Marek Benda probíral poslední politické dění ve videorozhovoru na Reflex.cz. Krom jiného hovořil také o neblahém dopadu přímé volby na rozpoložení země a politický systém.

Podle Marka Bendy je společnost rozdělená na dva tábory a ten rozpor se ještě vyhrotil přímou volbou prezidenta. „Dodnes si myslím, že to byla velká chyba,“ říká. „Dokonce v tuto chvíli kladu otázku, jestli bychom se neměli vážně zamyslet nad tím, vrátit se k nepřímé volbě.“ A pokračoval: „Já sám za sebe bych říkal, že to správný krok je.“

Ústavně to podle něj možné je, když už jsme ji kdysi měli. Nejde podle něj o to, že by to přímo souviselo se Zemanem, protože ten už potřetí kandidovat nemůže, takže by změna ústavy nebyla válkou s ním. „Odhlédněme od stávajícího prezidenta, obávám se, že příště to bude stejné. Najednou máme ve státě dvě legitimity, legitimitu parlamentu, která se odvozuje od vůle lidu a legitimitu prezidenta, který se odvozuje od vůle lidu. A ještě se bude prsit tím, že těch hlasů má víc, protože ve druhém kole je to čisté střetnutí, kde se každý musíme nějak rozhodnout a není to tak, že bychom volili toho či onoho z lásky, ale volíme ho proto, že proti němu je ten, kterého chceme méně. Tyhle dvě legitimity se začaly zcela zjevně střetávat. Může to vést, jak o tom hovoří ministr Hamáček, k ústavní krizi. Myslím, že to souvisí s přímou volbou prezidenta. Vedle toho také s tím, že současný prezident má pocit, že všechna pravidla jsou trhací kalendář.“

Podle Bendy to nebude do budoucna o moc lepší. Vidí problém legitimity i na Slovensku, kde prezidenti nemají dostatečný prostor něco prosazovat. Nejsme ve Francii, kde když Macron vyhraje, má možnost rozpustit parlament a většinu si získat. Marek Benda připouští, že přímá volba byla i následkem dění ve Španělském sále při volbě Václava Klause (konspirativní schůzky na záchodech a podobně), ale výsledkem všeho bylo, že se teď při prezidentské volbě celá společnost rozhádá na dva proti sobě jdoucí tábory a prezident má pocit, že reprezentuje jeden tábor, který má ještě válčit s většinami ve Sněmovně.

Tolik Marek Benda.

Je nutné uznat, že na tom něco je. Přímo zvolený systém vpadl do našeho politického systému dost neorganicky. Už to, že je prezident velmi obtížně odvolatelný a může si dělat v mnoha případech co ho napadne, z něj dělá vlastně narušitele systému. V tom špatném slova smyslu. Strašlivá postava Miloše Zemana tento problém jen zdůrazňuje, ale je zakódován ve věci samé.

Je českým paradoxem, že lid považuje prezidenta za jakousi monarchickou postavu, což předimenzovanost jeho sídla jen posiluje. Přitom monarcha jen dán jaksi „z Boží milosti“, řečeno sekulárně, lid do toho nemá co mluvit, protože potenciálním panovníkem se někdo narodí. Prezident je zvolen, funkci zastává a zase ji opustí.

Okolnosti poslední parlamentní volby hlavy státu a nekonečné dohadování tento způsob zkompromitovaly. Nebylo by ale nic jednoduššího, než převzít systémy volby jiné, kdy by nakonec po několika nerozhodných kolech třeba stačila k vítězství nadpoloviční většina přítomných volitelů.

V Německu takto dokáží zvolit prezidenta za jedno odpoledne a je pokoj. Německý prezident je volen Spolkovým shromážděním, které je tvořeno všemi poslanci Spolkového sněmu a delegáty jednotlivých zemských sněmů. Volba je poté tříkolová a pokud v prvním a druhém kole nedosáhne kandidát absolutní většiny, tak ve třetím je nutná relativní většina. Je na tom něco nerozumného?

I kdyby se způsob volby nezměnil, pořád by bylo potřeba ještě domyslet pravomoci hlavy státu. Možná na to nebude třeba změna ústavy, ale bude stačit, když se k tomu dostaneme pomocí výroků Ústavního soudu. Je to ovšem klopotná cesta, kterou jsme si mohli ušetřit. Zatím jsme nezískali nic, co by stálo za řeč.