andrej Babiš někomu zachránil život, protože při spatření skutečného stavu věci na místě požadoval akci.

Ovčáčkovo vypouštění informační mlhy pokračovalo a zásobil nás fantasmagorickým popisem prezidentova jídelníčku. V takové situaci bylo na místě, že ústavní činitelé a další politici pochybovali o Zemanově způsobilosti zastávat funkci. (Nezdál se být psychicky a fyzicky způsobilý už předtím, ale tady to bilo do očí.)

Prezidenta u nás v podstatě legálně sesadit nelze, což v situaci, kdy Zeman působil jako exponent ruských a čínských zájmů a útočil na zpravodajskou službu vlastní země a zesměšňoval každého, kdo upozorňoval na nebezpečí ze strany nikoliv přátelských zemí, byl jistý problém. Naštěstí máme ústavu sepsanou tak, že sice mohl hodně škodit, ale nakonec ne fatálně. Řádění Zemana na Hradě by se ještě mělo vyšetřit s důsledky pro exprezidenta i jeho vykutálené okolí včetně „jednatele“ Lukoilu Martina Nejedlého.

Po tom všem je celkem vypovídající, kdo se na akci s knihou dostavil. Noční Vlk Foldyna, politik všech (východních) azimutů Paroubek, Moskvě vždy věrná Kateřina Konečná. Že u toho asistuje kardinál Duka, nepřekvapuje. Během svého působení ve funkci pražského arcibiskupa stíhal hněvem svého plamenného jazyka kde koho, včetně Tomáše Halíka, ale Zemanův destruktivní vliv na společnost nějak opomenul.

Jeho duchovní, probošt Petr Piťha, před druhým kolem prezidentské volby doporučil v novinovém článku volit Miloše Zemana, zatímco Halík dostal „napomenutí“. Dukův mediální rádce Milan Badal (biřmoval Jiřího Ovčáčka) byl hvězdičkou Parlamentních listů a správce sociálních sítí Josef Nerušil kandidoval za SPD. Do Rady ČT prosazoval Duka Hanu Lipovskou, která tam pak nekompetentně řádila jako černá ruka a završila svou dráhu kandidaturou v útvaru Lubomíra Volného. Žaloval brněnská divadla za uvedení her, které prý omezovaly jeho náboženské svobody. Jak by mohla jeho svobodu narušit divadelní představení, na která nešel, není jasné a soud tento nesmysl samozřejmě smetl.

Že se taková akce, kterou by šlo označit zavedenými pojmy spíše jako ples příšer nebo setkání posádky lodi bláznů, konala v Arcibiskupském paláci, je smutná záležitost. Současný arcibiskup Jan Graubner by měl mít nějakou soudnost a nedopustit, aby se akce za účasti všemožných kolaborantů, usvědčených lhářů a bizarních figurek pop kultury konala v jeho domě. Místo konání a angažmá Dominika Duky je trapná záležitost a normální katolík musí takové divadlo nést těžce. Církev o svou pověst v sekulárním Česku bojuje těžko a tohle skutečně nepotřebuje.