Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) se svými advokáty u soudu ke kauze Čapí hnízdo v lednu loňského roku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Všichni si vzpomínáme, jak před deseti lety vypukla slavná protikorupční revoluce. Šlachtova policejní jednotka před televizními kamerami vodila v řetězech premiérovu milenku a zatýkala ve velkém. Plukovník Šlachta se státním zástupcem na tiskové konferenci blábolili o zabavených zlatých cihlách a média hlásila rozkrytí největší korupční kauzy historie. Kauza vynesla k moci Babišovo hnutí ANO a státní zástupci i policejní velitel Šlachta byli oslavováni jako stateční rytíři v boji Dobra se Zlem. A to Dobro se mediálně vtělilo zejména do osoby Andreje Babiše. Však si pár médií poté také sám koupil.
Pak se ukázalo, že je Šlachtova kauza naprosto směšná. Místo kilogramů zlata už šlo jen o nějaké nezdaněné kabelky, premiérova milenka měla poslat tajnou službu hlídat premiérovu manželku a hlavní kauzou se nakonec stal politický obchod, při němž měli tři poslanci dostat za rezignaci a umožnění prohlasování daňové reformy dobrá místa ve státní správě.
Toto pak měl být ten vrcholný trestný čin, na němž stála ideologie Babišovy Velké protikorupční revoluce. Politický obchod. Po deseti letech tahanic, kdy Nejvyšší soud zakázal kvůli pravidlu indemnity stíhat dotyčné poslance a soudkyně Králová kvůli nepřijatelné formě důkazů z odposlechů shodila ze stolu i stíhání expremiéra, se státním zástupcům podařilo dostat kauzu znovu před soud, a to k soudkyni Anežce Pudilové, která má pro „babišácký“ výklad práva patřičné pochopení. Je to výklad účelový a vycucaný z prstu, v tom je poznamenaný stylem našeho národního velikána Andreje Babiše.
„Skutkový děj byl jednoznačně prokázán,“ uvedla předsedkyně senátu Anežka Pudilová, když oznamovala rozsudek nad Petrem Nečasem, kterému uložila podmínku a vysokou peněžitou pokutu. Paní soudkyně nemohla říci „čin“ a řekla „děj“, protože neodsoudila dokázaný skutek, který by způsobil někomu škodu, záměrně by překročil zákon. Ona odsoudila „děj“, tedy příběh.
Policie a státní zástupci chtěli v této pseudokauze odsoudit poslance za to, že nehlasovali v souladu se svým svědomím. Tím se značně přiblížili mentalitě čarodějnických procesů, rozsudkům Výboru pro veřejné blaho z jakobínské fáze Velké francouzské revoluce nebo sovětským procesům. Obžalovaným naštěstí u nás zrovna nehrozí upálení, gilotina či zastřelení, ale „jenom“ naprostá destrukce osobního i pracovního života.
Důkladný rozbor tohoto flagrantního útoku na politický systém a právní pořádek provedl náš spolupracovník Bohumil Doležal (články ve výboru V zemi babišismu a buranokracie, pozn. red.). Doležal kupříkladu píše: „Situace by byla aspoň trochu přehledná, kdyby vzbouřenci dostali funkce ve státní správě a kvůli tomu hlasovali v PS za balíček a vládu. Ztráta poslaneckého mandátu však znamená konec ve vrcholové politice, a funkcí ve státní správě se dá vyvážit jen v očích těch, co pohrdají politikou.“
Soudkyně Pudilová však přesto uvěřila příběhu, že získání práce může být forma korupce za to, když někdo rezignuje ve sněmovně. Jistě, že to není optimální princip obsazování pracovních pozic. Ale není to rozhodně trestný čin, protože tím není překročen zákon. Je to opravdu jen příběh, který má celou řadu možných interpretací včetně neetických, ale nikoli trestních. Jestli je toto trestné, pak by byly kriminály plné lidí, kteří se domluvili na náhradní práci za to, že nebudou dělat jinou práci. Copak plukovník Šlachta nedostal od Babiše dobře placené místo v Celní správě, když musel skončit v policii?
Celá tato fraška je docela přehledná. Našim slavným státním zástupcům se ta Velká protikorupční policie naprosto zhroutila a tato ostuda je ohrožuje. Proto je nutné aspoň něco nějak dostat k nějakému závěru. Proto v této pseudokauze dostal za politické rozhodování expremiér Petr Nečas nepravomocně „jenom“ podmínku. Aby to tak nesmrdělo, ale aspoň to už konečně nějak dopadlo. Jenže i to je naprosto nepřijatelné, protože se tím zavádí nehorázný a nebezpečný průlom babišismu (pomlouvání a difamací) do právního řádu, kdy prokurátoři a soudci zkoumají svědomí politika, etiku politických dohod místo faktických nezákonností. Je to vítězství babišismu v justici – to znamená vlády pomluv a difamací nad právem a řádným procesem dokazování.
Paní soudkyně Pudilová, stejně jako pan soudce Šott, který s hanebným a hloupým vykrucováním osvobodil Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, která je naopak nad slunce jasná, by se měli stydět. Oddali se vidění světa, které je neslučitelné s demokratickou justicí.
Tím hlavním problémem ale nejsou soudci – mnoho z nich se i ve zhoršených podmínkách babišistánu drželo dobře – nýbrž je to duch státního zastupitelství, který se od nástupu ikony Velké protikorupční revoluce Lenky Bradáčové do pozice vrchní státní zástupkyně v Praze věnuje zejména svému public relations a prosazení názoru, že prokuratura má umravňovat politiku. Přitom se vozí po slabých a týrají Petra Nečase, zatímco silného Babiše se bojí. Andrej Babiš je navíc jejich duchovní guru, takže mohl krást před zraky celé veřejnosti za bílého dne (100 miliónů ze státní kasy pro jeho pekárnu), ale nezvládli nic. Kauza Čapí hnízdo působí tak, jakoby ji státní zastupitelství hrozně moc nechtělo vyhrát, jenom se nedá nic dělat a musí ji vést už tolik let.
Justice, policie, orgány činné v trestním řízení jsou kontaminovány babišismem. Když ne přímo personálně, tak mentálně. A celá tato situace má jeden tragický paradox, kterým je osoba ministra spravedlnosti Pavla Blažka, velmi talentovaného politika i právníka, který má ale své brněnské problémy a ohledně státních zástupců se chová podivně nedůsledně. On to byl, kdo instaloval Lenku Bradáčovou. Co tedy pod Pavlem Blažkem začalo, pod Blažkem nyní i končí. Máme zbabišizovanou část justice a občas je zřejmé, že se to týká i části policie. Zejména tam, kde tak hojně unikají účelové informace z živých trestních spisů do vybraných médií a nebo tam, kde tajní policisté hlídají Babišovy mítinky a zaklekávají na jeho odpůrce.
Vláda v čele s ODS je proti tomuto tristnímu stavu v justici i v policii bezmocná. A Babiš se směje.
