Redakci ruského nezávislého investigativního serveru „Důležité příběhy“ se podařilo identifikovat ruské vojáky, kteří se podíleli na zabíjení civilistů v okolí Kyjeva, během okupace Andrejevky. Prozradil je znovunalezený mobilní telefon. Jeden z vojáků se pak k zvěrstvům přiznal a řekl, že jednal na přímý rozkaz nadřízených.
„Důležité příběhy“ identifikovaly ruské vojáky díky fotografiím pořízeným mobilním telefonem, který během okupace ukradli okupanti důchodci z obce Andrejevka. Na konci května se pak majiteli telefon vrátil poté, co jej nalezl v jednom z míst distribuujících humanitární pomoc.
V telefonu však zůstaly snímky, na nichž pózuje čtveřice ruských vojáků se starými medailemi a vyznamenáními na hrudi. Obyvatelé Andrejevky je následně identifikovali a podle novinářů z „Důležitých příběhů“ jde o příslušníky 64. motostřelecké brigády Daniila Frolkina, Dmitrije Danilova, Ruslana Glotova a Ivana Šepelenka. Právě 64. motostřelecká brigáda je podle vyšetřovatelů pachatelem zvěrstev v Buči a v okolí. Podle nedávných zpráv byla brigáda na počátku srpna zdecimována v Chabarovsku.
Novinářům se podařilo podle fotek ztotožnit místo, kde se ruští okupanti fotili. Před invazí dům obývala rodina Anatolije Danilenka, včetně jeho tchána, 95letého Petra Kravčenka, který dříve pracoval na Hlavním zpravodajském ředitelství ukrajinského ministerstva obrany. Právě s jeho medailemi z druhé světové války pózují zmínění vojáci. Kromě medailí z domu zmizely také dvě televize, mikrovlnná trouba, elektrická trouba a zásoby kočičího žrádla.
Úřad generálního prokurátora Ukrajiny od června podezříval Daniila Frolkina z porušování válečných zákonů a zvyklostí, zabití civilisty v Andrejevce, krádeže auta a krádeže sovětských a ukrajinských medailí.
„Důležitým příběhům“ se podařilo Frolkina kontaktovat; v rozhovoru uvedl, že počátkem ledna odjel na „cvičení“ do Běloruska a to, že jeho jednotka byla poslána do války, se dozvěděl až 23. února. Zároveň řekl, že ani on, ani jeho kolegové nezabíjeli civilisty, ale ochotně hovořil o loupežích a o rabování. Navíc se podle něj stejně chovali i někteří důstojníci. Jmenovitě uvedl plukovníka Vjačeslava Klobukova, který „ukradl v obchodech ledničky. Pak našli obchody s teniskami, se všemi druhy oblečení — tohle všechno bylo také vyvezeno. Kamiony byly vyvezeny. Když jsme přijeli do Běloruska, viděl jsem tyto dva kamiony.“
Krátce po tomto rozhovoru kontaktoval opět novináře z „Důležitých příběhů“ a nahrál své svědectví, v němž doslova řekl: „Já, voják vojenské jednotky 51460, desátník stráže, Frolkin Daniil Andrejevič, se přiznávám ke všem zločinům, které jsem spáchal v Andrejevce, ke střílení civilního obyvatelstva, okrádání civilního obyvatelstva, zabavování jejich telefonů.“ Zároveň však poznamenal, že rozkazy dávali důstojníci, kteří by měli být potrestáni – gardový plukovník Azatbek Asanbekovič Omurbekov, gardový podplukovník Dmitrenko, plukovník Klobukov a šéf rozvědky podplukovník Romaněnko. Také zástupce velitele brigády podplukovník Prokurat vydal rozkaz ke střelbě.
Podle podrobností, které v rozhovoru zmínil, se 12. března pravděpodobně podílel na vraždě Vadima Ganjuka, Vitalije Kibukeviče a Ruslana Jaremčuka. Posledně jmenovaného měl sám osobně zastřelit.
Rozhovor s Frolkinem doplňují „Důležité příběhy“ svědectvím trojice obyvatel Andrejevky, kteří si vzpomínají, že po 12. březnu se několik ruských vojáků chlubilo zabitím tří lidí. Taťána Tkačenková uvedla, že slyšela, jak jeden voják řekl druhému: „Tři z nich padli na další ulici.“ Podobné svědectví vydal i manželský pár Mikola a Taťána. Okupanti prý přišli a začali vyprávět, jak zabili tři muže: „Jsou to buzeranti, takoví a takoví, mávali dolary a my jsme je zastřelili.“ Podle tohoto svědectví se měl nejvíce vychloubat právě Frolkin, kterého oba manželé na fotografiích jasně identifikovali.