Kdybyste žili před asi sto lety a něco v Curychu, měli byste několikanásobné štěstí. Unikli byste v neutrálním Švýcarsku první světové válce, pobývali byste v hezkém městě a ještě navíc byste mohli na ulicích potkávat trojici velmi zajímavých lidí. Těmi byli revolucionář v exilu V. I. Lenin, spisovatel James Joyce a zakladatel dadaismu Tristan Tzara. Záleží samozřejmě na osobním naladění, ne každý by se chtěl potkat s Leninem. ale tak třeba jen tak pro zajímavost.
Lenin do města přišel v roce 1916 a se svou ženou Naděždou Krupskou se ubytoval na Spiegelgasse 14.
Nakolik profesionální revolucionáři ocenili krásy města, nevíme. „Tvrdě jsme pracovali v knihovnách,“ líčila to pak Krupská. Její manžel psal brožury, četl Marxe a Engelse a debatoval s levicovými aktivisty. Když přišla v únoru 1917 zpráva o revoluci v Rusku, Lenin „sešel dolů na břeh jezera, kde byly vystaveny všechny noviny“. Tak to aspoň líčí Krupská. „Hovořil o uchopení moci a vyzbrojování dělníků,“ vzpomínala.
Revoluční skupina si vyjednala bezpečný průjezd vlakem přes Německo a Lenina tak vyslali uzavřeným vlakem do Petrohradu. Následky jsou známé a trvají dodnes.
V téže ulici o kousek dál, na adrese Spiegelgasse 1, v té době v zadní místnosti hospody žil umělec Tristan Tzara, který v roce 1916 se skupinou podobně smýšlejících podivínů slavnostně otevřel „Cabaret Voltaire“. Tam se oddávali divoké hudbě, poezii a tanci a jejich umění mělo ukázat to, co považovali za „morální bankrot západní kultury“.
Hnutí Tristana Tzary, kterému se začalo říkat náhodně zvoleným a nic neznamenajícím slovem dada – dadaismus, ovlivnilo poválečné umění a inspirovalo Marcela Duchampa v New Yorku, George Grosze v Berlíně a surrealistické malíře, jako byli Dalí a Miró.
A do třetice ve městě pobýval spisovatel James Joyce, který tam trávil léta 1915-19. V Curychu, který nazýval „Město řádu a prosperity“ (to by Lenina a Tzaru asi dost rozčílilo) napsal velkou část svého románu Odysseus.
Dramatik Tom Stoppard potom v roce 1974 napsal hru o smyšleném curyšském setkání trojice Joyce, Lenina a Tzary.
Jenže co když se opravdu někdy potkali? Vlastně je to docela pravděpodobné, zvlášť Lenin a Tzara byli skoro sousedi. Muselo by to ale být nejspíš na ulici a zřejmě ne všichni současně. Chodili každý podle svého založení nejspíš na jiná místa.
Rozhodně je zábavnou – byť krátkou – hříčkou dějin, že jejich revoluce politická v Rusku a ta v umění a literatuře, měla něco společného s tímto buržoazním městem v neutrální zemi.
Skoro jsme mohli přidat ještě jednoho revolucionáře a to Alberta Einsteina, který pobýval v Curychu do roku 1914, kdy odešel do Berlína a stal se profesorem na tamní univerzitě. Tuhle pointu už nám ale historie nedopřála. Nemůžeme chtít všechno.
