Během vyhroceného volebního klání v USA pronesl končící prezident Donald Trump několik projevů, v nichž lhal o různých podvodech kolem hlasování. V jednu chvíli jej televize, které řeč vysílaly, přerušily. V České republice by si nikdo nic podobného nedovolil – a je to velká chyba. Kdybychom totiž přestali lži vydávat za legitimní názory, dost by se toho změnilo.
Když v médiích lžou Andrej Babiš, Tomio Okamura nebo Miloš Zeman, téměř nikdy nejsou jejich výmysly konfrontovány. Ano, částečně proto, že se baví hlavně se spřízněnými novináři. Ale také proto, že česká mediální scéna považuje svůj vlastní přístup za jaksi serióznější. Přitom je neseriózní k těm hlavním účastníkům: k divákům, posluchačům a čtenářům.
Když Babiš šíří nesmysly o svém prokazatelném střetu zájmů, mnoho médií včetně České televize stále opakuje výraz „údajný“. Jenže on žádný údajný střet zájmů neexistuje, pouze ten reálný. Stejně „údajnou“ se stala Babišova spolupráce se Státní bezpečností, přestože ji on sám kdysi potvrdil v televizi při rozhovoru s Janem Krausem. A hlavně ji potvrdily i slovenské soudy a celá řada historiků. Není co zpochybňovat.
Pak jsou tu speciální skupiny dezinformátorů v čele s prezidentem. Ti také rádi vypouštějí do veřejného prostoru mnoho a mnoho lží. A to se u nás většinou řeší tím, že se řekne: „Podle prezidenta Zemana…“ Až bude podle prezidenta Zemana země placatá a podle Okamury noc i ve dne, také se proti tomu nikdo neohradí? K tomu není potřeba žádná odvaha, pouze rozhodnutí předávat lidem, obecenstvu, a tedy potenciálním voličům, pravdivé informace.
Je škoda, že řada českých novinářů před svým posláním kapitulovala. Když si z USA vezmeme alespoň nějaký příklad, možná tu zemi časem budeme následovat i v tom, že nám nebudou vládnout žvanilové, kteří řešení krizí nadřazují své vlastní ego tak dlouho, až přijde průšvih. Jenže dokud budeme lžím něžně říkat fake news, prolhaným webům alternativní média a zaměstnancům předsedy vlády novináři, půjde to těžko.
