Literární historik Martin C. Putna je znám tím, že občas vzbudí znepokojení v některých kruzích. Teď se mu to nejspíš povedlo u určitého druhu lidí, kteří se považují za vlastence a Slovany. Na svém Twitteru totiž před pár dny napsal:

„Ve Veletržáku nápad: Inspirovat vznik Nové slovanské epopeje!

Libreto:

Čeští národovci řvou na Masaryka.

Holodomor na Ukrajině.

Páter Tiso věnuje slovenské Židy Hitlerovi.

Rudá armáda topí v krvi Budapešť.

Srbové vyvražďují Srebrenicu. (atd.)“

Protože za Putnovými pro někoho provokativními výroky bývá často vážnější téma, tak jsme pro Forum 24 požádali o odpověď na pár otázek, jak se na uctívané dílo oslavující slovanství dívá.

Jak by se vlastně dala charakterizovat Muchova Slovanská epopej? Co to je?

Je to opožděný a přezrálý plod panslavismu 19. století. Vychází z naivistických představ, které rozvíjí zejména Ján Kollár ve Slávě dceři, což má ještě svůj půvab, protože u Kollára je to raně obrozenská směšná čeština, tak u Muchy už to nemá půvab naivity, ale je to jenom patetické a hloupé.

Kam by se mělo toto Muchovo dílo nakonec umístit?

Moravský Krumlov bylo celkem dobré umístění. Koho takové bizarnosti zajímají, mohl by se tam jet podívat, podobně jako se jezdí do Sedlce u Kutné Hory do tamní kostnice dívat se na lustry vyrobené z lebek.

Takže idea panslavismu patří kontextem někam k těm lustrům z lebek?

To byla jiná doba. Lustry z lebek patří do baroka, toto už je romantismus, byť už v baroku něco jako barokní slavismus vzniká. Už tehdy byly psány první knihy takového toho typu o velkém slovanském království a blouzní se o tom, že už Alexandr Makedonský byl vlastně Slovan a že Slované bojovali už před Trójou. Taky byla teorie o tom, že Pán Ježíš byl vlastně Slovan. Takže tohle fantazírování patří do baroka. Dnes se toho ovšem chopily různé reálné polické síly.

Je nějaký podstatný rozdíl mezi tím starým panslavismem a tím, co je dnešní panslavismus u nás?

Řekl bych, že rozdíl je v tom, že lidé v barokní době nebo romantismu mohli snít o tom o tom, že je Rusko úžasné, protože ho nikdy neviděli, neboť bylo bezpečně daleko a neměli s ním žádnou osobní zkušenost. My jsme zažili 20. století, kdy se Slované mezi sebou vyvražďovali a podřezávali. Na Balkáně na sebe mohli Chorvaté a Srbové pokřikovat sprosté nadávky a rozuměli si a to slovanství tam neznamenalo vůbec nic. 20. století zažilo čtvrté dělení Polska, když si Hitler se Stalinem rozdělili Polsko vejpůl a další události, které nějaké představy o jednotě slovanských národů učinily naprostý konec. Že se ta myšlenka přesto objevuje, znamená asi to, že někteří lidé jsou nepoučitelní.

Jsme my tady u nás Slované?

Čeština je slovanský jazyk, to je lingvisticky zcela objektivní a jasně daná věc. Jazykověda je také jediná vědecká disciplína, ve které se dá o slovanském kontextu hovořit. Čeština, bulharština, lužická srbština a běloruština prostě jsou příbuzné jazyky, ale jinak ty národy nemají společného nic a nikdy nic společného neměly.

[ctete postid=“232673″ title=“Sovětští vědci se snažili po desetiletí odhalit, jak utvářet nového člověka pomocí telepatie“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/01/aaa-107-385×230.png“ excerpt=““Nový sovětský člověk,“ napsal Lev Trockij v roce 1924 v pojednání Literatura a “ permalink=“http://forum24.cz/sovetsti-vedci-se-snazili-po-desetileti-odhalit-jak-utvaret-noveho-cloveka-pomoci-telepatie/“]232673[/ctete]