Uvolnění měnových podmínek cestou devalvace a přijetí kurzového závazku má ovšem (stejně jako obvyklá měnová politika prostřednictvím pohybu úrokové míry) rozdílné dopady na ekonomické subjekty v národní ekonomice. Jeho „vedlejším“ efektem je podpora exportu, ale i – a na to se zapomíná – zároveň podpora a zvýhodnění domácích podniků soutěžících s dovozem a tím zprostředkovaně dodatečná podpora domácí produkce i na úkor zdraženého dovozu.
Názorně např. v oblasti turistiky, kdy se po depreciaci domácí měny relativně zdraží pro domácnosti zahraniční dovolená ve srovnání s dovolenou v domácích turistických zařízeních, a tedy dochází k jistému nahrazení jejich poptávky po zahraničních zájezdech domácími turistickými službami atp. Domácí turistika pak těží i z přílivu zahraničních turistů nalákaných pro ně levnější korunou. (Může to mít i pozitivní efekt na zvýšení přímých zahraničních investic v české ekonomice, když depreciace zlevní domácí mzdy vyjádřené v eurech.) Jak podpora exportu, tak i domácí produkce na úkor zdraženého dovozu, pak pomáhá ekonomice zvednout se ode dna hospodářského cyklu, vede k odvrácení nebezpečí deflace, k oživení hospodářského růstu, ke snížení nezaměstnanosti atd.
V této souvislosti bývá kurzovému závazku vytýkáno, že umožňuje exportujícím firmám pohodlnější život, tj. poskytuje jim konkurenční výhodu, aniž by byly nuceny investovat, inovovat apod. Možná v některých případech tomu tak může být. (Někteří exportéři byli patrně také donuceni zahraničními odběrateli k jisté slevě na cenách, za které jim svoje zboží prodávali.)
Můj názor je, že velká většina exportérů dnes už velmi dobře chápe, že kurzový závazek je dočasné opatření i když trvá déle, než se původně předpokládalo, a že daný čas využívají k investicím i inovacím, aby se připravili na horší situaci – z jejich pohledu – po skončení kurzového závazku. Nepochybně také pozorněji než dříve sledují prohlášení guvernéra ČNB i dalších centrálních bankéřů a mnozí se rozumně zajišťují. Je rovněž zřejmé, že importující firmy, zejména čistí importéři jsou po dobu kurzového závazku tlačeni k nákladové racionalizaci, aby se udrželi na trhu. Při velmi vysokém podílu dovozu na hrubém domácím produktu v naší ekonomice, který je jen o málo nižší než obdobný podíl exportu, nelze tak jednoduše tvrdit, že díky platnosti kurzového závazku ekonomika tak říkajíc zpohodlněla.
S výhodou zpětného pohledu, jak to před nedávnem naznačil bývalý guvernér ČNB M. Singer, se lze dokonce ptát, zda k přijetí kurzového závazku nemělo dojít dříve (oživení po roce 2009 bylo mdlé a ekonomika zpomalovala a klesla do recese už v roce 2012) a zda oslabení koruny nemělo být o něco větší.
