Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Expremiér a exprezident Dmitrij Medveděv, Putinův otloukánek, pokračuje ve svých sděleních na sociální síti Telegram. Už je trochu monotématický, stále píše o tom, jak Západ dopadne špatně a Rusko je na tom dobře.
Dne 30. března se Medveděv zamyslel nad sankcemi: „Jen několik týdnů po uvalení ‚pekelných‘ sankcí proti Rusku se očekává, že dopadnou zpětně na Západ. Globální inflace roste. Zdá se, že Evropa vstupuje do recese, která by se mohla rozšířit do zbytku světa. Ceny pohonných hmot rostou kosmickou rychlostí. Začíná být zřejmé, že ne všechny země se s touto recesí dokážou úspěšně vypořádat, a to navzdory hysterickým prohlášením vedoucích představitelů západních zemí, kteří s nelibostí prskají na všechny strany. Zvláště když si uvědomíme, že dopady předchozích hospodářských krizí pocítily především běžné domácnosti. Ne všichni na Západě jsou dnes přesvědčeni o tom, že ‚solidarita za spravedlivou věc‘ je důležitější než individuální blahobyt. Mluví o tom nejen odborníci a média, ale i samotní lidé. Vystupují na spontánních protestech nebo se obracejí přímo na své šéfy.“
Že sankce ovlivní i země, které je uvalily, není nic nového. To se vědělo předem. Zatím se ale o balíčky cukru mezi sebou perou ruští důchodci, nikoli důchodci na Západě. Rusko je ekonomický trpaslík, který by nikoho moc nezajímal, kdyby nešlo o vývozce plynu a někdejší supervelmoc, ze které se stala lokální mocnost se zděděným arzenálem jaderných zbraní a provozující nájezdy do okolních zemí. Stejně tak se říkalo předem, že sankce se budou projevovat časem, a Medveděv by to měl vědět. Důsledky jsou vidět už dnes, a bude hůř.
Vědí to ostatně i někteří lidé v Rusku: „Množství sankcí a společností, které se ze země stahují, má do konce roku 2023 vymazat zhruba patnáctileté ekonomické zisky Ruska, uvedl ve své zprávě Institute of International Finance. ‚Skutečný dopad současných sankcí na ekonomiku budeme znát až za nějakou dobu,‘ sdělil Sergej Aleksašenko, bývalý náměstek guvernéra ruské centrální banky. ‚Skutečný dopad všech sankcí na ekonomiku bude viditelný možná až za tři až šest měsíců,‘ uvedl s tím, že společnosti mohou mít kvůli zákazům vývozu vyčerpané zásoby. ‚Do konce letošního roku budeme moci vidět, jak velký je skutečný pokles hrubého domácího produktu, jak velký je pokles životní úrovně,‘ dodal.“
Další sdělení pana Medveděva už jsou zcela mimo realitu: „Zákaz vývozu ruských energetických zdrojů zatím postihl pouze běžné západní spotřebitele – majitele automobilů, obyvatele domů vytápěných plynem a další. Co je ještě k dispozici? Ano, samozřejmě, stažení luxusních prodejců z naší země. Co teď dělat, když si nemůžete koupit kabelky a kožichy za několik milionů rublů? Je to nenahraditelná ztráta.“
O konci dovozu ruských energetických zdrojů se zatím jen mluví, zákaz se nekoná. Když něco není, nemůže to západní spotřebitele postihnout. Ztráta luxusního zboží nepochybně nepostihne v Rusku dvě společenské vrstvy. Tu, ke které patří sám Medveděv, a pak naprostou většinu Rusů, kteří si nic takového nemohli koupit nikdy. Bude to vadit těm trochu bohatším, co nepatří k těm nejbohatším. Nejde ale o kabelky a kožichy. Na většinu lidí dolehne, když se jim pračky a myčky a mobily a další zboží prodražily už teď o desítky procent. Na leteckou dopravu dopadne nedostatek náhradních dílů, komponenty budou chybět i u dalších výrobků, které byly dosud vydávané za „ruské“, a přitom šlo o stavebnice ze západních dílů. Omezení závislosti na ruském plynu a ropě je ale jen otázkou času. Debata se vede jen o tom, jestli to provést rychle, nebo ještě rychleji. I kdyby z toho všeho Západ vynechal veškerou morálku (což je ale při ničení celých měst ruskou střelbou a bombardováním těžko myslitelné), zůstává tady navždy poškozená pověst Ruska jako spolehlivého partnera. Jak obchodovat se šílenci?
Nejde ale jen o „hmotné“ položky. Z Ruska prchají i „mozky“.
„Podle odhadů Ruské asociace pro elektronické komunikace (RAEC) by do dubna mohlo zemi opustit až 170 000 ruských IT specialistů. Podle RAEC již odešlo 50-70 tisíc IT pracovníků a dalších 70-100 tisíc se chystá odejít. Masový odchod přichází v době, kdy se ruská ekonomika hroutí v důsledku tvrdých sankcí za nevyprovokovanou invazi na Ukrajinu. Pracovníci odcházejí především do Turecka, Spojených arabských emirátů, Arménie, Gruzie a Pobaltí. ‚Druhou vlnu brzdí jen to, že jsou drahé letenky, stouply náklady na bydlení, na Rusy (v zahraničí) nikdo nečeká a není finanční spojení, nelze provádět transakce,‘ řekl v ruské Státní dumě šéf RAEC Sergej Plugotarenko. Tato druhá vlna je ‚nevyhnutelná‘, uvedl RAEC.“
Další odchody by se prý daly řešit. Ve snaze zastavit vlnu odcházejících IT zaměstnanců osvobodí ruské ministerstvo pro digitální rozvoj IT společnosti na tři roky od daně z příjmu a kontrol a jejich zaměstnanci, kteří se podílejí na vývoji softwaru, dostanou odklad vojenské branné povinnosti.
Válka stojí spoustu peněz. Rusko jich na armádu vydalo v posledních letech hodně, na úkor blaha svých občanů, a výsledkem je fiasko na bojišti. Do ruských měst a vesnic nevedou pořádné cesty, zdravotní péče je v zoufalém stavu, plynová velmoc neumí zajistit plyn pro vlastní lidi a školy nemají civilizované záchody. Etničtí Rusové pomalu vymírají, věk dožití je nízký. Výsledky více než dvou desetiletí Putinovy vlády.
A bude ještě hůř. A to všechno kvůli naprosto nesmyslné válce, která nemá jiný význam než uspokojení ega Vladimira Putina.
