Médiím v Česku pomohl odchod Babiše z funkce. Seznam problémových oblastí je ale dlouhý, soudí experti

Stabilita mediálního trhu v Česku je křehká. Pandemie koronaviru, vysoká inflace i koncentrace vlastnictví na něj působí negativně, shodují se experti. Posun v hodnocení výzkumu Reportérů bez hranic nemá prý takovou váhu, protože samotné skóre indexu se změnilo jen minimálně. Svobodě médií u nás ale prospěl odchod Andreje Babiše (ANO) z funkce předsedy vlády.

Česká republika se v posledním výzkumu o svobodě a nezávislosti médií ve světě, který každoročně zveřejňují Reportéři bez hranic, umístila na čtrnáctém místě. Polepšila si tak o šest míst v porovnání s loňským rokem. Slovensko je za Českem na sedmnácté pozici a poskočilo tak o deset příček.

Ve světě se svoboda médií spíše zhoršila. Jak na svých stránkách uvádějí Reportéři bez hranic, v rekordním počtu, tedy ve 31 zemích světa, je situace velmi vážná. To znamená, že země spadají do nejnižší kategorie hodnocení indexu. Česko je v kategorii uspokojivé. Té nejvyšší úrovně – hodnocené jako dobrá – dosáhlo jen osm zemí, všechny z nich jsou v Evropě. Na prvním místě se umístilo Norsko, stejně jako loni. Naopak poslední tři země z celkového žebříčku jsou všechny asijské, Vietnam, Čínská lidová republika a Severní Korea.

Posun České republiky není tak podstatný

Václav Štětka, mediální odborník působící na Loughborough University, upozorňuje, že posun Česka v dosažených bodech není tak velký. „Umístění v žebříčku je jistě potěšitelné, ale samotnému posunu o šest míst dopředu bych nepřikládal velkou váhu. Samotné skóre indexu svobody médií, které určuje pořadí jednotlivých zemí, se totiž změnilo jen kosmeticky – o tři body ze sta, které tento nástroj v rámci hodnocení uděluje. Také je třeba si všimnout, že rozdíly oproti jiným zemím, které jsou žebříčkově blízko České republiky, jsou zanedbatelně malé, takže nelze jednoznačně tvrdit, že země na dvanáctém místě je na tom skutečně lépe než na ty na patnáctém či osmnáctém,“ sdělil deníku FORUM 24.

S tím souhlasí i Marína Urbániková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity. „Posuny o několik míst bych příliš nepřeceňovala. Index svobody tisku od Reportérů bez hranic totiž není postaven na tvrdých datech a objektivně měřitelných indikátorech, ale z velké části se odvíjí od toho, jak situaci v dané zemi hodnotí vybraní místní experti a expertky (například z oblasti žurnalistiky, akademie, neziskových organizací zabývajících se lidskými právy a podobně). Ti vyplňují standardizovaný dotazník zaměřený na pět oblastí: politický kontext, právní rámec, ekonomický kontext, sociokulturní kontext a bezpečnost. Do oblasti bezpečnosti se pak promítají i faktická data o počtu novinářů a novinářek, kteří byli v daném roce zavražděni, pohřešováni, drženi jako rukojmí nebo uvězněni, což se naštěstí České republiky netýká. Umístění v žebříčku je pak dáno i tím, jak si vedly jiné země,“ řekla pro deník FORUM 24.

Odchod Babiše z funkce premiéra pomohl

Zásadní skok v posunu umístění Česka byl ale vidět ještě rok předtím, upozorňuje Štětka, a byl zapříčiněný odchodem Andreje Babiše (ANO) z funkce premiéra. „Zásadní kvalitativní skok se odehrál v loňském vydání žebříčku, kdy se Česko vyhouplo ze 40. místa – kde bylo po několik předchozích let – na dvacáté. Dá se tak říct, že letošní pozice spíš potvrzuje, že to loňské umístění není jen nějakým náhodným výkyvem, ale odráželo reálné zlepšení ve stavu svobody médií v České republice, které zapříčinil především odchod majitele jednoho z největších mediálních domů z funkce premiéra.“

Seznam problémových oblastí je dlouhý dost

Označení „uspokojivé“ je potom potřeba vnímat v kontextu ostatních zemí. „Tohle označení je nutné vnímat v kontextu celého žebříčku, protože ze všech 180 hodnocených zemí dosáhlo na lepší stupeň – tedy „dobré“ – pouze osm států. Česko je tak v celosvětovém měřítku stále v relativně exkluzivní společnosti, což ale samozřejmě zdaleka neznamená, že není co zlepšovat,“ myslí si Štětka.

„Samotná zpráva Reportérů bez hranic identifikuje hned několik oblastí, na které je třeba se zaměřit – ať už je to vysoká míra vlastnické koncentrace médií, která omezuje pluralitu mediálního trhu, politické tlaky na veřejnoprávní média, anebo nárůst útoků proti novinářům v online prostředí. Návrhy směřující ke strukturálnímu zlepšení jsou dlouhodobě známé, například zvýšení koncesionářských poplatků, změna systému volby a fungování mediálních rad, nebo zavedení systému ekonomické podpory nezávislých médií, ale bohužel zjevně stále schází dostatek politické vůle k jejich prosazení,“ soudí.

Dodává, že péče o svobodné mediální prostředí nemůže být ale pouze úkolem státu. „Svým dílem by měli přispět i občané, nejsnáze tak, že budou pravidelně platit za kvalitní zpravodajské obsahy, což je něco, v čem Česká republika oproti řadě jiných zemí stále pokulhává. O ochranu svobody médií se ale musí aktivně starat i samotná novinářská obec, například posílením role stavovských organizací, které budou lépe hájit kolektivní zájmy novinářů a novinářek.“

Urbániková upozorňuje, že faktické zlepšení stavu médií oproti minulému roku nevidí. „Ekonomická situace médií rozhodně není oproti loňsku jednodušší, financování médií veřejné služby je stále nevyřešené, snaha o reformu mediálních zákonů zůstává pouze snahou, koncentrace vlastnictví na mediálním trhu je pořád vysoká, silná profesní organizace hájící zájmy novinářů a novinářek stále není na obzoru, boj proti dezinformacím se nepohnul a místo vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformacím bylo dokonce zrušeno. Výsledná známka „uspokojivý“ situaci v oblasti svobody médií odpovídá. Nezávislá a svobodná média v Česku existují, což ale neznamená, že by se jim nemohlo dařit lépe – jak vidno, seznam problémových oblastí je dlouhý dost.“

Mediální trh ohrožuje i umělá inteligence

„Po odeznění pandemie coronaviru to krátce vypadalo, že se trh stabilizuje, ale vzápětí nastoupila energetická krize, válka na Ukrajině a rekordní inflace, což jsou všechno fenomény, které měly na mediální trh negativní dopad. Jak víme, většina mediálních domů byla v loňském roce nucena omezovat výdaje a hledat úspory, leckde došlo i k propouštění novinářů. Zatím jsme nebyli svědky větších majetkových přesunů, ale to neznamená, že k nim nemůže dojít, protože finanční situace řady médií skutečně není dobrá. Novinářskou profesi navíc kromě ekonomické nejistoty ohrožují i další trendy, nejnověji nástup umělé inteligence, která – jak se zdá – má potenciál proměnit mediální trhy ještě radikálněji než vývoj ekonomiky či digitálních platforem,“ myslí si Štětka.

Podle Urbánikové je mediální trh u nás relativně stabilní, jde ale o stabilitu křehkou a v některých aspektech dokonce nevítanou. „Co se týče ekonomické životaschopnosti, situace médií je kvůli odlivu inzerce ve prospěch velkých online platforem dlouhodobě napjatá a v posledních letech dostala další rány v podobě následků epidemie covidu-19 a vysoké inflace. Televizní a rozhlasové poplatky, hlavní zdroj příjmu médií veřejné služby, se nezvyšovaly patnáct let – zde tedy stabilita vede k nestabilitě, protože hospodaření se stejnou částkou v době, kdy všechno zdražuje, nutně povede k omezování služeb a nabídky.“ Stabilní je podle ní například vlastnická struktura. Vysoká koncentrace vlastnictví ale znamená to, že i jedna změna, jako je potenciální prodej mediálního domu Mafra, může mít velký dopad.