Petr Pavel, Eva Pavlová FOTO: Jan Šibík / Týdeník FORUM
FOTO: Jan Šibík / Týdeník FORUM
V pátek si připomínáme Mezinárodní den žen, oslavu ženských práv. V Česku ovšem vzhledem k historickému kontextu není tento svátek přijímán zcela pozitivně. Připomněl to i prezident Petr Pavel, který při této příležitosti pozval na Hrad 20 významných žen, nebo ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan, jenž se pozastavil nad tím, že si rovnoprávnost žen musíme připomínat extra svátkem, který si navíc někteří zredukovali na karafiát a bonboniéru.
Mezinárodní den žen je celosvětovou událostí oceňující historické, kulturní a politické úspěchy žen. Organizace spojených národů svátek uznala roku 1975 a připomíná ho jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. K oslavám se po celém světě připojují organizace a komunity, které zdůrazňují dodnes probíhající snahy o genderovou rovnost.
Svátek má kořeny v hnutí pracujících žen, sufražetek, na začátku 20. století. Ženy se tehdy kolektivně mobilizovaly a demonstrovaly za zlepšení svých pracovních podmínek a rovná práva, a to včetně volebního.
V České republice je významným dnem od roku 2004, přičemž byl výrazně připomínán i v Československu. Češi ho ovšem vnímají spíše negativně, zejména ve spojitosti s dobou socialismu a komunismu, rudými karafiáty a bonboniérou.
To připomněl i prezident Petr Pavel, který v pátek společně s manželkou Evou přijal na Hradě 20 žen úspěšných ve svých oborech, například ve vědě, ekonomii, v právu, medicíně, žurnalistice, kultuře či sociální práci. Pozvání přijaly mimo jiné herečka Iva Janžurová, návrhářka Blanka Matragi, předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová nebo paliativní lékařka Katarína Vlčková.
Svátek byl podle prezidenta „tak trochu ukraden k jiným účelům“ a dříve ho podle něj slavili zejména muži a večer v lepším případě ženám poté, co splnily pracovní a rodinné povinnosti, přinesli „velmi ochablou květinu“. Považuje tedy za důležité vrátit se k jeho pravé podstatě, za jakých okolností byl přijat i na půdě Organizace spojených národů (OSN).
Podle hlavy státu je důležité si připomenout, že ani dnes, po více než 100 letech od doby, kdy ženy začaly usilovat o rovná práva, není svět tam, aby bylo možné si s klidným svědomím říci, že postavení žen ve společnosti je rovnoprávné. Zmínil domácí násilí páchané mnohem více na ženách než na mužích, nerovnosti v platovém ohodnocení či v zastoupení žen ve firmách i politice.
Pavel není příznivcem žádných povinných kvót, vnímal je vždy spíše jako degradaci žen nežli pomoc. Vytvořit by se ale měly podmínky, které rovné zastoupení žen umožní, pokud o to budou samy ženy usilovat, dodal.
Podobně se k dnešnímu dni vyjádřil i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). „A k čemu byl ten Mezinárodní den žen, zeptá se mě, doufám, jednou můj vnuk. Nebo třeba už syn? Protože si nebude umět představit, že jsme si rovnoprávnost žen museli připomínat extra svátkem, který si navíc někteří zredukovali na karafiát a bonboniéru,“ uvedl s tím, že doufá, že tak samozřejmá snad rovnoprávnost jednou bude. Zdůraznil, že pro to, aby taková budoucnost přišla co nejdřív, musíme něco dělat, a to nejen dneska. Prospěje to totiž nejen ženám, ale nám všem, dodal ministr.
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) k MDŽ uvedl, že jde o svátek, který si ženy jistě zaslouží, ale komunisti mu ho podle jeho slov hodně zošklivili tím, jak ho pojali. „V ten den se soudruzi nadšeně opili na podnikových oslavách, kde soudružkám, zcela v duchu tehdejších genderových stereotypů, rozdali praktické dárky jako třeba sadu utěrek. A chybět nesměly ani rudé karafiáty,“ popsal a vzkázal ženám, aby si už nikdy nenechaly ukrást oslavu svého nezastupitelného postavení ve společnosti, ani na MDŽ, ani kdykoli jindy.
Podle europoslance Mikuláše Peksy (Piráti) si dnes nepřipomínáme pouze úspěchy, kterých ženy dosáhly a nadále dosahují, ale také skutečnost, že boj za rovnost a ženská práva ještě zdaleka neskončil. „Teď je na nás, abychom to dotáhli do konce. Pro začátek by stačilo konečně ratifikovat Istanbulskou úmluvu,“ připomněl s tím, že právo žen na důstojný život není žádná radikální ideologie, ale naprosto základní nutnost.
