Vůz s majáky projíždí přes uzavřený Mánesův most od nám. Jana Palacha, kde se v budově Filozofické fakulty (v pozadí) střílelo. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ANALÝZA / Muž zabije rodiče. Ozbrojený po zuby vnikne do univerzitní budovy. Začne střílet na náhodné lidi a mnoho z nich připraví o život. Pak vyleze na střechu. Skrytý za ochozem pomocí pušky s optikou vraždí náhodné kolemjdoucí, včetně policistů. Ti ho hledají, výstřely však není slyšet. Nedostatečně vyzbrojení strážci zákona se krčí za automobily a pokoušejí se opětovat palbu. Do akce se zatím snaží zapojit ozbrojení amatéři.
To není popis čtvrtečního útoku v Praze, ale bezmála 60 let starého amerického masakru v texaském Austinu z 1. srpna 1966. Trval dvě hodiny a osamělý střelec Charles Whitman během něj zavraždil 15 osob a dalších 31 zranil. Mezi dalšími oběťmi byla pak jeho matka a manželka. Zločinec, který se rozhodl zaútočit na pražskou filozofickou fakultu, měl na své řádění podstatně méně času. Podle policie byl eliminován během 15 minut. Většinu obětí si tak připsal během prvotního útoku uvnitř školy a ze střechy se mu patrně podařilo zranit tři osoby. V případě Whitmanova útoku byl poměr obětí zasažených uvnitř budovy a vně de facto opačný. Jediným štěstím v neštěstí je fakt, že ho pražský vrah díky rychlé reakci policie venku nestihl napodobit.
Bývalý americký mariňák Charles Whitman se rozhodl skoncovat se životem poté, co začal trpět značnými psychickými problémy, způsobenými možná rostoucím nádorem na mozku. Obrátil se na psychiatra, ale ten mu nedokázal pomoct. Svůj čin v dopisu na rozloučenou vylíčil jako důsledek pocitů bezmoci a narůstajících představ o spáchání násilného činu. Proč se rozhodl vzít s sebou na onen svět co nejvíce lidí, nebylo nikdy přesvědčivě vysvětleno.
Whitman nejprve zavraždil svou matku a také svou manželku, údajně proto, aby je ochránil před nenávistí, které by po jeho skutcích musely čelit. Pak realizoval konečnou část svých příprav. Nakoupil si celý arzenál zbraní a střeliva, což mu liberální americký systém umožňoval takřka bez omezení, a vybaven deodorantem, jídlem, noži, toaletním papírem a krátkými i dlouhými střelnými zbraněmi, včetně své lovecké pušky Remington s optickým zaměřovačem, vyrazil k věži univerzity. Nebylo pochyb, že chtěl zabíjet tak dlouho, jak to jen bude možné, snad i celé dny.
S vražděním začal Whitman před polednem, krátce předtím, než vystoupil na vyhlídku věže, která sloužila turistům k pozorování města. Jeho obětí se stala recepční a také členové rodiny, která se vracela z vyhlídky. Vrah se pak provizorně zabarikádoval a vyšel na terasu. Během následujících 15 minut zasáhl Whitman z plošiny ve výšce 80 metrů většinu svých cílů, mnohé z nich ze vzdálenosti přes 450 metrů. Čelil však krycí palbě místních policistů i civilistů ze země a také z dvojmístného letadla, které během té doby dorazilo a ze kterého na něj střílel muž vyzbrojený dlouhou zbraní. Přesto trvalo déle než 100 minut, než se nahoru na věž dostala skupina policistů, která vraha po přestřelce zlikvidovala. Šlo o vůbec první útok tohoto typu v historii USA a nikdo nic podobného nečekal.
Útok pražského střelce je americkému řádění Charlese Whitmana v mnohém podobný. Také zde vrah zřejmě zabíjel ještě před začátkem svého hlavního útoku. Také zde dorazil nerušeně do budovy veřejné instituce se značným množstvím výzbroje a obsadil vyvýšený bod, který mu umožňoval takřka otevřený výhled na hustě osídlenou městskou oblast plnou lidí.
Na rozdíl od svých amerických kolegů při útoku v Austinu byli ale čeští policisté během pražského masakru připraveni zakročit takřka ihned (byl také výrazně níž, ale to nehraje až tak zásadní roli). Podle videa ze svého zásahu, které policisté zveřejnili během pátku, reagovali v souladu s nejmodernější doktrínou, která velí okamžitě konfrontovat střelce a znemožnit mu páchat další zvěrstva, což se jim podařilo za obdivuhodných 15 minut.
Bylo to velké štěstí, protože v době, kdy pražský střelec vystoupil na střechu, se podle dostupných záběrů pohybovalo v dosahu jeho zbraně značné množství osob. Někteří lidé se schovávali v přilehlých budovách, jiní ale setrvali na ulici, a mnozí se dokonce postupně shromáždili na druhém břehu řeky Vltavy, což je vzdušnou čarou necelých 400 metrů od fakulty.
Vrah přitom podle odhadů odborníků na balkonu budovy používal sportovní samonabíjecí karabinu s optikou, jejíž účinný dostřel dosahuje vzdálenosti více než 450 (možná až 800) metrů. Neměl samozřejmě výcvik příslušníka americké námořní pěchoty, nicméně je zřejmé, že rychlost policejního zásahu byla v tomto případě pro minimalizaci již tak tragicky vysokého počtu obětí naprosto rozhodující a společně s rychlou reakcí studentů a pedagogů, kteří se v souladu s obecně přijímanými doporučeními odborníků zabarikádovali v učebnách, zachránila mnoho životů.
