KOMENTÁŘ / V České republice opravdu není jednoduché podnikat a zaměstnávat lidi. Přitom právě iniciativní lidé by měli být pilířem zdravé ekonomiky. Podle deníku Právo se chystá novela, díky níž by bylo možné, aby člověk získal informace o mzdě svých kolegů. Ačkoli se má jednat o implementaci evropské směrnice, zdá se, že Česko se opět chystá být papežštější než papež. Pokud by taková věc skutečně prošla, šlo by o další ránu zaměstnavatelům.

Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak těžké je vyhodit neschopného zaměstnance? Tak nemusíte – je to prostě velmi složité, a pokud nedojde ke vzájemné dohodě, pak někdy v podstatě nemožné. Správná věc, tedy ochrana zaměstnanců, se dostala v České republice někam, kde by být neměla: kyvadlo se zhouplo na druhou stranu a práva ztrácejí zaměstnavatelé. Přitom by stačilo jít opačným směrem, a to by ekonomice pomohlo doopravdy.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Jak se ovšem zdá, může se stát, že u nás to vezmeme jinudy. Možnost zjistit, kolik berou kolegové v práci, je něco, co by se nikdy stát nemělo. Jediné, co to může způsobit, je závist. Velmi často se hovoří o tom, že by lidé na identických pozicích měli brát stejné nebo podobné peníze. A ono to snad je tak, že lidé jsou stejně schopní? Že se všemi jsou jejich zaměstnavatelé stejně spokojeni? Ne, není. A ani to tak být nemůže.

Samozřejmě, že v České republice stále existuje problém, že ženy jsou mnohdy ohodnoceny méně než muži. Ale rozhodně to ve všech případech není proto, že by to byly ženy. A už vůbec to není tak, že někomu pomůže, pokud se bude mezi kolegy v kuchyňce probírat mzda někoho, kdo se zrovna šel najíst do restaurace (asi proto, že na to má, viďte).

Rovnostářství a nároková mentalita v naší společnosti vládnou stále víc. Jde o velký problém, který brzdí rozvoj i ekonomiku celkově. Ne, ani když budete mít úplně stejnou náplň práce jako váš kolega, nemusíte mít stejný plat. Třeba jste schopnější než on, a proto je s vámi váš zaměstnavatel více spokojen, cení si vás, a proto má váš čas vyšší cenu. A nebo naopak – jste pomalejší, méně bystří, prostě někdo, koho není potřeba tolik platit. To je život.

Dále čtěte

Česko se musí dívat dopředu. Ekonomiku musíme změnit, ale ne tak, aby ji řídil Agrofert

KOMENTÁŘ / Z improvizované události, jakou byly občanské protesty a pád starého režimu po 17. listopadu 1989, se postupně stal…

Je to možná překvapivé, ale na světě existuje spousta nepříjemných situací. Existuje tu také spousta situací, v nichž se nemusíme cítit dobře – a nikdo nám nepomůže. Jednou z těch situací je, když se dozvíme, že naše práce je pro někoho, kdo za ni platí, horší než práce někoho jiného. Ale tak to na světě chodí. Možná by pak bylo lepší snažit se zlepšit, než aby zaměstnavatel musel sepisovat seznamy nedostatků. Jestli by pak nebylo správné, aby byly známé i ty – stejně jako mzdy. Jenže to už by se ochráncům všeho a všech nelíbilo a označili by to za bossing. Ten totiž prý na rozdíl od státní šikany zaměstnavatelů existuje. Možná by bylo ale dobré si konečně uvědomit, že bez těchto zaměstnavatelů nebudou ani zaměstnanci. A pak asi bude konečně líp.