Ministryně spravedlnosti Marie Benešová a premiér Andrej Babiš (oba ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová prokazuje, že se její služby premiérovi vyplatily. Aktivně vystupuje jako jeho advokátka v domácích i mezinárodních sporech a vyžehlila vztahy se státním zastupitelstvím. Stala se pevným pilířem obhajoby Babišových zájmů.
Andrej Babiš představoval svoje hnutí jako alternativu systému „zkorumpovaných“ tradičních stran, které neumějí spravovat stát, a hodlá je nahradit vládou odborníků. I když tomuto mýtu dodnes věří kolem třiceti procent voličů, nelze si nepovšimnout, že tento koncept zkrachoval. Aféry spojené s předsedou vlády jsou natolik závažné, že se jimi na rozdíl od minulosti zabývají i evropské instituce. Plejáda neschopných a neúspěšných ministrů za hnutí ANO se neustále rozrůstá.
Plejáda neschopných a neúspěšných
Stačí si připomenout členy vlád, kteří museli více či méně nedobrovolně odejít, přičemž jen minimum z nich (Helena Válková) projevilo natolik ohebnou páteř, že budují svoji kariéru v Babišově hnutí dál. Prachem zapomnění zapadají jména Antonína Prachaře, Dana Ťoka, Vladimíra Kremlíka, Marty Novákové, Roberta Pelikána, Jana Kněžínka, Martina Stropnického, Karly Šlechtové, až po několikadenní ministryni Taťánu Malou.
Dnes patří mezi hlavní opory premiérova vládního týmu zdvojený ministr Karel Havlíček, který vyniká v mnohomluvnosti, ale ve skutečnosti nestíhá a nezvládá pomoc postižené ekonomice, a skutečnou „hvězdou“ je ministryně financí Alena Schillerová, která se rozhodla rozvrátit veřejné finance.
Ve stínu těchto dvou „celebrit“ nezaslouženě zapadají výkony ministryně spravedlnosti Marie Benešové, dosazené Babišem do úřadu po dohodě s prezidentem Milošem Zemanem po rezignaci Jana Kněžínka. Podařilo se jí překonat počáteční odpor části veřejnosti, když okamžitě po svém nástupu vyvolala konflikt s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou, jelikož chtěla státním zástupcům ubrat jejich pravomoci.
Tento spor dnes neexistuje, o změnách ve státním zastupitelství už nikdo nemluví a premiérovy osobní kauzy míří do vytracena. To je nesporný úspěch ministryně Benešové, které se v tichosti podařilo státní zástupce zpacifikovat.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nyní došel tak daleko, že nespatřuje závažný veřejný zájem na šetření premiérova střetu zájmů a fakticky tak posvětil převzetí státu jednou mocnou oligarchickou strukturou.
Reakce na rezoluci? Já ne, to Benešová
Ministryně Benešová se však Babišovi osvědčila jako personální trefa do černého i v jiných případech. Její roli premiér zmínil v rozhovoru pro server iDnes.cz (9. 7. 2020). Na dotaz, proč vláda reagovala usnesením proti rezoluci Evropského parlamentu týkající se jeho střetu zájmů a zneužívání dotací, odpověděl s alibismem jemu vlastním.
„Byla to reakce mých kolegů, nebyla to moje iniciativa. Celé to koordinovala ministryně spravedlnosti,“ odpověděl a vzápětí přitlačil: „Ta rezoluce zasahuje do vnitřních záležitostí České republiky, kompetence parlamentu, kompetence jednotlivých ministrů. Ta zpráva je plná lží, nesmyslů a nepravd,“ zdůraznil.
„Pokud by to byla pravda, bylo by to na rezignaci asi všech ministrů. Navíc oni ani nejsou těmi, kteří procesují dotace. Česká republika to dělá velice dobře a transparentně. Takže ta rezoluce nebyla jen o mně, to by vláda asi nereagovala,“ pokračoval Babiš.
V tom se nemýlí. Vláda by měla po těchto závažných zjištěních nezávislých kontrolních orgánů rezignovat už jen proto, že ji Babiš bezprecedentně používá jako ochranný štít při obraně svých byznysových zájmů.
Agrofert ve státní správě
O „transparentnosti procesování dotací“ nejlépe svědčí ovládnutí resortů s klíčovými penězovody hnutím ANO, jehož ministři odmítají veřejnou kontrolu. Nejtypičtějším příkladem je právě prověřování oprávněnosti vyplácení miliardových částek z kapes evropských daňových poplatníků Agrofertu.
O špatném premiérově rozpoložení svědčí i jeho další reakce na osobní problém střetu zájmů. „Není možné, aby to nějací politici v Evropském parlamentu, což je parlament pro parlament, zpochybňovali, mluvili a dělali politiku. A přijímali politické deklarace, které jsou přes čáru.“
Tradiční Babišova averze vůči parlamentní demokracii se tedy definitivně rozšířila i za naše hranice. Nic nepomůže ani jeho lakování narůžovo, že se pozice České republiky kvůli jeho aférám nekomplikuje. Zbytečné usnesení vlády, jak ho nazval i ministr zahraničí Tomáš Petříček, jen přilévá olej do ohně.
Totéž si zcela jistě nemyslí ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kterou zmínil Babiš. Sama na tiskové konferenci potvrdila, že „nemohla mlčet“, a údajně šlo o její „spontánní iniciativu“. Těžko říct.
Pokud ovšem kritizuje, že rezoluce údajně zasahuje do nezávislého trestního řízení, kde bere tu odvahu tvrdit, že je u nás skutečně minimálně v Babišově případě nezávislé, zvláště po podivné otočce dozorového žalobce Šarocha? Co má potom znamenat názor Marie Benešové na kauzu Čapí hnízdo, který prezentovala ještě jako poslankyně ČSSD už před třemi lety?
Čapí hnízdo? Jen intriky
„Že je Babiš vyšetřován a jsou tam zkoumání ze strany finanční kontroly OLAF, nic neznamená,“ bagatelizovala Benešová zprávu Evropského úřadu pro boj proti korupci. „Čapí hnízdo je hra, že stíhaná osoba přece nemůže být premiérem. A tu hru hrají zejména pseudomoralisté všeho druhu. Čouhají z toho jednoznačně politické intriky jak sláma z bot,“ měla už v té době jasno.
Ministryně je v názorovém konfliktu zájmů i v případě zákonné úpravy zvané „lex Babiš“. Zpochybňovala ji jako „protiústavní a v rozporu s evropským právem“ natolik, že jako členka poradního týmu prezidenta Miloše Zemana zpracovala podklady pro jeho stížnost k Ústavnímu soudu. Totéž učinili poslanci ANO zastoupení právníky Agrofertu.
Ústavní soud smetl jejich návrhy ze stolu a příslušnou novelu zákona o střetu zájmů shledal v souladu s ústavním pořádkem. „Je třeba uvést, že z definice podnikání nelze žádné právo na dotaci dovodit,“ reagoval v nálezu na námitku stěžovatelů, že v případě dotací a subvencí jde o zásah do práva podnikat.
Ministryně si však jistě svůj názor podržela a nedávno předložila zákonnou úpravu evidence skutečných majitelů, která by v případě schválení výjimky pro svěřenské fondy nad rámec evropské směrnice ulehčila premiérovi v jeho sporech. Netrápil by ho střet zájmů v případě, kdyby byl uveden jako vlastník svěřenského fondu, nikoli přímo holdingu čerpajícího dotace. O tom rozhodne parlament.
Benešová ale umí i „šetřit“ státu peníze. Odmítla zákonný nárok na výplatu odškodnění firmám poškozeným vládními nařízeními a obzvláště těmi, která soud označil za nezákonná.
Svoji užitečnost tedy už ministryně spravedlnosti prokázala v mnoha ohledech. Zvenku to ovšem vypadá tak, že spíše než jako strážkyně principů právního státu funguje jako ministryně „spravedlnosti“ pro premiéra Andreje Babiše.
